Na půdě jsem našel poklad, noviny z listopadu 1989. Jak se měnily den po dni

V listopadu 1989 nefungoval internet tak, jak jej známe dnes. Ano, historické noviny si můžete vyhledat v online archivech, ale to, co našel otec na půdě domu, ve kterém jsem vyrůstal, můžeme po letech brát jako opravdu velký poklad. Konkrétně 36 let staré noviny, které mapovaly události revolučního měsíce. Nejdříve stávku bagatelizovaly jako „pár nespokojených lidí“ a později přišly s informací, že existuje nějaký Václav Havel. Ve finále pak noviny sloužily i ke svolávání schůzek revolučního hnutí, což bylo do té doby pod vládou KSČ absolutně nemyslitelné. A aby toho nebylo málo, doplňující informace k dvohodinové generální stávce na pamfletu vysvětlil muž, který se podepsal jako Ing. Václav Zeman.

Tento list vypadl z některých novin před datem 27. listopadu 1989, protože právě tento den proběhla dvouhodinová generální stávka (od 12:00 do 14:00), jejíž cílem byl silný projev solidarity a odhodlání prosadit demokracii.

V domácím archivu jsem našel noviny Mladá fronta, Rudé právo, Práce, Večerní Praha a Svoboda, které vyšly mezi 16. listopadem a 30. listopadem 1989. V archivu mi chybí 17. listopad, byť o událostech, které se staly tento den a které vlastně pokračovaly až do konce listopadu, noviny informovaly postupně.

A je zajímavé vidět, jak se měnil pohled novin den po dni. Zatímco ze startu se všichni redaktoři drželi stávající politiky, postupem času už do novin promlouvala nastupující demokracie.

Z dnešního pohledu jsou ale téměř všechny články psány natolik tendenčně, že se ani nedají číst. Hlavními zprávami jsou činnosti v KSČ a výstupy z různých setkání, odbory, soudruzi, družstva, konference o míru, znečištění ovzduší apod. Vše doplněné zkratkami, zcela zbytečný jmény nebo politické situace v zemích (hlavně v Africe), které jsou dnes mimo naši rozlišovací schopnost. Samozřejmě je nutné poznamenat, že zprávy z daného dne reagovaly na občansko-politickou situaci o den dříve.

Česko si připomínalo 50. výročí listopadových událostí 1939 a ke dni studenstva, byť to v zákulisí úžasně vřelo. Na titulní stranu Mladé fronty se jako hlavní informace dostala vyznamenání vítězů celostátních kol studentské, vědecké, umělecké a odborné činnosti.

Miloš Jakeš dostal za pokrok Zlatou medaili 17. listopadu a současně poslal telegram předsedovi Lidové organizace jihozápadní Afriky. Delegace KSČ vyrazila na pohřeb čestné předsedkyně komunistické strany Dolores Ibárruri. Prostě hodně důležité informace hodné titulní stránky. Kdyby jen soudruzi věděli, co vše se stane už za pár dní…

ČSSR měla za sebou bouřlivý večer a bouřlivou noc. V pátek se v 15:40 na Albertově sešli studenti, jejichž počet se rozrostl až na 15 až 50 tisíc lidí. Průvod se následně neplánovaně vydal do centra města, zpíval národní písně a skandoval protikomunistická hesla. Ministerstvo vnitra chtělo, aby bezpečnostní složky nezasahovaly, nakonec však došlo na Národní třídě k zablokování demonstrantů a jejich bití obušky.

Podle nezávislé lékařské komise bylo zraněno 568 lidí a dokonce se objevily informace o mrtvých lidech z řad demonstrantů. Konkrétně se mluvilo o smrti studenta Martina Šmída, což však byla falešná informace, která však značně urychlila pád komunistického režimu.

Při vydání novin 18. listopadu všechno toto bylo dávno známé. Noviny ale musely mlčet. Z titulní strany Mladé fronty se čtenáři dozvěděli, že Ústí nad Labem má nové koleje pro studenty, že si máme vážit svých pracovních míst, nebo výňatek z předsednictva ÚV KSČ. V rámci připomínky 17. listopadu 1939 a jeho významu pro rok 1989 noviny zmiňují jen to, že byl ve včerejší slavnostní atmosféře oceněn Mezinárodní svaz studenstva. Dopolední setkání 80 nejlepších středoškoláků a vysokoškoláků s představiteli ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se označovalo jako „partnerská“ výměna názorů.

O násilném potlačení povstání nepadla ani zmínka. Noviny se zabývaly situací v NDR, setkáním Evropského společenství v Paříži nebo těžkou situací v Namibii. Víkendová příloha se věnovala znečištění vzduchu, očekávané vyšší aktivitě Slunce a tomu, kdo byl vlastně Josif Vissarionovič Stalin.

Hodně těžká četba na víkend, to vám povím, po prvním odstavci byl text na půl strany prakticky nečitelný.

První vyjádření v novinách se objevuje 20. listopadu, a to v deníku Mladá fronta, ale i v Rudém právu. To informuje o tom, že došlo k rozhodnému zákroku proti provokacím a že šlo jen o pokus o vyvolání společenského neklidu.

ÚV SSM vydalo prohlášení, které žádá prokuraturu o prošetření zákroku, který byl podle mnohých neadekvátní. Požaduje také jasné stanovisko k této akci a okamžité zahájení dialogu. Zároveň odmítá, aby státní orgány nijak zpětně nezasáhly proti studentům, kteří se akce zúčastnili.

Nejzajímavější počtení ale nabízí Rudé právo. Podle něj se skupina osob za podpory západních sdělovacích prostředků snažila destabilizovat politickou situaci v ČSSR. Zákrok bezpečnostních složek deník odmítá s tím, že k němu došlo až tehdy, když hrozilo ohrožení veřejného pořádku, a díky tomu, že střet vyvolal agresivní střet s pořádkovými jednotkami.

Podle novin vystoupil v Československé televizi předseda vlády František Pitra, podle něhož za vším stojí socialistické reformy, které nejsou studentům příliš po chuti. Podle něj byli studenti zneužiti a drtivé většině lidu záleží na tom, aby se nám dařilo lépe rozvíjet naše hospodářství a potřeby našich lidí.

Soudruh Miloš Jakeš uvedl, že je pro upřímný a čestný dialog se všemi, kdo chtějí na bázi ústavy nacházet východiska a sjednocovat své síly ke konstruktivní práci v zájmu dalšího socialistického rozvoje naší země – opravdu se tak v minulosti někdo skutečně vyjadřoval? Už napsané to zní šíleně a vyslovené jakbysmet.

Noviny se důrazně odmítají fámu o usmrceném studentovi s tím, že těžce nebyl zraněn nikdo, 36 lidí mělo lehčí zranění a hospitalizováno s nimi bylo deset. Nikdo z nich nebyl ohrožený na životě.

„Vysokoškolské posluchárny osiřely,“ informuje Deník revolučního odbojového hnutí Práce. Studenti středních škol vyšli do ulic na protest proti zásahu pořádkových sil VB. Pochod, který začal na Václavském náměstí a chtěl dojít až na Malou Stranu, tam byl ale průchod zastaven, a tak skončil na Staroměstském náměstí.

V novinách se probírala budoucnost Koruny a mezi řádky se objevuje to, že demonstrace vznikly kvůli výrazným přestavbám a hospodářským reformám, které mladým nejsou po chuti. Pro zahájení přestavby a demokratizace společnosti je podle výstupu z jednání vlád ČSSR, ČSR a SSR nutná i podpora mládeže, což je v rozporu se skutečnými zájmy lidu této země.

Miloš Jakeš po setkání s funkcionáři SČSP hlásil odpovědnost, rozum a rozvahu. ÚV KSČ se okamžitě obrátil na veřejnost, studenty, učitele, vychovatele, vysokoškolské pracovníky i na rodiče, aby došlo k okamžitému obnovení výuky na školách. Podle novin se zdánlivě nic neděje, protestovalo se, děti zpátky do škol a jedeme dále.

Rudé právo informuje o vystoupení soudruha Miloše Jakeše v Československé televizi, kde uvedl, že se někdo snažil zmanipulovat část mládeže, apeloval na morálku, rozum a rozvahu. Vlastně opakoval stále to samé, že mladí nejsou ochotní akceptovat reformy, a vůbec poprvé zmiňuje i kulturní složky společnosti.

Přepis projevu na půl strany vlastně neřekl vůbec nic, situace je napjatá, ale socialistická perspektiva je stále vysoká.

Hned vedle se ale dočtete, že stávky pokračují, až Mladá fronta narovinu uvádí, že se jedná o nejmohutnější shromáždění poslední doby (na 100 tisíc lidí). Ke studentům se přidali dělníci a střed Václavského náměstí byl ozvučen.

U mikrofonu na balkoně redakce Svobodného slova (Rudé právo uvádí „Balkon nakladatelství Melantrich“) se střídali zástupci studentů a občanských iniciativ. Dramatik Václav Havel na tomto místě informoval o vzniku iniciativního sdružení Občanské fórum a o tom, že je otevřeno všem, kdo podporují demokracii. Herec Jiří Bartoška potvrdil, že po setkání s předsedou vlády už nebudou žádné zásahy proti pokojným shromážděním. Občanské fórum následně žádá odstoupení řady představitelů KSČ.

Noviny jsou doslova přeplněné stanovisky, i sebemenší pobočky KSČ, SSM mají v novinách místo na své vyjádření (v řadě z nich dochází k mimořádným zasedáním), všude se jen skloňuje dialog, odpovědnost a postavení proti násilí, mimo Občanského fóra však nikdo neuvádí konkrétní kroky, jak ze situace ven. Noviny poprvé jednou větou potvrzují, že se podobné protesty konají i v dalších českých městech.

Výzvy k uklidnění podle Rudého práva vyslyšeny nebyly, ale hřát u srdce nás může to, že v průmyslu, zemědělství a službách se normálně pracuje. Rudé právo volí přístup toho, že anarchie a rozvrat je něco, co v ČSSR nechceme, a požaduje návrat do starých kolejí. Předseda vlády Ladislav Adamec uvedl: „Dialog o problémech naší společnosti se nedá rozumně vést na ulici. Vraťte se do škol a začněte opět hrát v divadlech“.

Asi už páté vyjádření ÚV KSČ si pořád mele tu svou – důležitost reforem, které by mohly být rychlejší. Tentokrát je ale změnou to, že se jich musí účastnit i běžní občané. U mladých se opět vyzdvihuje netrpělivost a řešení? Opět dialog. Noviny Svoboda informují, že včera dopoledne se u sochy sv. Václava scházelo dvě stě až tři sta lidí, u sochy se objevila schránka, do které mohli lidé stávkujícím studentům přispět. Odpoledne se zde shromáždily desetitisíce občanů. Mimochodem, o vyjdáření Miroslava Štěpána k děníkům v ČKD, který nazval demonstranty dětmi (a ti jej pak vypískali), v novinách nepadlo ani slovo.

KSČ potvrdila, že za 17. listopad byl obviněn jen Petr Uhl za „Poškozování zájmů republiky v cizině a za šíření poplašné zprávy“ a nikdo nebyl obviněn za útok na veřejného činitele.

V novinách mezitím dostávají možnost vyjádřit se všechny možné složky pracujících, třeba Klub předních pracovníků a předáků, Důl Nosek Tuchlovice. Všichni chtějí přispět celé společnosti, ale i jeden z členů ÚV KSČ uvádí, že v nedávném projevu Miloše Jakeše chyběly „konkrétní cesty a opatření k aktivizaci komunistické strany proti nátlakovým akcím pravice“. Pracující uvádějí, že je pro ně důležité splnění letošního plánu, a od událostí v Praze se distancují.

Dialogy ve společnosti už se nevedly jen na ulicích, ale také v divadlech, továrnách a na stadionech nebo třeba v JZD. Tehdejší noviny tento fakt zmiňují jen okrajově. Mezitím formálně začalo vyšetřování událostí ze 17. listopadu.

Mladá fronta informuje o zatím největším shromáždění, Václavské náměstí bylo zaplněné do posledního místečka.

Přímo v novinách se poprvé objevuje apel, aby všichni přišli na Schůzi Československého koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol. Netradičně vypadá i omluva šéfredaktora Mladé fronty, kvůli které se vydání z 23. listopadu v některých krajích opozdilo. Došlo totiž k důležité úpravě ve zpravodajství z Václavského náměstí. Ke změně došlo na popud vydavatele s ohledem na to, že kolektiv novin vyjádřil plnou podporu politice vedení ÚV SSM.

Novinky informují o situaci na FAMU, o natáčení záznamů a názorů na VHS kazety. Za Občanské fórum opět promluvil Václav Havel, za mladé dělníky pak jistý M. Zaorálek. K situaci se vyjádřila i církev, podle které se musí společnost zase sjednotit, a některé složky se vyjadřují proti zvažované generální stávce.

Večerní Praha informuje o tom, že je potřeba aktivní postup a vrátit zemi klid. Lidé, kteří se do novin vyjadřují, zase požadují zásadní rozhodnutí o tom, kdo je zodpovědný za politické chyby ČSSR.

Strana podle nich musí vyhodnotit důsledky z toho, že pochopitelný výbuch studentů přerostl v celonárodní krizi.

ČSSR má za sebou generální stávku, přičemž fakta o současné situaci v ČSSR přednesl a podepsal Ing. Miloš Zeman.

Země je podle zmíněných faktů 49. na světě co do počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí, a také první na světě co do znečištěnosti životního prostředí. Podíl kontaminovaných zón v zemi činí 32 procent. Dynamika rozvoje je na úrovni Alžírska a Peru, hluboko pod úrovní Portugalska. Úmrtnost z 28 evropských států je u nás 2. nejvyšší. V přepočtu hrubého společenského produktu na obyvatele klesla ČSSR z 10. na 40. místo žebříčku.

Ing. Miloš Zeman uvedl, že dvohodinová generální stávka by mohla stávající systém narušit a být nejlepší investicí za posledních čtyřicet let. Na závěr dodává, že přednese přednášku nikoliv varování, ale normální prognózu, až se v normálním Československu obnoví normální výuka na normálních vysokých školách.

V této době už síla komunistického režimu zeslábla natolik, že demonstrace a Havlovy projevy přenášela nejen do celé země, ale i do zahraničí Československá televize. Občanské fórum získávalo na důležitosti, byť noviny byly ještě stále trochu opatrné.

Vzniklo spontánně, ale na rozumných základech se postavilo do podoby alternativy, nikoliv opozice ke KSČ. Mladá fronta mu 30. listopadu věnovala celou třetí stranu.

V nich byste se dočetli i to, že federální shromáždění ČSSR se vysílalo v rádiu a v televizi, stále však bylo vidět zkostnatělé struktury v zimním spánku.

Středobodem bylo vyškrtnutí 4. článku z ústavy ČSSR o vedoucí úloze KSČ, která měla být podle některých poslanců přijata už daleko dříve. V novinách už se neobjevují jen nejasná hesla jako rozvaha, diskuse, rozum, ale konkrétní řešení, která vyplývají z jednání všech složek.

Za čtrnáct dní se tak podařilo dramaticky proměnit náladu ve společnosti.

8. prosince se 37 členů rozšířeného krizového štábu Občanského fóra shodlo na kandidatuře Václava Havla na prezidenta republiky, který nahradil odstoupivšího Gustava Husáka. Ten abdikoval po pádu komunistické vlády Ladislava Adamce.

Veřejnosti byla kandidatura Havla oznámena 10. prosince 1989, 29. prosince byl ve Vladislavském sále Pražského hradu jednomyslně (a to i komunistickými poslanci) zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Po 41 letech tak na Hradě zasedl nekomunistický prezident.

Zdroje:

novinky z listopadu 1989 (Mladá Fornta, Svoboda, Večerní Praha, Rudé Právo)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sametov%C3%A1_revoluce

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel