Nechtěná brigáda. Jak mě velký nákup u samoobslužné pokladny rozpálil doběla

Bylo víkendové ráno a já se vydal po cestě k rodičům na nákup do supermarketu, který jsem měl po cestě. Byla pohoda, nikde ani noha, a tak jsem si v klidu nakoupil vše, co jsem potřeboval.

Doma jsme už byli vyjedení, takže to byl nákup na hodně dlouhou dobu dopředu. Když jsem přijížděl k pokladnám, uvědomil jsem si jednu zásadní věc – žádná z pokladen, u které by byla pokladní, nesvítila. Všechny byly zavřené.

Tato změna souvisela se strategií obchodu, který místo čtyř pokladen vytvořil deset stanovišť pro samoobslužné skenování, které hlídá jedna obsluha.

Pro byznysmana je to ideální kšeft – lidé si naskenují zboží sami a místo pěti pokladních platí jen jednu osobu, která má pod palcem více kas. Když jsem tedy přijel k pokladnám s nákupem, kterým jsem dělal řetězci tržbu (platil jsem asi dva tisíce), slušně jsem se zeptal, zda by nešla otevřít pokladna.

Paní u obsluhy mi s ledovou tváří sdělila, že je tady sama a že si jen tak nemůže dovolit odběhnout a opustit pracoviště, abych si já mohl vyložit zboží na pás.

Jedinou možností pro mě je využití samoobslužných pokladen, které jsou všechny volné a můžu si vybrat, kterou jen chci. Na závěr dodala, že pokladní tady bude za 50 minut.

Tato reakce mě rozpálila doběla, protože nikde v obchodě nebylo uvedeno (ani u pokladen, ani na webu), že do určitého času zde nejsou pokladní. Ruku na srdce, to by mě ani nenapadlo.

Měl jsem tedy dvě možnosti na výběr – nechat tam košík stát s tím, že mi nebyl umožněn běžný nákup, a ať si s ním dělají, co chtějí, nebo se do toho pustit na vlastní triko.

Nejvíce jsem zvažoval první variantu, ale manželka nákup potřebovala a nemohl jsem si dovolit ztrácet čas přejezdem do dalšího supermarketu, tak jsem tedy hodně neochotně svolil a vybral si pokladnu číslo 7. Mělo to být šťastné číslo, ale nebylo.

Pokud i vy chodíte na samoobslužné pokladny (nebo je alespoň vidíte a vyhýbáte se jim jako čert kříži), víte, jak vypadají.

Skener s displejem je uprostřed. Vpravo odložíte košík z ruky, vlevo pak najdete „taškovou zónu“, kam odkládáte naskenované zboží. Skener kontroluje hmotnosti na obou stranách, čímž si ověřuje, že jste zboží naskenovali a vložili do „tašky“ a také to, že do tašky nedáte zboží, které jste nenaskenovali, tedy nezaplatili.

Samozřejmě to funguje i tehdy, když máte vozík – nikdo vás nenutí veškerý nákup vykládat, zboží můžete skenovat přímo z vozíku.

Když máte v košíku pár věcí, nemusíte čekat v řadě a máte nákup rychle za sebou. Ale já byl v úplně jiné situaci, kdy jsem skenoval obří košík ručně.

Sám bych to popsal asi jako brigádu na pokladně, za kterou jsem nikdy nedostal zaplaceno. Ba co víc, byl jsem po zásluze potrestán.

Skenování mi šlo neuvěřitelně pomalu – vzít, naskenovat, položit. Prostě úmorná práce. První vzrušení nastalo, když jsem měl načíst pečivo.

Měl jsem více druhů v jednom sáčku (kvůli ekologii nechci plýtvat), ale pokladna funguje na systému, že zde zadáváte postupem času vždy jeden typ zboží. Nehledě na to, že jsem si opravdu nepamatoval, jak přesně se daný kus pečiva jmenuje, a nepomohly ani titěrné náhledy na ošahaném dotykovém displeji, které mělo pečivo na osmi stranách.

Měl jsem v sáčku několik druhů housek, zadal jsem jednu, ale dokud jsem nepoložil housku do taškové zóny, nemohl jsem zadat další. Tak jsem si přivolal obsluhu, která se zřejmě velmi dobře bavila na můj účet. Přiložila ke stolu kouzelnou kartičku a asi za sedm sekund měla odklikané zbytky mého sáčku s pečivem.

Další problém nastal, když jsem si skenoval alkohol – paní mě musela ověřit, a pak jsem zase mohl skenovat dále.

Zhruba v polovině nákupu, kdy jsem musel odložit bundu a mikinu do košíku, protože ze mě doslova teklo, mě odrovnala hláška „Neznámé zboží v taškové zóně“. Opět jsem zavolal na obsluhu.

Paní přišla a kontrolovala poslední položky, které jsem naskenoval, s těmi, které jsou v taškové zóně. Kontrola zabrala pár minut, ale chybu nenašla, takže opět mávla kouzelnou kartičkou a jelo se dál.

Jenže výrobci samoobslužných pokladen asi nepočítali s tím, že na nich bude někdo dobrovolně skenovat celý košík. Když mi zboží začalo z váhy padat, věděl jsem, že to je konečná.

Ne, nebudu si kvůli samoobslužným pokladnám dělit nákup na víc částí, aby na mě první pokladna při skenování na druhé co půl minuty volala „Odeberte zboží z taškové zóny“ – to opravdu ani náhodou. A když občas vypadla z váhy nějaká krabička, nemohl jsem skenovat, protože jsem měl buď kontaktovat obsluhu, nebo položit zboží do taškové zóny.

A v celé hmotnosti pak ani váha nereagovala na drobné zboží, například zda jsem do košíku dal nebo nedal žvýkačky – to mohla pouze odhadnout.

Z dalších pár minut už vím jen to, že jsem v extrémní frustraci po naskenování dvou kódů vždy přivolával obsluhu, protože váha nechtěla vážit, zboží mi padalo a nešlo už ho nikam dát. Na váze jsem tak stavěl jogurtovou věž a hradby z papírových kapesníků, abych udržel svou „taškovou zónu“ v ideálním stavu.

Inu, nikoho nenapadlo, že by mohla mít tato zóna zvýšený okraj a že rovný kus plechu ve specifických případech nestačí. To pro mě byla poslední kapka. Zaplatil jsem, pak jsem vše posbíral do košíku (kolik mi toho mezitím z taškové zóny popadalo, to se nedá ani popsat) a zařekl se, že už na tyto pokladny dobrovolně nikdy nepůjdu. To by musela být u klasických pokladen řada až do půlky obchodu.

Dodnes mě dokáže vydráždit nevinná věta zaměstnanců obchodu, kteří prochází řadami u pokladen a nahlas volají: „Samoobslužné pokladny jsou volné, přejděte si na ně!“ S díky odmítám, protože je to celé postavené na hlavu.

Z mého nákupu mají prodejci velké marže už sami o sobě. Proč bych měl ještě investovat svůj čas, abych jim zadarmo nahradil prodavačku, na které obchod šetří? To mi prostě nejde do hlavy.

Ano, kdyby obchodní řetězec nabídl třeba pětiprocentní slevu (za to, že mě krátkodobě zaměstná u pokladny), tak by už byl člověk ochotnější. Prostě byste si rozmysleli, zda vám to za to stojí nebo ne. Ale v tom případě by nesměly být ceny v obchodech díky tomu paušálně o pět procent vyšší. Jenže to je přesně to, co by se stalo, a tak je tento nápad nerealizovatelný.

Pokud nejdu pro pár věcí do obchodu, samoobslužným pokladnám se vyhýbám velkým obloukem.

Na papíře vypadaly skvěle, ale rozhodně nejsou pro každého. Mohou ušetřit čas, ale když se na ně řetězece budou spoléhat v první řadě, minimálně mě to od nákupu spolehlivě odradí.

Zdroj:

vlastní zkušenosti