Článek
Můj názor na samoobslužné pokladny jistě dobře znáte. Pokud mám suplovat práci chybějící pokladní, chci za to nějakou odměnu. Třeba slevu, více bodů do věrnostního programu, prostě něco – alespoň pro ten pocit, že za to, že v obchodě nakoupím a udělám tržbu, si samotný akt nákupu odpracuju z obou stran.
Kdo se samoobslužnými pokladnami přišel, ten měl geniální nápad, který ale úplně nedotáhl do konce. Proč?
Samoobslužná pokladna? Jen pro úplně malý nákup a i tak se budu dvakrát rozmýšlet. A teď mě tyto pokladny ovlivňují už i nepřímo
Stačí místo jedné fyzické pokladny nainstalovat třeba tři samoobslužné, které (teoreticky) obslouží více zákazníků najednou. A když jich uděláte šest nebo devět, myslete na úsporu na platech pokladních, které teď nebudete platit.
Ano, přiznávám, že ve větších obchodech je u samoobslužných pokladen vždy dostupná obsluha, tedy jeden člověk, který pomůže těm, kdo si nevědí rady. Odměnou je zatím to, že se odbavíte rychleji, jenže co, když máte problém a v okolí není nikdo? Obsluha je u pokladen velmi důležitá součást, která by se neměla opomíjet.
Zase jsem nevyzrál na automatickou pokladnu
A potvrdit to můžu i sám za sebe. Úkol zněl jasně: nakoupit dětem obaly na knihy a sešity do školy.
Našel jsem je v regálu a vzal je na samoobslužnou pokladnu, kde nebyl nikdo, zatímco u klasických pokladen stály fronty plných košíků.
Měl jsem pět obalů A4 a pět obalů A5. Nejprve jsem je omylem položil do taškové zóny (nezdá se vám také, že to má každý řetězec jinak?), pak už správně s tím, že rovnou dám pět kusů a naskenuju.
Samoobslužné pokladny jsou pro výrobce terno. Já ale nehodlám investovat svůj čas a nervy, abych si zaplatil za svůj nákup, z něhož má řetězec už tak zisk
To ale nešlo, musím nejdřív naskenovat a pak teprve dát pět kusů. Tak jsem naskenoval, ale pět kusů dát nešlo, protože jsem zboží nedal do taškové zóny. Tak jsem ho tam tedy dal, jenže jeden obal na sešit váží jako smítko prachu – „Vložte zboží do taškové zóny!“ A tak jsem povolal asistenci.
Obsluha, která ochotně pomůže
Právě ta je často pojítkem, které drží samoobslužné pokladny ve funkčním stavu, a průběžně odbavuje ty, kdo narazí na problém.
Typicky při hledání speciálního druhu pečiva, které ani já, člověk v produktivním věku s dobrým zrakem, často nedokážu spárovat s originálem.
Jo, ten sladký rohlík tak možná vypadal jako na obrázku v roce 2008 (kvalita fotky tomu odpovídá), ale po šesté změně dodavatele je to přece jen trochu něco jiného…
Když mi tašková zóna jednou přetékala a bez všemocné kartičky obsluhy, která přeskakovala kontrolu váhy (nemělo to smysl, protože zboží stejně padalo na zem), bych tam nákup nechal, ať si ho vrátí zpět do regálů.
Můj problém přece není, že nemohou otevřít alespoň jednu „normální“ pokladnu.
A kdo na samoobslužné ani jednou nenamarkoval špatnou odrůdu jablek nebo nezaměnil pomeranč za mandarinku, ať hodí kamenem. Inu, jsou to prostě důležití zaměstnanci na svém místě. A důležité je hlavně to, že i na těchto zaměstnancích chtějí obchodní řetězce šetřit.
Tedy ne že chtějí, ale už tak činí. Já jsem to zažil v praxi a je to špatné řešení hned ze tří úhlů pohledu.
Automatické pokladny mě ovlivňují i nepřímo
Mám slušně velký nákup, volím tedy klasickou pokladnu a přede mnou jsou jen dva lidé.
To se dá, zdržení bude jen pár minut. Když se konečně dostanu na řadu, pochopím, proč to trvalo déle, než jsem čekal.
Mám zboží na pásu, čekám, až jej pokladní namarkuje, ale ona zmizí…
Během skenování balím nákup (a tentokrát to není evropská část kvalifikace na mistrovství světa) a paní pokladní nikde.
Za chvíli přijde a já ji automaticky odpovídám, jaké mám pečivo a v jakém počtu, ale ona je zase pryč. Pak se mě opět ptá na počet rohlíků a mně už je všechno jasné.
Přátelé, paní pokladní na pokladně číslo jedna jednoho nákupního řetězce (asi ani nemusím zmiňovat kterého) má totiž pod palcem nejen svou vlastní pokladnu, ale také až šest dalších samoobslužných!
Proč zaměstnávat další osobu, když to zvládne jediná?
Minimálně máte čas sledovat příběh, kdy se celá rodina vydá k samoobslužné pokladně, aby zjistila, že tam nemají žádné obyčejné tašky, a tak nákup pečlivě skládají nejdříve na děti, pak na manželku a otec vezme zbytek. Problém je v tom, že si zapomenou vzít účtenku, která jim při odchodu od pokladen otevře průhledná dvířka.
1 276 Kč, platím kartou…za dvě minuty znovu: 1 276 Kč. Vždyť jsem říkal, že platím kartou
Při pokusu o „průraz“ se samozřejmě rozeřve alarm a pokladní zase mizí.
Tentokrát se předtím ptala, jestli chci platit kartou. Odpověděl jsem, že ano… za dvě minuty je zpět. Znovu mi řekne částku a já opět potvrdím, že chci platit kartou. Je to úplný kocourkov a pokladní vůbec nezávidím.
Obchod ušetřil, ale tři lidi jsou naštvaní
Musí dělat práci za dva a soustředit se na dvě místa najednou, takže je myšlenkami na každém jen tak napůl. A to znamená, že bude častěji dělat chyby a přehmaty.
Vlastně pořád těkala mezi produkty, nákupním pásem a pokladnami ve stylu: „Co tam zase někdo dělá?“
Kdyby si to mohla vybrat sama, určitě by nedělala dvě věci najednou, a pochybuju, že jí někdo zaplatí dva platy (ano, protože se skutečně vůbec nezastaví).
Mě u klasické pokladny zase irituje, že musím čekat, až paní pokladní vyřeší problémy u samoobslužných pokladen. Vůbec nechápu, proč bych se s tím měl smiřovat.
A pak si to vezměte z druhé strany, kdy máte problém u samoobslužné pokladny a na první pohled nevidíte nikoho, na koho byste se mohli obrátit.
Musíte opět čekat, až si vás někdo (pokladní) všimne a dojde k vám. Takže ve finále jsou naštvaní tři lidé jen proto, aby obchod ušetřil na jednom zaměstnanci.
Tak to jsme to s těmi samoobslužnými pokladnami opravdu pěkně dopracovali…
Zdroj:
vlastní zkušenosti z nakupování v obchodních řetězcích
