Článek
Asi jste také zaregistrovali velmi smutnou událost, která se udála na Silvestra, kde muž nepřežil intoxikaci oxidem uhelnatým a zbytek jeho rodiny musel být hospitalizován v nemocnici.
Záchranné složky jsou vybavené čidly oxidu uhelnatého, kterému se přezdívá „neviditelný zabiják“. Jednoduše proto, že tento plyn není vidět ani cítit.
Tuto tragickou událost bychom měli brát jako ponaučení. U každého tepelného a ohřívacího systému s otevřeným ohněm bychom měli všichni dbát na prevenci.
A když už s prevencí počítáte, neškodí čas od času vyzkoušet, zda stále funguje. Mít detektor je sice chvályhodné, ale má i nabité baterie?
Kombinovaný snímač kouře a oxidu uhelnatého. Tenhle mě před nějakou dobou stál necelé čtyři stovky
Ne, nejsem jako generál po bitvě, protože kombinovaný snímač kouře a CO (oxid uhelnatý) mám už pár let, když jsme na domě instalovali nový kondenzační kotel. Právě tato tragická událost mi ale připomněla, že je vhodné si čas od času otestovat, zda je snímač stále funkční. Dá se z toho udělat i rutina.
Hned 1. ledna jsem si opsal stavy vodoměru, elektroměru a plynoměru, přičemž některá data jsem hned nahrál svému dodavateli energií. Jako vlastní odpočet, který slouží k rozpočítání plateb a spotřeby. To se hodí hlavně tehdy, když se vám od 1. ledna mění cena, přičemž dodavatelé plynu a elektřiny vám často nechávají několik dní až týdnů na to, abyste zadali váš aktuální stav a doplnili jej fotografií.
Ve stejné době si můžete zautomatizovat i kontrolu čidla CO. Podle uživatelských příruček byste však měli test provádět daleko častěji – u konkrétního modelu, který jsem si našel, by se mělo testování provádět dokonce jednou týdně!
Automatizace kontroly čidla
Zatímco v hotelích a ubytováních bývají čidla (hlavně kouřová, protože kouř stoupá nahoru) umístěná na stropě v každém pokoji, detektor CO byste měli umístit poblíž zdroje vytápění (tj. v místnosti s kotlem, krbem, plynovým sporákem nebo bojlerem), a to ideálně do vyšších míst, protože CO s teplým vzduchem ze zdrojů vytápění stoupá nahoru. Snímač však nesmí být příliš blízko.
Dále by měl být součástí ložnic (zde zase ideálně o něco níže) a pokojů, kde se déle zdržujete, protože ten u zdroje vytápění byste nemuseli slyšet. V případě vícepatrových domů se doporučuje minimálně jeden detektor na každé podlaží.
Tato výšková doporučení jsou však univerzální, protože existuje spousta míst, kam detektory v žádném případě nepatří. Vždy se řiďte pokyny výrobce, které najdete v uživatelské příručce. Často závisí i na tom, zda se jedná o snímač CO, nebo o kombinovaný detektor CO a kouře. Ten by měl být spíše na stropě, zatímco samostatný detektor CO spíše v úrovni očí. Ale to vše se dočtete v manuálu.
Nepodceňujte testování funkčnosti čidla. Jak často byste jej měli testovat, se dozvíte v jeho příručce. Může to být i jednou týdně
Jeho stav otestujete jednoduše – stačí stisknout tlačítko TEST, které rozsvítí displej, současně se detektor krátce rozbliká a rozezvučí hlasitou sirénou. Pokud po stisknutí tlačítka TEST nezazní žádný zvuk, může to být proto, že je čidlo vypnuté. Může být nutné jej otočit do strany nebo aktivovat jiným způsobem, což zjistíte z uživatelské příručky. Mnohem častěji se však může stát, že u čidla, kterého si pár let nikdo nevšímal, došla baterie.
Stačí koupit nové a opět otestovat jeho funkčnost. Je to investice v řádech několika desítek korun. Baterie sice může v detektorech vydržet několik let, při blížícím se vybití vás může senzor „vystrašit“ varovnou sirénou. Některé modely ale kontrolu baterie nemají, takže je musíte otestovat ručně. Jiné zase pravidelně problikávají diodami, takže stačí čidlo chvíli pozorovat. Jenže, ani baterie nemusí být výhra. Čidla mají uváděnou i maximální životnost senzoru (dočtete se v návodu, popř. může být datum expirace uvedené na zadní straně snímače), chemický senzor má typicky trvanlivost tři až deset let. Starému detektoru je pak výměna baterie k ničemu, protože nemusí fungovat.
Samotné čidlo vyjde na pár stovek a může být, bez nadsázky, rozdílem mezi životem a smrtí. Já osobně mám kotel ve sklepě, který je celoročně odvětrávný. V případě starých plynových přímotopů pod jednotlivými okny nebo u Karmy v bytech však přirozené odvětrávání často chybí.
Opeřenec v kleci je hodně chabou náhradou za detektor CO. Jednou jsem to (bohužel) viděl i na vlastní oči
Stačí zanedbat údržbu (pravidelné revize se liší podle zdroje vytápění) a bez detektoru může být neštěstí rychle na světě. I vy si zkontrolujte, kdy máte u svého kotle poslední revizi, a jestli už třeba náhodou nepřesluhuje.
Při dřívější prohlídce bytů jsem si všiml i analogie k detektoru – klece s andulkou, která byla ve stejné místnosti jako Karma. Dejte si ale pozor na to, že i andulky musí někdy spát a štěbetání ptáka detektor rozhodně nenahradí.
Příznaky otravy oxidem uhelnatým
Otravy oxidem uhelnatým mají bohužel rychlý průběh a mohou dopadnout fatálně. CO je bezbarvý nedráždivý plyn bez zápachu, který je vůči lidskému organismu vysoce toxický. Vzniká jako vedlejší produkt nedokonalého spalování látek, např. při nízké teplotě, krátké době hoření nebo tehdy, když není dostatek kyslíku.
V běžném prostředí je jeho koncentrace nižší než 0,001 % (alias 10 ppm – parts per million), velmi dobře se však mísí se vzduchem.
Problém může nastat i u krbů, když nezajistíte dostatečný přívod kyslíku (např. ventilací okna)
Detektory oxidu uhelnatého spouštějí poplach už při hodnotách 70 až 80 ppm, životu nebezpečná je však hladina přes 150 až 220 ppm.
V závislosti na koncentraci CO ve vdechované směsi a délce pobytu v místnosti dochází k pozvolnému rozvoji příznaků. Začíná to nevolností, zvracením, bolestí hlavy nebo na hrudi. Hrozí i závratě, slabost nebo různé psychické příznaky.
Při závažnějším stupni ohrožení nastupují neurologické příznaky, které ústí v poruchu vědomí. Při uvědomění, že je „něco špatně“, je první pomocí otevření oken a vyvětrání prostor, které musíte neprodleně opustit. Zavolejte hasiče (150) nebo záchrannou službu (155).
Nenechte to zajít až tak daleko a myslete na prevenci. Je to otázka pár stovek a trochu vašeho času u pravidelných kontrol detektorů.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_uhelnat%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Otrava_oxidem_uhelnat%C3%BDm
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-tragedie-v-kravarich-muz-neprezil-intoxikaci-oxidem-uhelnatym-zena-a-deti-se-priotravily-40555531
https://web.archive.org/web/20141205163819/http://www.mnof.cz/data/files/user/centrum_hyperbaricke_mediciny/1_upozorneni_a_vystraha__nebezpeci_oxidu_uhelnateho.pdf
https://www.lekarnickekapky.cz/lekarny-a-lekarnici/kampane/nebojte-se-zachranit-zivot/otrava-oxidem-uhelnatym.html
