Článek
Sedlec není jen povinná projížďka obcí na Jižní Moravě, ale také překvapivá zastávka, ať už cestujete kamkoliv.
Pokud vyjíždíte ze Sedlce směrem na Mikulov, stačí za čerpací stanicí odbočit doleva. Cesta je horší, kamenitá a plná děr a pravděpodobně budete míjet i cyklisty, ale po krátké chvíli přejedete koleje a následně se před vámi po levé straně objeví hliněné „parkoviště“.
Stoupáme do kopce v přírodní památce Skalky u Sedlece
Právě tady můžete nechat auto a vyrazit postupně třemi směry, stejně jako jsme vyrazili my. Po nás se inspirovali další, kteří zaparkovali vedle našeho vozu. Přestože je tu místo pro několik desítek aut, zaparkovali doslova „natěsno“, takže moje děti nemohly naplno otevřít dveře. To ale znám i z běžných parkovišť, takže se nad tím vlastně ani nepozastavuji.
Po cestě jsme narazili na zchátralé tábořiště
Hned nad parkovištěm, v kopci, se nachází vstup do přírodní památky Skalky u Sedlece. Výstup lemují starší pastviny, na kterých se pasou zejména ovce a kozy. Při stoupání jsme je viděli v kovové ohradě a zdá se, že jim okolní louky patří – zabraňují tomu, aby zarůstaly plevelem.
Cesta se vine dál nahoru a my si všímáme hlavně bezobratlých, kterými se to tady jen hemží. V suché trávě je spousta cvrčků, kobylek a motýlů. Z informačních tabulí přímo u parkoviště se dozvídáme, že jde o oblast s pestrým výskytem teplomilného hmyzu, například otakárka ovocného, stepních pavouků a tzv. samotářských včel.
Varovná cedule uváděla, že je zde navolno stádo se psem - to se nám nepotvrdilo. Z výšky je pěkný pohled na Mikulov
Na tomto území roste i řada ohrožených druhů rostlin. Cestou si všímáme zchátralých budov, které dříve mohly sloužit k večerním posezením při opékání špekáčků, i pozůstatků dřevěné brány, kterou už ohlodal zub času.
Na druhou stranu jsou tu ale pěkné výhledy – pokud se vyšplháte až na kopec, máte okolní krajinu jako na dlani. Nejvíce je samozřejmě vidět Mikulov, ale nás potěšilo, že tu nebyla ani noha. Zatímco u parkoviště vedla cyklistická „magistrála“, do kopce se nikomu nechtělo šlapat (ani pěšky).
Stádo dobytka za ohradou
Kam půjdete, je čistě na vás. Podle map se dá projít okruh až nakonec a pak odbočit doprava a vrátit se lesem k cihlovému mostu. Zákresu pastvin jsme však úplně nevěřili, protože jedna z pěšinek byla na mapě zakreslená, ale ve skutečnosti neexistovala.
Je to ale jedno, klidně se můžete vrátit stejnou trasou a od parkoviště se vydat podle šipek ke zmíněnému cihlovému mostu. Jde o památku, kterou byste v lesích jen tak nečekali. A byť už neslouží svému původnímu účelu, je to nádherný kus historie.
Cihlový most v zemi nikoho
Most se nachází nad rybničním potokem, a když jsme u něj byli my, klenul se spíše nad vyschlou, popraskanou bažinou.
Kdysi spojoval pevninu s ostrovem Portz, který dnes už neexistuje, takže to trochu vypadá, jako by šlo jen o most mezi poli. Pochází ze 17. století a od roku 1995 je spolu s letohrádkem Portz chráněn jako kulturní památka.
Pohled na most z lavičky a od informační cedule
Měří 95 metrů, je 3,5 metru široký a má 14 pilířů. Na místě nečekejte nic zvláštního, ani vstupné, jen informační tabuli a lavičku, ze které se můžete kochat pohledem na most a vychutnat si jeho jedinečnost.
K mostu se dostanete pěšky, na kole i s kočárkem. Trasa je nenáročná a můžete se projít i po samotném mostě.
Odpočívka u cyklostezky v Sedleci
Pak jsme se vrátili k parkovišti a zvolili další směr, tentokrát po asfaltové cestě, kterou vede cyklostezka.
Cílem krátké procházky byl Letohrádek Portz. Postavil jej v roce 1627 František z Ditrichštejna a dnes patří soukromým majitelům. Představa vlastnit letohrádek s vlastní vinicí nad rybníkem je sice lákavá, ale protože letohrádek není veřejnosti přístupný a je obehnaný kamennou zdí, u brány se každou chvíli zastavují a fotí turisté a cyklisté.
Pohled na letohrádek mezi vinicemi
Pokud odbočíte z cyklostezky a přejdete přes železniční přejezd, asi vás víc zaujme místní bistro v troskách zřejmě bývalého domu. Uvnitř najdete lavičky a posezení a cyklisté i turisté si tu mohou koupit něco na zub.
Tohle není ruina, ale stylové bistro. Škoda, že v době našeho příchodu bylo zavřeno. Zřejmě je otevřeno jen v sezóně - zákazníků tu ale byla spousta
Bohužel, když jsme tam byli my, bylo bistro zavřené. Velká očekávání jsme měli také od nedalekého vstupu do Ditrichštejnských sklepů. V minulosti se sklepy daly projít, ale i tady nás čekal jen zavřený vstup do podzemí.
Bisto vypadá uvnitř stylově
Když vyjde počasí, je to nenáročná procházka, třeba pro rodiče s dětmi. A pokud to pro děti bude „utrpení“, slibte jim návštěvu místní zoo.
Při výjezdu na hlavní cestu zahněte doprava a sledujte informační tabule.
Brána k letohrádku je zavřená. Blíže se nedostanete
ZOO Sedlec jsme už dříve navštívili a zvlášť menším dětem se určitě bude líbit. Spojte příjemné s užitečným a celý výlet tak možná protáhnete na půl dne, nebo dokonce na celý den.
Pokud vám nevýjde počasí navštivte skrytý poklad ve Valticích, muzeum, kde se nikdo nudit nebude.
Pak už jen stačí z vinařské obce odvézt burčák a věřím, že i vy zažijete na Jižní Moravě povedený den.
Vstup do podzemí - bohužel i tady bylo zavřeno
Využijte toho, dokud je ještě teplé počasí. Nám se při focení fotek zatáhlo, ale to snad bylo jen symbolické. Hned po odjezdu se rozsvítilo slunce a věřím, že příroda i historické památky na zlatavém slunci ještě více vyniknout. Určitě tomu dejte šanci.
A bylinkový ráj už znáte?
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cihlov%C3%BD_most_(Mikulov)
https://www.hustopece.cz/cihlovy-most-a-stezka-svobody-sedlec-a-mikulov
https://pamatkovykatalog.cz/letohradek-portz-14895648
vlastní zážitky
