Článek
Když jsem v sobotu projížděl Rudnou v Ostravě, která je aktuálně asi nejsledovanější dopravní stavbou v České republice, musel jsem žasnout – tady se opravdu pracuje. A jak!
Desítky nákladních vozidel, možná ještě větší počet válcovacích strojů, finišer na asfalt, stroje, které asfalt teprve „vykusují“, pruh oranžových majáčků při pohledu z dálky, k tomu spousta doprovodných aut a pracovníků, kteří jsou na stavbě opravdu vidět – prostě něco, co člověk na cestách jen tak nezažije.
V Ostravě skončila uzavírka na Rudné, dokonce s předstihem oproti původnímu plánu. Když se chce, tak to jde
Ano, je to i díky zadávacím podmínám ŘSD, které kladly důraz na dobu realizace (na úkor ceny, která u zakázek běžně převažuje jako hlavní kritérium při výběru firem), ale oproti jiným dopravním stavbám v Česku je to obrovský rozdíl.
Když jsem jel v úterý večer z práce ve směru z centra Ostravy, už se v opačném směru jezdilo ve dvou pruzích – hotovo, nalajnováno, připraveno.
V úterý ráno přitom ještě probíhaly dokončovací práce kolem svodidel, část byla demontovaná a ladily se opravdu jen kosmetické nedostatky. Skončilo tak dlouhé šestikilometrové omezení na Rudné ulici v Ostravě, v rámci něhož se nejprve uzavřel jeden směr z centra Ostravy na Opavu (a uzavírka byla oproti plánu dokonce zkrácená o jeden den), a totéž se stalo i tentokrát v opačném směru.
Uzávěra končí o den dříve
A až se ve čtvrtek 20. srpna zprovozní oba opravované mosty v místní části Kunčice, bude možné Rudnou ulici využívat v plném šířkovém uspořádání. Ano, od pátku se sice u ní začne opravovat most v Ostravě-Zábřehu, ale klíčová ostravská tepna je už konečně v provozu.
Upřímně jsem ze všeho příjemně překvapený. Jenže proč to podobným tempem nejde i na jiných dopravních stavbách, kde během týdne nepotkáte ani živáčka nebo jen minimum pracovníků? To mi hlava nebere.
Na Rudné už se nejezdí po jednom pruhu na jedné straně, ale byl obnovený plný provoz
Rekonstrukce Rudné byla v médiích hodně propíranou dopravní stavbou a stavební firmy skutečně na staveniště „přivezly, co mohly“, aby stavbu dokončily včas, či dokonce s předstihem. To je samozřejmě chvályhodné a určitě to stavebním firmám vylepší PR, ale na druhou stranu mě zaráží už jen to, že jsem z toho překvapený. Nejen já sám, ale i ostatní v mém okolí.
Proč to nejde stejně i jinde?
Neměly by snad mít tyto dopravní stavby klíčových silnic a tepen maximální prioritu?
Z mých zkušeností z cestování autem po Česku to vypadá spíše tak, že si firmy naberou zakázky dopředu a u rekonstrukcí cest je jen minimální pracovní tým (aby se splnilo nutné pracovní minimum) nebo nikdo. Často chybí i obligátní cedule „Technologická přestávka“, která by se samozřejmě dala pochopit, ale uzavírky, kde nikdo nepracuje, jsou úplně zbytečné. Bohužel jich není málo, potkáváte je zřejmě i vy, a to každý den.
Kvůli dopravním stavbám vzikají dnes a denně kolony a dopravní zácpy. Ano, udělat se to musí, sám za sebe však pracovníky na mnoha místech vůbec nevidím. Nebo jich je jen žalostně málo
Když však není potřeba PR a dohled médií, vypadá to úplně jinak. Stačí se totiž jen trochu vrátit. Ve směru z Opavy do Ostravy na cestě I/11 poblíž Hrabyně je už několik týdnů uzavírka pravého pruhu v místě, kde se cesta po nájezdu rozděluje na tři pruhy. Místo toho je zde zúžení na dva pruhy a pokles rychlosti ze 110 na 80 km/h, a to bez zjevného důvodu.
Třeba to je kvůli svahu, který na jedné i druhé straně několikrát „nedržel“, ale chybí zde jakákoliv informace. Tedy, co se děje, kdo je realizátorem stavby, kdy bude dokončena, apod. Je ale pravda, že tzv. bezpečnostní uzavření pruhu má omluvu a cedule zde být nemusí. Rychlost 80 km/h tu stejně dodržuje jen málokdo. Prakticky jen já.
Dlouhá rekonstrukce „jedničky“
Dalším příkladem je relativně nedávná rekonstrukce cesty mezi Kravařemi a Velkými Hošticemi na Opavsku (úsek cesty I/56), která se neobešla bez uzavírek. Tento krátký úsek, který je páteřní komunikací na Opavsku (Opava - Hlučín) se frézoval v listopadu 2023, pak přišla zima a jezdilo se po kamenech s kličkovalo se mezi kanály v původní výšce.
Práce byly obnoveny 18. března 2024 a 28. března skončila pokládka finálního asfaltu.
Podle stránek ŘSD byly opravy celkem vyčísleny na dva měsíce, které rozdělilo zimní období. Odborníci by jistě uvedli, že přerušení prací mezi listopadem 2023 a březnem 2024 odpovídá normě ČSN 73 6121.
Pro asfaltování musí být příhodné podmínky, často se však začne s přípravami a frézováním až na podzim
Pokládka asfaltových směsí (zejména obrusných vrstev SMA) vyžaduje minimální teplotu vzduchu a podkladu zpravidla nad +5 °C až +10 °C bez srážek.
Pak je ale na místě se ptát, proč začínají rekonstrukce v listopadu a prosinci, kdy by spíše měla běžet výběrová řízení na dodavatele staveb a případná odvolání.
A přitom se bavíme o úseku dlouhém 1,2 km. Jenže to nebylo tak medializované, takže si na to řidiči museli počkat.
Alchymie vodorovného značení
Běžným stavem je také to, že cesta je sice hotová v termínu (ten může být klidně dost nadsazený), ale pak se na ní jezdí bez vodorovného značení třeba i několik týdnů. Oficiálně kvůli tomu, než „provoz sjede tenký asfaltový film na povrchu kameniva“, aby se na něj mohlo nanést značení, které vydrží delší dobu.
Na vodorovné značení se někdy čeká týdny. U exponovaných staveb se udělá hned, ale o to méně vydrží
Ale existují stavby, kde se využívá otryskání asfaltu, aby se mohlo vodorovné značení aplikovat okamžitě. Je to nákladnější postup, u „dvojek“ bych to pochopil, ale u silnic první třídy by se snad nemělo nabízet ani nic jiného.
V praxi se používá i provizorní nástřik tenkovrstvou akrylátovou barvou, který sice vydrží několik měsíců, ale je to i tak lepší, než jezdit bez čar úplně.
Ráno rozkopané, večer hotové
Proč se tedy rychlost výstavby na Rudné nedá aplikovat i jinde v Česku?
Mám za to (a je to čistě můj názor), že si největší stavební firmy vyzobou zakázky, ale pak nemají dostatek zaměstnanců a techniky. A tak udělají tady něco, tamhle víc, a distribuují zaměstnance tak, aby se to stíhalo v termínech.
Cesty jsou tak uzavřené na více místech najednou na delší dobu, firmy mají práci a řidiči trpí v uzavírkách a zácpách. Ale vždyť by to přece šlo udělat lépe? Stačilo by nastavit termíny dokončení tak, jak firmy dokáží pracovat při běžném (asi trochu nižším než na Rudné) tempu, a všichni by byli spokojení.
Jenže to by se muselo na zadávání veřejných zakázek něco podstatného změnit.
Dodnes mám v hlavě situaci z Barcelony, kde jsem se účastnil tamního veletrhu. Ráno po snídani v devět se uzavíral široký bulvár v centru ve třech pruzích na každé straně. Když jsem se kolem čtvrté vracel do hotelu, bylo nejen hotovo, ale i namalované vodorovné značení a dokonce osazené nové semafory! A bylo přitom kolem 40 stupňů ve stínu.
Už tehdy jsem si říkal, že jsme v dopravních stavbách úplně někde jinde. Ale na Rudné jsem byl živým svědkem toho, že když se chce, tak to jde.
Proč to ale nejde u všech podobných staveb na dálnici na na silnicích první třídy?
Frázování cesty na podzim a pokračování na jaře znamená, že musíte celou zimu objíždět vystouplé kanály
Dalším příkladem stavby, která je doslova za rohem, je i silnice I/56, konkrétně průtah Kravařemi. Situaci nejlépe shrnuje jeden komentář na webu Zdopravy.cz. 12. srpna skončila lhůta pro podání nabídek, poté poběží lhůta pro odvolání. Pokud se někdo nedejbože odvolá, vše se může o dost posunout.
A pak to může dopadnout podobně jako před lety, kdy se v listopadu vyfrézovala cesta, za pár dní začalo sněžit a pokračovalo se až na jaře. Všichni tak klidně můžou po této páteřní „jedničce“ kličkovat mezi kanály (Kravaře jsou jimi mimochodem vyhlášené) až do jara.
Jak velká je šance, že se oprava (nejen) této cesty stihne ještě letos?
Zdroje:
https://www.facebook.com/udalostiostrava/posts/pfbid0tayfn2p9hXW7PCFqq7pb2tuTRrwfKz7Sz9HpqNLhycb7QCRvPBmBXzWz87dw46×3l
https://kraje.rsd.cz/moravskoslezsky/jeste-letos-opravime-silnici-i-56-v-useku-velke-hostice-kravare/
https://www.technicke-normy-csn.cz/csn-73-6121-736121-223731.html
https://zdopravy.cz/dlouhy-prutah-kravar-projde-opravou-novy-asfalt-vyjde-na-vice-nez-56-milionu-288567/?comments=1#comments
