Článek
V dnešní době, kdy se témata rovnosti pohlaví stále častěji dostávají do popředí, bychom si měli také položit otázku, jak je to s rodičovskými povinnostmi. Měly by být opravdu rovnoměrně rozdělené mezi oba partnery, nebo je stále běžné, že se očekává, že to hlavně „padne na ženská ramena“? Různé názory na tuto otázku si každý nese, ale co vlastně říká realita?
Rodičovství jako týmová práce?
Když se narodí dítě, mnozí si představují okamžitý týmový přístup. O dítě by se mělo starat celé rodina, tedy oba rodiče, každý podle svých možností a schopností. Teoreticky by to mělo být tak, že se oba partneři podílejí na všech povinnostech, ať už jde o krmení, přebalování, večerní uspávání nebo třeba organizování školních aktivit. V praxi se ale často stává, že to všechno, včetně těch nejběžnějších domácích prací, sklouzne na ženu. Proč tomu tak je?
„Někdo to přece musí dělat“
A tady začíná problém. I když to zní neuvěřitelně, stále existuje poměrně silná tendence, že ženy, často podvědomě, mají převzít roli hlavního pečovatele. A není to jen o tom, že by to ženy vždy chtěly. Je to také společenský tlak, který, i když ne vždy přímo vyjádřený, stále funguje jako nepsané pravidlo. Mnozí muži, kteří by možná rádi pomohli, často neví, jak, nebo se jednoduše spoléhají na to, že žena to zvládne lépe. Koneckonců, říká se, že ženská ruka je v tomto ohledu neocenitelná, že?
Jenže tím se dostáváme k těm praktickým otázkám. Když se má muž postarat o dítě na pár hodin, kdežto žena už to dělá třeba celý den, není pak často těžké očekávat, že oba partneři budou mít stejné zážitky a zkušenosti z péče o děti?
Nejde jen o „rozdělování práce“
A tady je to jádro pudla – rovnoměrné rozdělení péče o děti by mělo být především o vzájemném respektu a ochotě. Není to totiž jen o „dělení práce“ v domácnosti, ale o skutečném zapojení obou rodičů do každodenního života dítěte. Když se oba partneři podílejí na výchově a péči, nejen že to zvyšuje kvalitu jejich vztahu, ale hlavně to zajišťuje vyrovnaný vývoj dítěte. Dítě by mělo mít možnost učit se od obou rodičů, rozvíjet vztah s otcem stejně jako s matkou.
Společenské normy: Kde se vzaly?
Teď se ale vraťme k tomu, proč to tak často bývá, že žena přebírá většinu péče o děti. Historie, jak jinak. Ženy byly po staletí považovány za pečovatelky, zatímco muži měli „důležitější“ úkoly, jako vydělávat peníze nebo být hlavou rodiny. A i když se tyto tradiční role za posledních několik desetiletí zásadně proměnily, pořád máme někde v pozadí zakódovanou představu, že žena by měla „mít vše pod kontrolou“, když jde o děti. A není to jen otázka domácnosti – i v pracovním světě je to tak, že ženy častěji čelí tlaku, že musí zvládat vše: kariéru, rodinu, domácnost. Muži přitom ve stejné situaci nemusí čelit takovému společenskému hodnocení.
Co s tím?
Samozřejmě, že každý vztah je jiný, a to, jak jsou rodičovské povinnosti rozděleny, závisí na mnoha faktorech. Rodiče by ale měli začít uvažovat o tom, jak mohou obě strany přispět k tomu, aby péče o děti byla rovnoměrnějším a spravedlivějším způsobem. A co je důležité, ani jedno z pohlaví by se nemělo cítit zatížené odpovědností, která mu byla „přiřazena“ společenskými normami.
Možná, že bychom se měli soustředit více na otevřený dialog mezi partnery, aby si oba uvědomili, že v péči o děti jde o týmovou práci – a i když to možná nebudou mít vždy „dokonalé“, měli by se snažit dělat maximum pro to, aby dětem poskytli vyvážený a šťastný domov.
