Článek
Na případné zrušení inkluze prý doplatí všichni. Jednalo by se o přesun řádově desítek tisíc dětí, což by ve výsledku stálo miliardy korun. Rádoby-odborníci se shodují, že by to nedávalo smysl. Stavba i úprava nutná k umístění dětí do škol, kam by se děti ze základek musely přemístit, by zatížilo značně sociální systém.
To jsou hloupé řeči. Ve výsledku by se naopak ušetřilo. A také na dětské psychice. Ve specifické škole by byly šťastnější.
O zrušení projektu, který se nepovedl, což ukázaly hned první roky po jeho zavedení, zastánci inkluze tvrdí, že nedává smysl. To může říct jen ten, kdo nikdy neučil. Každý, kdo pracoval s dětmi, a také každý, kdo má v rodině profesně pedagoga, tak ví, o čem je řeč.
Projekt inkluze je nevydařený
Je převaha aspektů, které mluví proti inkluzi, proti systému, který se neosvědčil. Pro učitele je to velká zátěž, jak začlenit děti do výuky, které potřebují specifický přístup a delší čas učivo vstřebat. To pak souvisí s problémy v chování dětí, většina by potřebovala rychlejší tempo a nenudit se. Je to neefektivní, nežádoucí a komplikované. Obě varianty se vylučují, žádné skupině dětí to neprospívá.
Jak z toho ven…
Když praxe a dlouhý čas ukázaly, že inkluze se nepovedla, proč trvá dál, proč jsme tak těžkopádní? Jak dlouho budeme pokračovat v praxi, která nefunguje. Jde o peníze, nebo o blaho, duševní zdraví a vzdělání dětí?
Praxe jasně naznačila, jakým směrem jít. Můžeme ocenit snahu integrovat děti do běžného života, ale jinak, ne na oboustranný úkor vylučujících se skupin. Každá z nich by měla mít specifický přístup. Dohromady to nejde. Přesto se chrlí nábory asistentů do tříd a snaha systém udržet.
Nic proti asistentům nemám, jejich práce je určitě záslužná, ale nevalně placená. Přesto to v součtu za rok celorepublikově čítá miliardy na výplaty, které by se mohly investovat do integrace dětí efektivněji.
Speciální školy levnější a dětem bližší
Děti by tam byly šťastnější a své mezi svými. Proč na tohle nikdo neslyší? Už dávno se to ví, inkluze nepřesvědčila, neplní daný cíl, ale stále je ticho po pěšině. Děti, které potřebují individuální přístup, by byly v těchto školách spokojenější, protože by si byly vzájemně rovnější. Ať se to někomu líbí nebo ne, současná podoba inkluze je odstavila na okraj čehosi.
