Článek
Klidný dům plný knih
Dana vyrůstala v prostředí, kde se hodně četlo, přemýšlelo a diskutovalo. Její rodiče byli učitelé na Chomutovsku, takže domovem jí od malička byly knížky, rozhovory o světě a pocit, že vzdělání má smysl. Nebylo to ale žádné sterilní prostředí intelektuálů – spíš domácnost plná pochopení, kde se dítě učí dívat kolem sebe otevřenýma očima.
Tahle atmosféra jí později pomohla: naučila ji věřit, že člověk má právo říkat, co si myslí. A taky zodpovědnost to udělat.
Když dospěla, s politickými názory svých rodičů se o všem neztotožnila a jejich vzájemné vztahy ochladly.
Rodiče Dany, jménem Valtrovi, byli skvělí učitelé na základní škole v Chomutově, u školáků velmi oblíbení. Psala se tehdy šedesátá léta. Laskaví učitelé s šlechetným úmyslem pomáhat dětem, poskytli zázemí dospívající dívce, která je navštěvovala z dětského domova. Mirka Ř. nebyla svolná podřídit se rodinnému životu, ignorovala pomoc a přípravu na vyučování, toulala se po nocích a způsobovala problémy, takže to nedopadlo a dobrý úmysl manželů se míjel účinkem (o adopci nešlo).
Naskýtá se myšlenka, že dcera Dana zdědila po rodičích ochotu pomáhat potřebným.
Velká rodina, velká láska a síla
Dana s manželem Jiřím Němcem, psychologem a filozofem, vytvořili rodinu, která byla tak trochu ostrovem svobody v nesvobodné době. Měli spolu sedm dětí – a to samo o sobě zní jako plný úvazek, natož v období normalizace.
Důkaz toho, že velká rodina není překážkou, ale motivací. Jejich byt byl otevřený lidem, kteří byli šikanováni režimem. Setkávali se u nich přátelé, disidenti, lidé hledající oporu nebo jen místo, kde se dalo volně mluvit. Děti běhaly kolem, někdo vařil čaj, někdo psal samizdat, někdo četl nahlas. Jejich domácnost, to byla živá křižovatka myšlenek.
Dana Němcová dokázala skloubit mateřství s angažovaností tím, že se obě role navzájem prolínaly. Byla ženou s velkou vnitřní pevností, ale i ženou, která ráno obstarala velkou rodinu a pak šla do práce. Její život byl jeden celek. A její děti často říkaly, že v tom všem chaosu bylo vlastně i hodně lásky.
Odvaha v časech, kdy odvaha bolela
V 70. letech se Dana Němcová stala jednou ze spoluzakladatelek Charty 77. Nebyla to kariérní volba, bylo to rozhodnutí člověka, který si řekl: „Takhle to nechceme.“
Ale bylo za to draze zaplaceno: domovní prohlídky, výslechy, sledování StB i vězení. Jak to mohla vše zvládat psychicky a s ohledem na velkou rodinu, se těžko chápe. Přesto se nepoddala. Němcová byla známá tím, že do každé situace dovedla přinést trochu lidskosti. To je dar, který se nedá naučit.
Pomoc lidem, životní poslání
Po roce 1989 nezmizela z veřejného prostoru. Stála u zrodu Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, později pracovala v oblasti sociální pomoci a právního poradenství, často pro ty, o které se nikdo nezajímal: uprchlíky, bezdomovce, lidi na okraji.
Byla poslankyní Federálního shromáždění, ale nezajímaly ji politické třenice. U ní to byla spíš politika s lidskou tváří. Její přístup byl neměnný, vidět člověka tam, kde ho ostatní přehlížejí.
Její život byl plný statečnosti, ale ne té hlučné. Byl to druh odvahy, který se projevoval tiše.
Zdroj: Vyprávění pamětníků školy tehdejší ZDŠ v Husově ulici Chomutov
