Článek
Její záměry jsou jasné, těch je přece tolik,
a ještě více, vždyť právě proto je tu opozice.
Co třeba voliče mobilizovat, vyhecovat je ještě víc,
ale jejich sympatie přitom neztratit.
Jen pozor, opačný efekt se může stát,
při opakovaných pokusech a omílaných manévrech
lze věrné voliče snadno znechutit
a nedejbože… nakonec i neustát.
Do popředí se dostávají veřejné debaty,
a to je přesně ono,
vždyť právě tohle chtěli.
Veřejná konfrontace s vládou,
vždyť každý vládní poslanec má právo
se k celé věci postavit.
A i když vláda nespadne,
politika zůstane.
Konečně získá opozice
mnoho hodin, možná i dní parlamentního prostoru,
aby mohla do sytosti rozebrat
a patřičně pohanit stávající rozpočet pěkně od stolu.
A připravte se, vládo – kritiky bude nespočet,
my vám znechutíme ten váš rozpočet.
A na přetřes jistě přijde Babiš,
omleté Čapí hnízdo, Agrofert,
témata zkrátka k nezaplacení –
vždyť většího „zločince“ tady snad ani není.
Kam se hrabe Kampelička,
Petr Fiala a kauza, která jistojistě nezastarala,
Dozimetr nebo bitcoinová aféra – a možná celá ta banda
to přece nic neznamená,
to je jen taková malá, politická sranda.
A i když je sto jedna hlasů
dnes možná nedosažitelných,
není nad to rozdmýchat veřejnou debatu
a staré, osvědčené fráze
znovu vhodit do placu.
Vždyť o to přece nejde,
zda vláda dnes nepadne.
Hlavní je být vidět,
mluvit, kritizovat a hrát svou roli –
a když už není čím překvapit,
stačí oprášit staré symboly.
Tak vzhůru do sálu,
ať kamery běží,
ať každý svůj proslov
pořádně střeží.
