Článek
Vzpomínám na návštěvy u babičky a dědy v malé vesničce, kde se svatováclavský svátek slavil po generace. Vždy nás vítala vůně čerstvě upečených koláčků. Na stole zavoněl hrnek kávy nebo čaje a z kuchyně se linula vůně pečínky. V troubě se pomalu pekla husa a všechno se zdálo takové sváteční.
Husy tehdy patřily k vesnickému životu stejně jako zahrady, hospodářská stavení, a u nás o kousíček vzdálené lesy. Pamatuji si jejich hlasité „ga, ga, ga“, a na to, jak je děda vodil k rybníčku. Byly součástí všedních dnů, tak jako slepice na dvorku a jejich čerstvá vajíčka. Z takových vajíček, které měly sytou barvu slunce, byly koláčky jak namalované. A v takových zdánlivě obyčejných chvílích vznikaly vzpomínky, které zůstávají celý život.
A když se setmělo, vesnice ještě zdaleka neusínala. V místní hospodě se konala tancovačka. Lidé se scházeli, povídali si i smáli se a při muzice se tančilo. Nebylo třeba velké okázalosti. Stačilo, že se sešli sousedé, rodina a známí. Svátek byl především příležitostí být spolu.
Čas však plyne a život mění podoby
Když už později babičce a dědovi nebylo dopřáno dožít se vysokého věku společně, převzali jsme svatováclavskou tradici sami. Koláčky jsme napekli a dovezli, stejně jako drůbež na pekáč. Pravda, už nebyla taková jako ta ze dvora, ale když se v kuchyni rozvoněla pečínka, na chvíli se zdálo, že se čas vrátil zpět.
Dnešní vesnice už žije jinak
Místní krámek možná nabízí koláčky na objednávku, v obchodech najdeme drůbeže tolik, že si stačí vybrat a položit ji na pekáč. Husy už málokdy kráčejí k rybníčku a jejich „ga, ga, ga“ není slyšet z každého dvora. Změnil se způsob života, ale potřeba zastavit se, sejít se a popovídat si, něco společně oslavit, to zůstává.
I dnes se na mnoha vesnicích svatý Václav připomíná při posvíceních, sousedských setkáních, poutích, jarmarcích nebo kulturních akcích. Někde se peče, jinde se vaří, pořádají se koncerty, výstavy, setkání hasičů či spolkové slavnosti. A tam, kde tradice nezmizela úplně, se stále najde někdo, kdo upeče koláče doma.
Možná už nejsou všechny věci jako kdysi. A možná právě proto mají takovou cenu
Tradice totiž nemusí zůstat stejná do posledního detailu. Stačí, když si uchová svůj smysl. Setkat se, prostřít stůl, upéct koláče, jejichž vůně připomene dětství, babiččinu kuchyni a dávné sváteční dny.
A tak si i dnes, na svatého Václava, můžeme dát na stůl talíř voňavých koláčků. Možná nebudou všechny upečené doma a husa už nebude chodit po dvoře. Ale když se kolem stolu sejdou lidé, kteří k sobě patří, tradice žije dál. Jen má dnes trochu jinou podobu.
