Článek
Válka na Ukrajině, to je obrovské lidské utrpení, zmařené životy,
rozdělené rodiny, jak zatočit už konečně s těmi příšernými zločiny?
Dodávání dalších zbraní samy o sobě nepřinesou konec války,
nehrajme si tady pořád na vojáky, kteří do střetu fyzicky nikdy nepůjdou.
Jednat s protivníkem neznamená tolerovat jeho odporné zločiny,
znamená jednat o návrzích, hledat podmínky a vymanit se z té divočiny.
Válka je hrozná a je důvod proč se bát, obzvlášť ji fyzicky prožívat.
Válčení přináší strach a neustálé oběti a přitom by mohla být třeba jiná, o tom ví nejvíc těžce zkoušená Ukrajina.
Lidé touží po naději, po tom, aby se nemuseli každodenně bát a jejich blízcí zbytečně umírat.
Škoda mladých, škoda každého člověka, škoda - přeškoda dětí, kteří by si mohly na hřišti hrát, smát se a radovat. Místo toho se musí s dospělými, stejně jako oni, někde ukrývat a strachovat.
Ukrajina krvácí, pláče a chce alespoň jednat. Ukrajina chce žít.
Jednání nemusí znamenat ústupek Rusku, znamená si říct, jak nenáviděnou válku zastavit.
Nyní se vyskytla v tisku zpráva, že prezident Petr Pavel by mohl být jedním z vyjednavačů v hledání cest, jak válce dát stopku. Nekřičme předem: Sláva! Ale nějaký smysl to přece dává?
Ve hře je možnost, že by Evropu zastupovala skupina politiků, jediný člověk tady nezmůže nic.
Nejdříve však se musí evropské státy sjednotit, co jiného teď k tomu říct?
Petr Pavel se svou zkušeností k tomu účelu hodí. Kdysi bývalý předseda Vojenského výboru NATO se účastnil jednání na nejvyšší vojenské úrovni a zná bezpečnostní manýry i úvahy Ruska. Tudy by mohla vést ta správná cesta.
Vyjednávaní o ukončení války může být věc složitá, územní otázky, bezpečnostní záruky, vztahy mezi státy, toť věc nejistá.
Prezident Pavel aktuálně veřejně prosazuje aktivnější zapojení Evropy do mírového procesu. Podle něj Evropa potřebuje společnou pozici a to si vyžaduje důrazného věhlasu.
Naskýtá se také otázka: je Rusko skutečně připraveno přestat bojovat?
Bude Vladimir Putin ochoten vzdát se územních požadavků na Donbas, které Ukrajina odmítá?
Ochota jednat ještě neznamená ochotu přijmout podmínky, s nimiž může souhlasit i druhá strana. To se bohužel taky stává.
Bude Ukrajina u jednacího stolu skutečně rozhodovat o své budoucnosti?
Na tohle je evropský vyjednavač krátký.
Ale nemusí to být cesta zpátky. Ovšem úspěšný vyjednavač musí být přijatelný pro Kyjev a zároveň musí mít dostatečnou autoritu vůči Moskvě.
Vyjednávání vždy mají smysl jako cesta k tomu, zda existují podmínky pro zastavení bojů.
Vždyť každý další měsíc války znamená nové mrtvé, zraněné, zničené domovy a rodiny, které už nikdy nebudou úplné, i přestože jsou zcela bez viny.
Zároveň by nebylo spravedlivé požadovat mír za každou cenu, pokud by jeho podmínkou bylo, že Ukrajina zůstane bez ochrany a bude se muset obávat dalšího napadení. Ukrajinci sami musí mít podstatný hlas při rozhodování o tom, jaké podmínky jsou pro jejich zemi přijatelné.
A právě tady by mohl mít Petr Pavel prostor něco nabídnout: ne jako člověk, který by měl Putinovi důvěřovat, ale jako zkušený představitel, který může pomoci vytvořit vyjednávací rámec přijatelný pro Ukrajinu i jiné státy.
