Článek
Hynek, tehdy ještě Ignác Mácha, se narodil v chudé rodině mlynářského pomocníka. Období jeho raného života bylo charakterizováno rozverností a rošťáctvím. Po ukončení základního vzdělání Mácha navštěvoval piaristické gymnázium.
Své první básně napsal v osmnácti letech německy. Nešlo o nic výjimečného, tehdy řada slovanských básníků v Rakousku debutovala v němčině. Jeho první básnické počiny se setkávaly s nelichotivou kritikou jako básně podivné, neněmecké a navíc plné hrubých chyb.
Básně primitivní? Nikoliv
Opak byl pravdou. Mácha pronikl do podstaty německé poetiky celkem brzy. Starogermánský princip si zachoval i v pozdější české tvorbě, ale postupně změnil své veršování na české. Dvoujazyčná literární pozice mu ovšem nebyla k dobru, spíš nápovědou o jeho komplikované osobnosti. Za vrchol Máchovy umělecké tvorby jsou považována díla Máj a Cikáni.
Neměl rád sluneční světlo
Záhada podivných zálib K. H. Máchy vyvolává kontroverze. Společnost ho nijak nelákala, spíš se lidí stranil. Zvláštní zalíbení nalézal v nočním čase, miloval měsíční svit, tak jako noční vytí meluzíny, ale i tklivý zpěv labutí, když umírají.
Vyžíval se v tom, co lidi děsilo
Za nocí navštěvoval hrobky a říkal, což je těžko pochopitelné, že mu voní po růžích. Pochmurná místa účelově vyhledával a takové jsou přesně rekvizity, které ve svých básních používá. Motiv lebky, rakve, kostlivce. Ve všem, co v lidech vyvolávalo obavy a strach, v tom se rochnil a vyžíval.
Citace: Já miluji květinu, protože uvadne, zvíře, že zahyne, a člověka, že zemře a nebude, poněvadž cítí, že zhyne navždy, já miluji, ba co více než miluji, já se kořím Bohu, protože není!
Šifrované deníky a intimní zápisky
K. H. Mácha je v učebnicích již mnoha generací. Jak se to ale srovnává s básníkem, který v literárních dějinách zaujímá významné místo, když po rozšifrování jeho deníků přichází zjištění, že si zapisuje své intimní zážitky až do trapných detailů, které nelze ani interpretovat.
Mácha zanechal v zašifrovaném záznamu vlastního sexuálního života hodně detailních podrobností. Téměř jednoznačně se jedná o intimní záležitosti s Lori, popisuje je detailně, místy vulgárně a ostře. Možná to rozptyluje iluze o tehdejší upjatosti milostných praktik v té době.
Deníky nepsal pro veřejnost
Musíme brát v úvahu, že Mácha nepsal své deníky ke zveřejnění, byly to jeho pocity, zážitky, které důkladně šifroval, aby byly jen jeho. Přesto byly rozluštěny do detailních podrobností fyziologických, které byly hodně intimní a vulgární.
Musíme přijmout fakt, že i dvě století nazpět neznamenaly tak velkou odlišnost v oblasti intimity, než bychom si mohli představovat.
Inspirativní momenty, chůze pro potěšení
Básník Mácha byl vášnivým tulákem. Chůze ho fascinovala, na toulky krajinou nepotřeboval společnost, vyhovovala mu samota. Pěšky dokázal urazit i šedesát kilometrů za den. Jeho pěší cesty se rovnaly touze poznávat krásnou krajinu a zažívat zvláštní radost z pěší chůze.
Mácha preferoval kraje, kde se vyskytují hrady a zříceniny, z kterých dýchá historie. Lákaly ho rozvaliny starých hradů a opuštěná místa, přírodní scenérie i divoké rokle, popraviště i bizarní zákoutí.
Prošlapal se krajem mezi Mělníkem a Českou Lípou
Tady spatřoval inspiraci pro svou tvorbu. Právě krajina kolem Bezdězu inspirativně přispěla k jeho slavnému dílu Máj. Všechna poutní místa si zapisoval do deníku, která mu posloužila v kreativní duševní tvořivosti, kde mezi hrady a zříceninami dominuje Kokořín a Bezděz.
Ctižádost a studia
V kontrastu se samotářstvím vedl i aktivní život. Studoval v Praze práva, hrál v divadelním souboru J. K. Tyla. Tady se také seznámil s mladou Eleonorou Šomkovou, kterou oslovoval Lori.
Když se Lori s Máchou poprvé setkali, bylo jí teprve šestnáct let. Její o něco starší přítelkyně ji zavedla do společnosti českých ochotníků, kde hráli české divadlo ve Švestkově domě u Sv. Mikuláše na Starém Městě. Zkoušet chodívali do Tylova bytu na rohu Truhlářské ulice.
Jednoho dne zašli po zkoušce do kavárny v Celetné ulici, kde se setkala Lori s Hynkem. Ptal se jí, kam chodí v neděli do kostela. Když odpověděla, že ke Sv. Jakubu na půl dvanáctou, odpověděl, že tam také chodí.
Přátelství, ale i něco víc
Mácha chodíval do rodiny Lori, i když její rodiče zpočátku jejich lásce nepřáli. Vadilo jim, že je nápadník z chudých poměrů, představovali si mít dceru zaopatřenou.
Hynek nosíval Lori k přečtení knihy, a když mluvila o tom, že má ráda zpěv, přinesl kytaru, hrál a zpíval. Mácha se do Lori skutečně zamiloval a brzo na začátku vztahu si slíbili, že se vezmou. Když Lori otěhotněla, souhlasil i se sňatkem, ke kterému nikdy nedošlo.
Brzy nato zemřela Lori matka. Mácha nerad viděl, jak Lori u hrobu matky pláče a zakazoval jí tam chodit. Sám k hrobu nešel, čekával na Lori opodál.
Domácí násilí?
Vztahové záležitosti mezi milenci nebyly nejlepší. Jeho chování z pohledu dneška by bylo nepřijatelné. Jejich lásku ničila Hynkova žárlivost. Láska k Lori jakoby vyprchala, hlavní emocí se stala nezvladatelná žárlivost.
Mácha začal Lori terorizovat. Zakázal jí hrát divadlo, v jeho nepřítomnosti jí zakazoval vycházet ven z domu, byl k ní hrubý, vydíral ji i slovy, že si něco udělá, jindy zase, že ublíží její rodině. Je smutné, že to bylo v době, kdy Lori otěhotněla. Jeho žárlivost byla tak silná, že těhotná Lori musela o půlnoci složit přísahu u hrobu své matky a za zvuku půlnočních zvonů odpřisáhnout, že je dítě jeho.
Nevěrný Mácha
Eleonora Šomková nebyla jedinou ženou Máchova života. S jednou dívkou se Mácha seznámil na tanečních besedách a adresoval jí milostný dopis. Ve stejném období byl zachován ještě jeden dopis, z něhož plyne, že Mácha lituje svých neopětovaných citů. Z zašifrovaných zpráv lze usoudit, že měl milenek víc.
Kdo byla Anna Vrabcová ?
Jak to vypadá, Máchovou největší láskou nebyla Lori Šomková z Prahy, ale Anna Vrabcová z Bukoviny u Hrubé Skály. Byla to velmi hezká dívka, hudebně nadaná, krásně zpívala sóla v kostele, skvěle hrála na harfu. Mácha byl z ní jak u vytržení. Úzkostlivě tajná láska Anna se stala předobrazem Máchovy Márinky.
Totožnost Máchových milenek se zdá být nerozluštitelnou hádankou.
Tajemství vyryté do skály
Rozšifrování odhaluje svědectví a identitu jedné ze dvou neznámých dívek. Tento vztah přísně tajil a vyšel na světlo denní až po sto padesáti letech. Poblíž místa, kde stával rodný domek Anny Brabcové, se nachází skála, kde jsou rytiny, jejíž autorem je sám Mácha. Právě tento kamenný zápisník ukrývá velké tajemství. Ze skalního zápisku jsou dešifrovány další dvě jména, Karel a Františka, a podle data narození by to měly být děti Máchy a Anny Brabcové.
Pokud je tohle vše pravda, tak proč se Mácha rozhodl pro Lori a ne pro Annu a své děti? Důkazy jsou jen sporadické a jde jen o tušení souvislostí.
Chladné přijetí básně Máj
Přestože se dílo dobře prodávalo, kritika byla nepřátelská. Josef Kajetán Tyl společně se svým literárním okolím odsoudili jeho dílo jako nečeské a nevlastenecké.
Zhrzený Mácha důsledkem toho odjíždí z Prahy a přijímá místo advokátního praktikanta v Litoměřicích, kam se Lori měla také přestěhovat. Několik dní od jeho odchodu Lori porodila syna Ludvíka. Stalo se tak ještě před svatbou, která byla naplánovaná o týden později.
Když se tu zprávu dozvěděl otec Hynek, vydal se pěšky navečer z Litoměřic do Prahy, kam dopoledne dorazil, aby spatřil novorozeného syna. Měl skutečnou radost, viděl v synovi i svou podobu.
Procházka na vrch Radobýl
Mácha podniká oblíbenou pěší tůru a spatří z vršku rozlehlý požár. Bez zaváhání běží dolů a s vervou se pouští do hašení. Celý říčný hltá vodu z nějakého neznámého zdroje, která byla nejspíš závadná, infikovaná cholerou. Způsobila mu úporné průjmy, horečky a po týdnu umírá.
Jiné literární prameny uvádí, že si mohl uhnal smrtelný zápal plic.
Kdo by tehdy nezaplakal. Zemřel básník vášně a frustrace, kterému bylo pouhých dvacet šest let. (Rok 1810 - 1836)
Místo uložení jeho ostatků bylo skromné, u zídky hřbitova, v den, kdy se měl ženit
Rodina K. H. Máchy byla zatížena chudobou, a tak hrob zůstával dlouho opuštěn. Teprve po deseti letech dal podnět K.H. Borovský k vybudování důstojného náhrobku.
A co Lori?
Po smrti Hynka, což Lori velmi těžce prožívala, prodala svou výbavu a nábytek, který jí vyrobil před plánovanou svatbou známý truhlář. Mezi tím zemřel otec Lori a živnost knihaře po otci zdědil její bratr Josef.
Lori se s ním delší dobu soudila o dědický podíl po otci, soud nakonec vyhrála. Pořídila si z dědictví nitkařský krámek a žila ve velmi skromných podmínkách.
Během soudu se seznámila s policejním oficiálem Františkem Siehem, fešákem německé národnosti. Byl to právě on, kdo ji při soudním procesu dost pomohl. Sieh se stal přítelem celé rodiny a usmířil Lori s rozhádaným bratrem. Po několika letech se s Lori oženil a z ní se stala milostpaní oficiálová, která se na své sourozence začala dívat povýšenecky.
Ale ani tady štěstí netrvalo, jak se říká, věčně.
Popisuje to v knize věnované Šomkově rodině Lořin prasynovec Jaroslav Rudolf.
V osmdesátých letech 19. století začala řádit smrtelná chřipka. Podlehl jí také Sieh, s nímž žila Lori odděleně a úřady jí odmítly uznat vdovský důchod. Po dlouhých tahanicích Lori skromný důchod přiznaly. Zemřela v roce 1891.
Zdroj: Aleš Česal, TAJEMNÁ TVÁŘ, vydalo Nakladatelství XYZ ve společnosti Albatros Media a.s.
