Článek
Chléb nepatří do koše, naopak, zaslouží se úctu
Chleba symbolizuje domov. Každý vyhozený kousek chleba je symbolem zapomenuté úcty k práci zemědělců, pekařů, ale i k zemi, která úrodu dává. Vůně čerstvě upečeného, křupavá kůrka, měkká střídka, obyčejné, prosté, a přesto posvátné jídlo, které po staletí symbolizuje práci, a s tím i pokoru.
Ano, je to zvláštní, ale pravda je tak ustálená, že chleba se nikdy nepřejíme. Jíme ho většinou každý den, aniž by se nám přejedl, natož zprotivil.
Troška fantazie
A přitom – chléb, který ztvrdl, nemusí být odpadem. Stačí trocha fantazie. Starší krajíc se může proměnit v křupavé topinky, krutony do polévky, nebo vydatnou snídani či svačinu s vejcem, šunkou a zeleninou, také s názvem smaženka. Každý kousek chleba má svou druhou šanci, stejně jako my, pokud se rozhodneme žít s větší pokorou.
Plýtvání jídlem není jen ekonomický problém, ale i morální
Statistiky hovoří jasně – každý rok skončí v koši tuny potravin. A jsou to čísla, která zabolí. Když si ještě uvědomíme, že zatímco některé rodiny přebírají a vyhazují zkažené ovoce a chléb, který ještě nestačil ztvrdnout, nebo dokonce jídlo, které bylo uvařené jen den před tím, automaticky skončí v koši.
Vždyť máme všichni ledničku. Jistě budu mít podporu, když řeknu, že takový s péčí uvařený guláš, nejlépe z hovězího, chutná nejvíc další dny, protože se „rozleží“. Ale jelikož je tak dobrý, že někdy ani do dalších dnů nevydrží, jedlíci mu delší šanci nedají.
Věčná škoda
Slyšela jsem od lidí a leccos i na internetu, a to upřímné vyjádření, že jejich rodina vyhodí za měsíc asi 75% jídla. Nyní šli do sebe a snaží se tolik neplýtvat, tak to typují na 50%.
Snaha se cení, ale je těžké porozumět, proč takové plýtvání? Myslím, že to záleží také na rodině, v které jsme vyrůstali. Tam, kde se jídlo nikdy nevyhazovalo, tak to neděláme ani v dospělosti.
Plýtvání potravinami není jen číslo na papíře, je to velká ztráta pro naši planetu i společnost.
Doba je rychlá, v hlavní roli čas
Nejspíš to znáte. Uběhne den, nestihnete snídani, oběd se zvrtne a večeře zůstane nedotčená. Jen z nějakých zbytků se postupně stává běžná rutina. A když přidáte množství domácností, supermarketů a provozoven veřejného stravování, výsledkem je obrovská ztráta jídla, kterou by bylo možné zkonzumovat.
Zastavme se. Zvažme, co opravdu potřebujeme. Naučme se znovu vážit si darů, které máme – ať už je to obyčejný krajíc chleba, nebo čas, který trávíme s rodinou u stolu. Protože jídlo, které neskončí v koši, obohatí nejen tělo, ale i duši.
