20 000 Prusů proti 6 000 Rakušanům. U Adelsbachu však přesila nestačila

Šest tisíc mužů proti více než dvaceti tisícům. Na první pohled nebylo co řešit. Pruský král Fridrich II. měl početní převahu, dělostřelectvo i podporu ruských spojenců. Proti němu stál rakouský generál Josef Brentano, jehož vojáci drželi několik výšin u slezské vesnice Adelsbach. Pokud se Prusům podaří obránce vytlačit, otevře se jim cesta k dalšímu postupu. Jenže Brentano měl připravené překvapení. Jeho vojáci nečekali na nepřítele v otevřeném poli.

Bylo 6. července 1762. Sedmiletá válka se blížila ke konci, ale boj o Slezsko ještě zdaleka nebyl rozhodnut. Fridrichovi se po změně na ruském trůnu výrazně ulevilo. Nový car Petr III. ukončil nepřátelství s Pruskem a dokonce mu poskytl vojenskou podporu. Král tak mohl soustředit své síly proti Rakousku, které stále drželo pozice v okolí Svídnice.

Právě tam směřovaly jeho ambice. Než se však mohl pustit do dalších operací, musel odstranit překážku v podobě Brentanova sboru. Rakouský generál se rozhodl využít terén ve svůj prospěch. Jeho pěchota obsadila výšiny Sachsenberg a Engelsberg, mezi nimiž ležela vesnice Adelsbach, dnešní Struga v Polsku. Strmé svahy a úzké přístupové cesty představovaly pro útočníky vážný problém.

Fridrich měl k dispozici více než trojnásobek vojáků. Brentano však nepotřeboval vyhrát velkou bitvu. Potřeboval pouze udržet své postavení.

Šest hodin pod palbou

První pruské jednotky dorazily k Adelsbachu časně ráno. Přibližně v půl čtvrté vytlačily rakouské předsunuté hlídky a zajaly 33 mužů. Další postup se však zastavil. Před nimi se zvedaly výšiny obsazené rakouskou pěchotou a jejich obrana byla mnohem silnější, než útočníci očekávali.

Fridrich dorazil na bojiště s jízdou poté, co zaslechl dělostřeleckou palbu. Rychle zjistil, že bez přímého útoku se dál nedostane. Rozhodl se proto připravit cestu pěchotě pomocí děl.

Prusové rozmístili pět baterií s přibližně třinácti děly. Dalších šest děl koňského dělostřelectva mělo podporovat postup útočníků. Krátce po čtvrté hodině ráno se ozvala kanonáda. Palba pokračovala celé hodiny. Pruské dělostřelectvo mělo připravit rakouské vojáky o možnost účinně vzdorovat pěchotnímu útoku. Jenže zalesněné svahy a členitý terén hrály ve prospěch obránců.

Kolem desáté hodiny dopoledne Fridrich nařídil pěchotě zaútočit. Osm praporů mělo postupovat ve třech kolonách a dobýt hlavní rakouské pozice. Vojáci se vydali vzhůru do svahu. Jenže cesta nahoru nebyla jednoduchá. Pěšáci museli postupovat přes nerovný terén, v němž se jejich kolony obtížně udržovaly pohromadě. Rakouská palba je navíc nutila postupovat pod neustálým tlakem. Fridrich nakonec pochopil, že útok nevychází podle představ a pokusil se jej odvolat. Některé jednotky však už byly příliš daleko. Rozkaz se k nim nedostal včas a pět praporů pokračovalo vzhůru.

Právě tyto jednotky měly za chvíli poznat, jak nebezpečné je dobývat výšinu proti dobře připravenému protivníkovi.

Padesát mužů, kteří se dostali příliš daleko

Pruská pěchota se navzdory ztrátám dostala až na Sachsenberg. Přibližně padesát mužů ze střední útočné kolony vystoupalo na vrchol. Pro rakouské obránce to byl kritický okamžik. Pokud by se Prusové dokázali udržet a přivést posily, mohli jejich obranu vážně ohrozit.

Plukovník Tillier však nezaváhal. Proti pronikajícím vojákům vyslal dvě části maďarského pěšího pluku Bethlen. Jeho muži udeřili ve chvíli, kdy se Prusové teprve snažili zaujmout pozice.

Útočníci se ocitli pod tlakem čerstvé pěchoty, která měla výhodu okamžiku překvapení. Pruských vojáků na vrcholu bylo příliš málo, aby dokázali protiútok zastavit. Začali ustupovat a rakouští vojáci je následovali dolů ze svahu. Tím však jejich pronásledování neskončilo. Bethlenův pluk pokračoval v útoku až k úpatí kopce. Prusové se tam pokoušeli znovu shromáždit, ale rakouští vojáci jim nedali dostatek času. Během tohoto střetu padly do jejich rukou tři pruské praporové zástavy.

Pro tehdejší armádu to byla vážná potupa. Prapor představoval čest a identitu celého pluku. Jeho ztráta znamenala mnohem víc než pouhou ztrátu vybavení. Rakušané si navíc odnášeli trofeje přímo z útoku, který měl původně skončit jejich porážkou.

Pruské problémy se mezitím prohlubovaly. Zvlášť špatně dopadl pěší pluk Wunsch. Jeho vojáci utrpěli značné ztráty a stovky mužů opustily své jednotky. Část se dostala do rakouského zajetí, další přešli na nepřátelskou stranu.

Fridrich se ještě pokusil pomoci ustupujícím jednotkám zesílením dělostřelecké palby. Rakouská obrana však zůstávala pevná. Brentano měl navíc k dispozici další jednotky a jeho křídla chránila jízda. Do boje postupně dorazily také rakouské posily vyslané maršálem Daunem.

Pruský král neměl důvod pokračovat v útoku, který přinášel stále vyšší ztráty a žádný výsledek. Nařídil ústup směrem k Alt-Reichenau. Výšiny zůstaly v rukou obránců.

1 352 ztracených mužů. A 642 dezertérů

Konečné účty byly pro Prusy opravdu nepříznivé. Jejich ztráty dosáhly 1 352 mužů. Z tohoto počtu bylo 88 mrtvých, sedm důstojníků a 81 vojáků. Dalších 601 mužů bylo zraněno. Největší položku představovalo 662 nezvěstných nebo zajatých. To je ovšem ještě zajímavější údaj. Podle historické rekonstrukce jich totiž přibližně 642 tvořili dezertéři, převážně z pluku Wunsch.

Rakouské ztráty byly nesrovnatelně nižší. Brentano přišel o 41 mrtvých, 140 raněných a 68 zajatých či nezvěstných. Celkem tedy o 249 mužů. Dalších 33 rakouských vojáků padlo do zajetí už při ranním střetu předsunutých hlídek, ještě před hlavním bojem.

Rozdíl je působivý. Proti více než 1 300 pruským ztrátám stálo 249 rakouských. Obránci navíc udrželi své postavení.

Josef Brentano byl za své vítězství vyznamenán velkokřížem Vojenského řádu Marie Terezie. Zvláštní uznání si zasloužil také Bethlenův pluk a plukovník Tillier, jehož rozhodný protiútok zmařil nejnebezpečnější okamžik pruského útoku.

Porážka u Adelsbachu sice nezměnila konečný výsledek války, ale splnila to, co Brentano potřeboval. Zdržela pruský postup o celý den a poskytla maršálu Daunovi čas k zabezpečení zásobovacích skladů v Broumově. Fridrich se později vzpamatoval, 21. července zvítězil u Burkatowa a v říjnu dobyl Svídnici. Slezsko nakonec zůstalo Prusku.

U Adelsbachu však narazil na protivníka, který odmítl hrát podle jeho pravidel. A místo vítězného průlomu přišel ústup a ztráta více než 1 300 mužů.

Seznam použitých zdrojů:

1. CASEMATE PUBLISHERS. Adelsbach 1762: The Forgotten Defeat of Frederick the Great [online]. Dostupné z: https://www.casematepublishers.com/9781804519837/adelsbach-1762/

2. KRONOSKAF. 1762-07-06 – Combat of Adelsbach [online]. Project Seven Years War. Dostupné z: https://www.kronoskaf.com/syw/index.php?title=1762-07-06_-_Combat_of_Adelsbach

3. KRONOSKAF. 1762 – Prussian Campaign in Silesia [online]. Project Seven Years War. Dostupné z: https://www.kronoskaf.com/syw/index.php?title=1762_-_Prussian_campaign_in_Silesia

4. NATIONAL ARMY MUSEUM. Seven Years War [online]. Dostupné z: https://www.nam.ac.uk/explore/seven-years-war

6. WIKIPEDIA. Third Silesian War [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Third_Silesian_War