Článek
Balduin I. jel směrem k Ramle s přesvědčením, že ho čeká jen další menší střet. Zprávy, které ke králi dorazily, naznačovaly, že se v oblasti pohybuje malý egyptský oddíl, proti němuž může 200 zkušených rytířů zasáhnout bez větších problémů. Pak se však před křižáky začaly objevovat první egyptské praporce. Za nimi další a další a postupně bylo jasné, že se nepřibližují k malému oddílu, ale k celé armádě.
Podle kronikáře Fulchera z Chartres měl Balduin pouze 200 rytířů. Moderní odhady egyptského vojska se pohybují přibližně mezi 3 000 a 5 000 muži, takže na jednoho křižáckého rytíře mohlo připadat až 25 protivníků. Středověcí kronikáři byli ještě dramatičtější a uváděli dokonce 20 000 Egypťanů. Přesné číslo dnes neznáme, ale Balduinovi muselo být v tu chvíli jasné, že zprávy, na které spoléhal, byly katastrofálně nepřesné.
Balduin I. a posel. Miniatura z Chanson d'Antioche, francouzského rytířského eposu o první křížové výpravě. Rukopis z 13. století.
Mladé království v nebezpečí
Byl květen roku 1102 a Jeruzalémské království existovalo teprve několik let. První křížová výprava sice v roce 1099 dobyla Jeruzalém, většina západoevropských bojovníků se však po skončení výpravy vrátila domů. Nový stát tak musel bránit rozsáhlé území s překvapivě malým počtem vojáků. Každý zkušený rytíř měl cenu celého oddílu a jeho ztráta se nedala jednoduše nahradit.
Na jihu navíc ležel Aškelon, významná pevnost ovládaná Fatimidy z Egypta. Odtud mohli podnikat výpravy směrem k Jeruzalému a Ramla ležela na důležité cestě do vnitrozemí. Fatimidé už jednou u Ramly prohráli. V září 1101 tam Balduin porazil jejich vojsko a křižáci tak získali důvod věřit, že egyptské armády dokážou porážet i s menšími silami.
Tentokrát však Fatimidé přišli lépe připraveni. Egyptský vezír al-Afdal vyslal do Palestiny novou armádu vedenou svým synem Šarafem al-Ma'álím. A Balduin se proti ní vydal s pouhými dvěma stovkami rytířů.
Dvě stovky rytířů proti tisícům
Když křižáci spatřili egyptské vojsko, muselo být okamžitě jasné, že původní zprávy byly mylné. Pro dvě stovky křižáckých rytířů představoval takový počet protivníků obrovský problém. Otočit se a jednoduše odjet však už nebylo možné. Malá skupina jezdců ustupující před mnohem početnějším nepřítelem mohla ztratit soudržnost a vystavit se pronásledování. Balduin proto vsadil na zbraň, která byla pro křižáckou armádu nejnebezpečnější právě při soustředěném útoku.
Těžkou jízdu.
Obrnění rytíři se rozjeli proti egyptským řadám. Kopí skloněná před koňmi a těžká ochranná výstroj jim umožňovaly udeřit do nepřátelské formace obrovskou silou. Za příznivých okolností dokázal takový náraz rozbít i několikanásobně početnější vojsko. Jenže u Ramly čekaly za prvními egyptskými řadami další jednotky. Křižáci mohli prorazit jednu část protivníkovy linie, ale nemohli prorazit celou armádu.
Balduin I. odjíždí se svými rytíři. Iluminovaná miniatura z francouzského rukopisu, 1337.
Z útoku se stává boj o přežití
Jakmile se první nápor zpomalil, začala být početní převaha Fatimidů rozhodující. Křižáci se ocitali mezi nepřáteli a každý padlý rytíř znamenal citelnou ztrátu. Z původních 200 mužů se nemohla vytvořit nová linie. Z organizovaného útoku se postupně stal zoufalý boj jednotlivých skupin. Někteří rytíři se snažili prorazit zpět, jiní hledali cestu k Ramle. Egyptské vojsko je však obklopovalo a prostor, v němž mohli manévrovat, se stále zmenšoval.
Balduinova malá armáda byla prakticky zničena.
Mezi křižáckými padlými byl i Štěpán z Blois, který už měl za sebou první křížovou výpravu. V roce 1098 opustil obléhání Antiochie a jeho rozhodnutí tehdy vyvolalo značnou kritiku. O několik let později se vrátil na Východ a u Ramly našel smrt. Jeho čest tak byla obnovena.
Přeživší křižáci se pokusili dostat do Ramly, ale ani město jim neposkytlo bezpečí, které potřebovali. Fatimidé ovládli okolí a útočili na poslední obránce. Ti se ukryli ve věži a snažili se odolat protivníkovi.
Pro Jeruzalémské království nešlo jen o jednu prohranou bitvu. Pokud by zahynul také Balduin, nově vzniklý stát by přišel o panovníka. Král proto musel uprchnout.
Podle kronik se mu podařilo v noci dostat z obklíčení a během útěku zůstal nakonec jen se svým písařem a rytířem Hugem z Brolisu. Dva dny a dvě noci se vyhýbali egyptským hlídkám. Dne 19. května dorazil vyčerpaný do Arsufu.
Balduin přežil. Jeho armáda nikoli.
Král, který měl být mrtvý
Fatimidé mezitím postupovali k Jaffě a věřili, že mají situaci pod kontrolou. Balduin byl podle všeho mrtvý a jeho vojsko zničené. Egyptští vojáci se dokonce pokusili obránce Jaffy přesvědčit, že král zahynul. Využili k tomu useknutou hlavu jednoho z padlých křižáků, který se Balduinovi podobal.
Jenže zpráva o králově smrti byla předčasná.
Balduin dorazil do Jaffy živý a okamžitě začal shánět nové vojáky. Pomoc přicházela z Jeruzaléma i z moře. Podle kronik dorazilo 90 rytířů z Jeruzaléma a dalších 80 vedl Hugo ze Saint Omeru. Připlouvali také poutníci a bojovníci z Evropy, kteří mohli mladému království poskytnout přesně to, co mu po Ramle zoufale chybělo. Vojsko.
Korunovace Balduina I. Jeruzalémského. Miniatura z rukopisu Histoire d’Outremer (Dějiny zámoří) Viléma z Tyru, 13. století.
O deset dní později znovu do boje
Dne 27. května, pouhých deset dní po katastrofě u Ramly, Balduin znovu vedl své muže proti Egypťanům. Tentokrát už věděl, jak silný protivník před ním stojí a měl za sebou nové posily.
Křižáci zaútočili a dokázali egyptské vojsko zatlačit. Fatimidé se nakonec stáhli směrem k Aškelonu. Balduin tak během pouhých deseti dnů přešel od zničení své armády k novému vítězství.
Právě rychlost tohoto obratu dělá z příběhu o Ramle jeden z nejpozoruhodnějších momentů prvních let Jeruzalémského království. Fatimidé měli po vítězství všechno, co si mohli přát. Křižácká armáda byla pryč, král byl považován za mrtvého a cesta k Jaffě byla otevřená. Jenže Balduin přežil. A během několika dní dokázal najít nové muže, se kterými mohl znovu bojovat.
Balduin se tak do Ramly se nevrátil jako poražený muž. Vrátil se jako král, který měl ještě jednu armádu.
Seznam použitých zdrojů:
1. TIBBLE, Steve. The Battle of Ramla (1102): High-Watermark of the Egyptian Army. Medievalists.net [online]. 24. 3. 2024 [cit. 26. 8. 2026]. Dostupné z: https://www.medievalists.net/2024/03/battle-ramla-1102/ (Medievalists.net)
2. TIBBLE, Steve. The Battle of Ramla: How Baldwin I Nearly Lost Everything. Medievalists.net [online]. 24. 8. 2026 [cit. 26. 8. 2026]. Dostupné z: https://www.medievalists.net/2026/08/the-battle-of-ramla-how-baldwin-i-nearly-lost-everything/ (Medievalists.net)
3. Battle of Ramla (1102). Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 26. 8. 2026]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Ramla_%281102%29 (Wikipedie)
4. RHODES, Hilary. Bohemund I of Antioch after his defeat and capture at the battle of Melitene in 1100. PhD thesis. University of Leeds [online]. Dostupné z: https://etheses.whiterose.ac.uk/24338/1/PHD%20THESIS%20DRAFT%20–%20FINAL%20REVISED.pdf (etheses.whiterose.ac.uk)
