Hlavní obsah

Děti s pancéřovou pěstí: 12. divize SS Hitlerjugend v bitvě u Bütgenbachu

Foto: U.S. Army / Wikimedia Commons. Licence: Public domain (volné dílo).

Zajatí vojáci 12. tankové divize SS Hitlerjugend během bitvy v Ardenách (prosinec 1944).

Bylo jim sotva sedmnáct. Příslušníci Hitlerjugend dostali v Ardenách rozkaz prorazit americkou obranu. U Bütgenbachu je však čekaly tanky, kulomety a dělostřelectvo. Na bojišti zůstaly stovky mrtvých.

Článek

V prosinci 1944 vsadil Adolf Hitler na poslední velkou ofenzivu na západní frontě. Německé tankové armády se měly probít přes Ardeny, překonat řeku Mázu a dobýt Antverpy. Na severním křídle útoku měla sehrát důležitou úlohu také 12. tanková divize SS Hitlerjugend.

Její název přesně vystihoval původ velké části mužstva. Nacistický režim začal mladé Němce připravovat na vojenskou službu už prostřednictvím Hitlerjugend. Chlapci procházeli ideologickou výchovou, tělesným výcvikem a postupně také vojenskou přípravou. Mnozí z nich se do Waffen-SS dostali ještě před dosažením osmnácti let.

Základ mužstva divize tvořili mladíci narození převážně v roce 1926. Při nástupu do jednotky jim často bylo sedmnáct let, někteří byli ještě mladší. Velení zajišťovali starší příslušníci Waffen-SS. Mladíci tak nebyli obyčejnými civilisty, kteří by se náhle ocitli na bojišti. Prošli vojenským výcvikem a nacistickou indoktrinací, která z nich měla vytvořit fanaticky oddané vojáky. V praxi však jejich odhodlání nedokázalo nahradit bojové zkušenosti.

Divize měla za sebou krvavé boje v Normandii. V létě 1944 utrpěla těžké ztráty a při ústupu z Francie přišla o značnou část mužstva. Na podzim byla doplněna novými rekruty a připravena k dalšímu nasazení. V jejím čele stál SS-Brigadeführer Hugo Kraas.

V Ardenách měla znovu bojovat jako úderná obrněná jednotka. Její příslušníci měli podporu tanků Panther, Panzer IV a dalších obrněných vozidel. K dispozici dostali také těžké stíhače tanků z přiděleného 560. oddílu. Německé velení od nich očekávalo rychlý postup a průlom amerických linií.

Jenže cesta na západ nebyla volná. Jedna z nejtvrdších překážek čekala mladé esesáky u belgického Bütgenbachu.

Peiper projel, ale cesta se uzavřela

Dne 17. prosince projela oblastí Büllingenu bojová skupina SS-Obersturmbannführera Joachima Peipera. Jeho jednotka patřila k 1. tankové divizi SS Leibstandarte. Peiperovi muži pokračovali v postupu Ardenami a při průjezdu získali také americké zásoby pohonných hmot.

Američané však mezitím začali obsazovat důležité komunikace. Když oblastí projížděl Peiper, dorazil do prostoru statku Domäne Bütgenbach 26. pěší pluk 1. americké pěší divize. Obránci využili okolní terén a připravili palebná postavení u statku a v přilehlém zalesněném prostoru zvaném Bütgenbacher Heck. Na otevřených polích před nimi se nacházely přístupové cesty, kudy musely německé tanky projet. Američané rozmístili kulomety, protitanková děla a stíhače tanků. Do obrany se zapojily také tanky Sherman.

Pro německé velení se situace zkomplikovala. Původní postup přes Krinkelt a Rocherath narazil na tvrdý odpor a 12. divize SS se musela pokusit najít jinou cestu. Bütgenbach představoval důležitý cíl. Pokud by jej Němci ovládli, mohli by pokračovat dál na západ.

Mladí příslušníci Hitlerjugend proto dostali rozkaz zaútočit. Proti nim však stála pěchota, která měla dostatek času připravit se na jejich příchod.

Foto: U.S. Army Center for Military History / Wikimedia Commons. Licence: Public Domain (volné dílo).

Vojáci 26. pěšího pluku zaujímají postavení s protitankovým kanonem v prostoru Bütgenbachu (1944).

První útok: Jagdpanthery a Panzer IV/70 v americké palbě

První německé útoky začaly v noci na 19. prosince. Němci se pokusili využít tmy a mlhy, aby se dostali co nejblíže americkým pozicím. Do útoku vyrazila pěchota podporovaná obrněnou technikou.

Významnou úlohu měl sehrát těžký 560. oddíl stíhačů tanků, který byl k divizi přidělen. Jeho výzbroj tvořily Jagdpanthery a stíhače Jagdpanzer IV. Samotná 12. divize SS měla navíc vlastní protitankový oddíl vybavený vozidly Panzer IV/70.

Německé obrněnce měly silné kanóny a nízkou siluetu. Jagdpanther byl vybaven kanónem ráže 88 mm, který dokázal ničit americké tanky na značnou vzdálenost. Panzer IV/70 používal kanón ráže 75 mm. Obě vozidla však měla jednu podstatnou slabinu: potřebovala vhodný terén, ve kterém mohla využít svou palebnou sílu.

Při nočním útoku se německé jednotky dostaly pod americkou palbu. Obránci měli připravené protitankové zbraně a dokázali zasahovat vozidla už při jejich přibližování. Některé Jagdpanthery se dostaly až do amerických postavení, ale pěchota je nedokázala dostatečně podpořit. Útočníci se rozptýlili a obrněnce zůstaly bez potřebné ochrany.

Američané využívali také protitanková děla ráže 57 mm. Jejich obsluha měla rozkaz počkat, dokud se německá vozidla nepřiblíží na krátkou vzdálenost. Taková taktika byla značně riskantní. Pokud by tank pronikl příliš blízko, mohli být obránci rozdrceni jeho pásy nebo zasaženi palbou z kulometu.

Jeden z amerických střelců však dokázal, že ani tváří v tvář německému tanku nemusí být situace beznadějná.

Henry Warner: Proti tankům bojoval sám

Desátník Henry F. Warner sloužil u 26. pěšího pluku a obsluhoval protitankový kanón ráže 57 mm. Během německého útoku se jeho postavení ocitlo přímo v cestě obrněncům. Warner se odmítl stáhnout a pokračoval v boji, přestože se německá vozidla dostávala nebezpečně blízko.

Podle dochovaných záznamů dokázal vyřadit dva německé tanky. Pak se k jeho postavení přiblížilo další vozidlo na vzdálenost necelých 5 metrů. Warner se právě pokoušel odstranit závadu na závěru kanónu, když se německý tank dostal až k jeho zákopu.

Střelec se ocitl v situaci, kdy už nemohl svou zbraň použít. Místo ústupu však vyskočil ze zákopu a vystřelil z pistole na německého velitele, který se nacházel v otevřeném průlezu věže. Tank se následně stáhl.

Warner bojoval proti německým obrněncům i v dalších střetech. Nakonec ho zabila střelba z kulometu. Jeho příběh se stal jedním z nejzajímavějším příkladů amerického boje u Bütgenbachu.

Na druhé straně bojiště mezitím pokračovali mladíci z Hitlerjugend. Mnozí z nich se ocitali pod těžkou palbou. Německé velení přesto odmítalo útok vzdát.

Foto: Bundesarchiv,Kurth/Wikimedia Commons.Licence: CC BY-SA 3.0 DE. https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/de/deed.cs

Tank Panzer IV s bočními přídavnými pancéřovými pláty (Schürzen), číslo 615, patřící II. tankovému pluku SS 12. divize Hitlerjugend.

21. prosinec: Deset tisíc granátů za osm hodin

Nejtěžší boje se rozhořely 21. prosince. Německé velení se pokusilo o další průlom a proti americkým postavením nasadilo pěchotu, tanky i stíhače tanků. Útok předcházelo dělostřelecké ostřelování, které mělo narušit obranu a umožnit německým jednotkám postup.

Hlavní nápor dopadl na 2. prapor 26. pěšího pluku. Na některých místech se útočníkům podařilo dostat až za americké linie. Obránci však dokázali situaci stabilizovat a přivolali podporu stíhačů tanků a dělostřelectva. Právě dělostřelectvo se stalo rozhodujícím faktorem. Americké baterie zasypávaly německé útočníky nepřetržitou palbou. Během jednoho osmihodinového období bylo vystřeleno přibližně 10 000 granátů.

Pro německé pěšáky to znamenalo peklo. Jakmile se pokusili postupovat přes otevřený terén, dopadala na ně další a další salva. Útočníci hledali úkryt v terénních nerovnostech, za obrněnými vozidly nebo v okrajích lesa. Jenže americké dělostřelectvo dokázalo zasahovat i tato místa.

Mezi americkými obránci byl také desátník Irvin Schwartz, který později popsal boj v dopise domů z 12. ledna 1945. Schwartzovi spolubojovníci čekali na německé obrněnce s protitankovým kanónem ráže 57 mm. Velitel nařídil nabít průbojnou munici a nestřílet, dokud se tank nepřiblíží na velmi krátkou vzdálenost. Německá vozidla postupovala v mlze a tmě. Američané je nechali přijet blíž, než zahájili palbu.

První Panther byl zasažen do boku. Následoval mohutný výbuch a nad vozidlem se zvedl sloup černého kouře. Část posádky se pokusila uniknout z hořícího tanku, ale přežila jen několik okamžiků. Schwartzova obsluha později zničila Jagdpanther a další Panzer IV. Potom německý pěšák vystřelil pancéřovou pěstí a zasáhl jejich protitankový kanón, který vyrazil z lafety. Schwartz a jeho spolubojovníci přesto pokračovali v boji puškami a granáty.

Ani americká obrana však nebyla bez ztrát. 26. pěší pluk při bojích u Bütgenbachu ztratil 13 důstojníků a 487 mužů. Toto číslo zahrnuje zabité, raněné i zajaté. Američané zaplatili za udržení postavení vysokou cenu.

Panthery a Jagdpanthery se dostávají až ke statku

Německé velení se ani po těžkých ztrátách nevzdalo. Dne 22. prosince se pokusilo o další útok, tentokrát s podporou zbývajících obrněných jednotek 12. divize SS. V čele postupovalo pět tanků Panther. Za nimi následovaly Panzer IV, Jagdpanthery a pěchota přepravovaná v obrněných transportérech.

Tentokrát se jim podařilo proniknout hlouběji. Několik německých tanků překonalo první obranná postavení a dostalo se do prostoru obce. Američané však dokázali útočníky zastavit. Americké baterie dokázaly soustředit palbu na přístupové cesty a otevřená prostranství, kterými museli Němci postupovat. Velitel tankového pluku SS-Sturmbannführer Arnold Jürgensen byl během bojů zraněn a 23. prosince svým zraněním podlehl. Pro divizi to znamenalo ztrátu zkušeného velitele.

Německé tanky se sice dokázaly dostat blízko k americkým postavením, ale pěchota je nedokázala následovat. Bez ní nemohly obrněnce udržet dobytý prostor.

Foto: neznámý / Archives Normandie 1939–1945. Licence: Public Domain (volné dílo).

Mrtvý příslušník 12. tankové divize SS Hitlerjugend (1944).

782 mrtvých a stovky dalších ztrát

Po několika dnech bojů se okolí statku změnilo. Na polích ležela těla německých vojáků, mezi nimiž zůstávaly opuštěné obrněné stroje. Americké hlídky, které procházely okolím, popisovaly množství mrtvých jako něco, co bylo všudypřítomné.

Jedna z hlídek nalezla podél okraje lesa více než 300 mrtvých německých vojáků. Americká evidence padlých následně zaznamenala přibližně 782 německých mrtvých před postaveními 26. pěšího pluku. Šlo o opravdu vysoké číslo, které zachycuje rozsah bojů v tomto prostoru.

Také německé ztráty obrněné techniky byly vysoké. Američané hlásili desítky zničených nebo opuštěných vozidel. Poválečné rekonstrukce však upozorňují, že některé americké odhady byly nadsazené. U samotné 12. divize SS se odhaduje deset nenávratně ztracených Pantherů, sedm tanků Panzer IV a šest stíhačů tanků Panzer IV/70. Další vozidla byla poškozena a mohla být později opravena.

Pro mladé příslušníky Hitlerjugend znamenaly tyto ztráty katastrofu. Chlapci, kteří ještě nedávno nosili uniformy Hitlerjugend při nacistických slavnostech, se ocitli v blátě belgických polí. Místo slibovaného vítězství je čekaly hořící tanky a roztrhaná těla spolubojovníků.

Hitlerův režim je vychovával k poslušnosti a fanatismu. U Bütgenbachu se ukázalo, že ani jedno nedokáže zastavit protitanková děla a dobře připravenou obranu. Německý průlom se nekonal. A na polích kolem statku zůstaly stovky mrtvých, z nichž mnozí ještě neměli ani osmnáct let.

Seznam použitých zdrojů:

1. DUPUY INSTITUTE. KARAMALES, Jay. The Defense of Dom Bütgenbach. The International TNDM Newsletter, roč. 1, č. 6, červen 1997. Dostupné z: https://www.dupuyinstitute.org/pdf/v1n6.pdf

2. ERENOW. The Ardennes, 1944–1945: Hitler's Winter Offensive. Chapter 6: SS-Panzerarmee: Ruthlessly Forward! Dostupné z: https://erenow.org/ww/ardennes-1944-1945-hitlers-winter-offensive/8.php

3. HISTORICAL FOUNDATION, THE ARMY. DENNIS, William. German Failure on the North Shoulder: The Ardennes, December 1944. Dostupné z: https://armyhistory.org/german-failure-on-the-north-shoulder-the-ardennes-december-1944/

4. NATIONAL WWII MUSEUM. The Battles for Elsenborn Ridge Part II. 19. 12. 2019. Dostupné z: https://www.nationalww2museum.org/war/articles/battles-elsenborn-ridge-part-ii

5. WIKIPEDIA. 12th SS Panzer Division Hitlerjugend. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/12th_SS_Panzer_Division_Hitlerjugend

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz