Hlavní obsah

Zbraně zamrzly, výsadkáři zaútočili na německé kulomety bodáky: Ardeny 1945

Foto: Braun, U.S. Army / Wikimedia Commons. Licence: Public domain (volné dílo).

Američtí pěšáci z 290. pěšího pluku bojují v čerstvém sněhu nedaleko Amonines v Belgii, 4. ledna 1945.

Když v lednovém mrazu selhaly americké zbraně, přišel nečekaný rozkaz. Výsadkáři 551. praporu vyrazili proti německým kulometům s bodáky.

Článek

V lednu 1945 se německá ofenziva v Ardenách již zastavila. Spojenecké jednotky však čekal další tvrdý boj. Američané postupovali v obtížném terénu, kde se střídaly lesy, zasněžená pole a malé belgické vesnice. Němečtí obránci využívali každou příležitost k vybudování kulometných postavení a jejich palba dokázala zastavit i zkušené jednotky.

Mezi americkými jednotkami, které se v této oblasti ocitly v první linii, byl také 551. výsadkový pěší prapor (551st Parachute Infantry Battalion). Nebyla to početná jednotka, ale její příslušníci měli za sebou náročný výcvik a byli zvyklí bojovat v malých skupinách. Přezdívalo se jim GOYAs, tedy Get Off Your Asses, což lze volně přeložit jako „zvedněte se ze zadku“.

Prapor byl nasazen v prostoru západně od řeky Salm, kde se snažil proniknout přes německá obranná postavení. Situaci komplikovalo počasí. Mrazivé teploty, sníh a vlhkost vyčerpávaly vojáky, kteří trávili dlouhé hodiny venku bez možnosti pořádně se zahřát. Někteří trpěli omrzlinami, jiní měli problémy s výstrojí a zbraněmi.

Nasadit bodáky!

Dne 4. ledna dostal velitel 551. praporu rozkaz pokračovat v útoku směrem na Dairomont a obsadit výšiny západně od Rochelinvalu. Německá obrana však nebyla dostatečně zmapovaná. Američané věděli, že vesnici drží nepřítel, ale přesný počet obránců ani rozmístění jejich zbraní neznali.

Útok postupoval obtížným terénem. Americké jednotky se musely pohybovat mezi lesy a otevřenými úseky, kde byly vystaveny německé dělostřelecké a kulometné palbě. Rota A pod velením nadporučíka Richarda Durkeeho se dostala do kontaktu s německým odporem. Několik nepřátelských vojáků padlo do zajetí, další byli zabiti. Postup však zastavila palba těžkých zbraní a dělostřelectva.

V takových podmínkách představovaly kulomety velmi nebezpečnou překážku. Němečtí střelci měli výhodu připravených postavení a Američané se při postupu nemohli spolehnout na přesnou palbu. Hustá mlha navíc komplikovala rozpoznávání cílů. Střelba naslepo mohla ohrozit i vlastní vojáky.

Právě tehdy přišel rozkaz, který se stal jedním z legendárních okamžiků historie 551. praporu.

„Fix bayonets and charge!“ – „Nasadit bodáky a do útoku!“

Muži vytáhli bodáky a připevnili je na hlavně svých pušek M1 Garand. Potom se rozběhli proti německým postavením. Nešlo o opatrné přibližování. Výsadkáři se vrhli vpřed a hlasitým křikem se snažili protivníka zastrašit.

Seržant Douglas Dillard, který sloužil u roty A jako spojař, později vzpomínal, že Durkee pravděpodobně pochopil psychologický účinek takového útoku. Američané byli po předchozích bojích vyčerpaní, rozzlobení a chtěli konečně dosáhnout výsledku. Bodákový útok jim mohl dodat také potřebnou morální převahu.

Dillardova vzpomínka obsahuje ještě jeden pozoruhodný detail. Jeho samopal Thompson byl totiž zmrzlý natolik, že jej nemohl použít. Zbraň, která byla v boji na krátkou vzdálenost mimořádně účinná, se tak stala pouhou zátěží.

Foto: T/4 Moran, 165th Signal Photo Company / Signal Corps Archive. Licence: Public Domain (volné dílo).

Dva mrtví němečtí vojáci v maskovacích zimních uniformách

Několik minut brutálního boje

Američané postupovali proti německým kulometným hnízdům. Jakmile se dostali k zákopům a střeleckým postavením, vzdálenost mezi protivníky se zkrátila na několik metrů. Vojáci přeskakovali mezi německými okopy a napadali obránce z bezprostřední blízkosti. Němci byli překvapeni prudkostí útoku.

Joseph Cicchinelli, příslušník roty A, později popisoval, jak výsadkáři postupovali od jednoho německého okopu k druhému a útočili bodáky na překvapené obránce. V jeho vzpomínce se objevuje také obraz sněhu potřísněného krví padlých spolubojovníků.

Celý střet měl být velmi krátký. Podle vzpomínky Douglase Dillarda trval přibližně pět minut. Výsledkem bylo 64 mrtvých německých vojáků, což uvádí také dokumentace k vyznamenání 551. praporu. Tento počet je třeba chápat jako uváděný výsledek celé akce, nikoli jako počet mužů zabitých výhradně bodáky.

Pro americké výsadkáře šlo o obrovský úspěch. Bodákový útok proti připraveným kulometným postavením byl v době druhé světové války naprostou výjimkou.

Foto: Pascal De Schepper / Wikimedia Commons. Licence: (CC BY 2.0) www.creativecommons.org/licenses/by/2.0/

Pamětní deska ve Vielsalmu věnovaná výsadkářům 551. výsadkového praporu a obyvatelům regionu, kteří společně prožili hrůzy války během zimy 1944–1945

Vítězství, které prapor nezachránilo

Bodákový útok se stal jednou z nejvýraznějších epizod bojového nasazení 551. výsadkového praporu. Jeho úspěch však neznamenal, že by jednotka získala možnost odpočinku. Boje v Ardenách pokračovaly a Američané museli postupovat dál.

Následující dny byly pro výsadkáře ještě ničivější. Prapor dostal za úkol dobýt Rochelinval, belgickou vesnici ležící u důležitého přechodu přes řeku Salm. Německé jednotky zde vybudovaly silnou obranu a Američané museli postupovat přes otevřený, zasněžený terén pod palbou kulometů, minometů a dělostřelectva.

Dne 7. ledna zahájili výsadkáři rozhodující útok. Velitel podplukovník Wood G. Joerg při něm padl. Prapor utrpěl katastrofální ztráty. Z původních 643 mužů zůstala po bojích jen malá část bojeschopných vojáků. Dne 9. ledna už měla jednotka přibližně sílu jedné roty a po dalších ztrátách byla její existence fakticky u konce.

Za své vysoké bojové nasazení získal 551. výsadkový prapor v roce 2001 Prezidentské vyznamenání jednotky (Presidential Unit Citation), jedno z nejvyšších amerických vojenských ocenění.

V belgickém Vielsalmu dnes připomíná boje 551. výsadkového pěšího praporu pamětní deska věnovaná jeho výsadkářům a místním obyvatelům, kteří společně prožili hrůzy zimy 1944–1945. Připomíná také jeden výjimečný pěchotní útok druhé světové války.

Muže, kteří se v mrazivém lednu 1945 rozběhli proti německým kulometům s bodáky na puškách.

Seznam použitých zdrojů:

1. 551st PARACHUTE INFANTRY BATTALION. History. 551st PIB. Dostupné z: https://551pib.us/history

2. AMERICAN RIFLEMAN. The Men & Guns of the „Battle of the Bulge“. 16. 2. 2010. Dostupné z: https://www.americanrifleman.org/articles/2010/2/16/the-men-guns-of-the-battle-of-the-bulge/

3. U.S. AIRBORNE. 551st Parachute Infantry Battalion. Dostupné z: https://www.usairborne.be/accueil/welcome-english/1st-airborne-task-force-1/551st-parachute-infantry-battalion-1/

4. VOGEL, Steve. Presidential Unit Citation 551st P. I. B. (2). Původně publikováno ve Washington Post, 24. 2. 2001. Dostupné z: https://www.battle-of-the-bulge-memories.be/index.php?Itemid=100120&catid=81&id=105%3Apresidential-unit-citation-551st-p-i-b-2&option=com_content&view=article

5. THE AMERICAN LEGION. Back to the Bulge. March 2013. Dostupné z: https://www.legion.org/information-center/news/newsletters/2013/march/back-to-the-bulge

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz