Článek
Byla noc z 24. na 25. března 1944. Nad severním Německem panovala tma, kterou občas prořízly kužely světlometů a vzdálené výbuchy protiletadlové palby. Britský bombardér Avro Lancaster se vracel z náletu na Berlín. Posádka byla unavená, vyčerpaná dlouhými hodinami napětí, ale cítila úlevu. Nejnebezpečnější část mise už měla být za nimi.
Nicholas Stephen Alkemade, dvaadvacetiletý zadní střelec RAF, seděl ve své věži úplně vzadu. Byl oddělený od zbytku posádky, odkázaný jen na sluchátka a monotónní hučení motorů. Zadní střelci to věděli: pokud přijde útok, přijde zezadu. A pokud přijde oheň, únik je nejistý.
Přesto si Alkemade dovolil krátkou, zakázanou myšlenku. Možná to dnes vyjde. Možná se vrátí.
Útok z temnoty
Varování přišlo pozdě. Německý noční stíhač Junkers Ju 88 se vynořil ze tmy a zasáhl Lancaster přesně tam, kde byl nejzranitelnější. Zadní část letounu explodovala v ohni. Sklo prasklo, kov se deformoval, kouř zaplnil prostor během vteřin.
Teplota stoupala tak rychle, že Alkemade cítil žár i přes kombinézu. Plameny se plazily po konstrukci věže. Do interkomu zazněl rozkaz, který znamenal jediné: „Opustit letadlo.“
Jeden po druhém se členové posádky vydávali k výsadku. Pro většinu z nich to byl zoufalý, ale stále reálný plán. Padák znamenal šanci.
Pro Alkemadeho ne.
Shořelý padák
Když sáhl po svém padáku, ucítil pod rukama rozpadlou, ohořelou látku. Plameny jej zničily dřív, než se k němu dostal. Popruhy byly přepálené, plátno křehké jako popel. Nebylo co připnout. Nebylo co otevřít.
Letadlo bylo ve výšce přibližně 5 500 metrů. Věděl, co to znamená. Volný pád z takové výšky lidské tělo nepřežije.
Oheň se přibližoval. Kov pálil. Kouř dráždil plíce. Smrt byla nevyhnutelná – otázkou bylo jen jaká.
Alkemade později řekl, že nešlo o odvahu. Šlo o útěk před bolestí. Mezi uhořením a pádem si vybral pád.
Skok do prázdna
Otočil věž, otevřel ji temnému nebi a udělal krok vpřed. Žádný dramatický výkřik. Žádné poslední gesto. Jen pohyb těla do tmy.
Hořící bombardér nad ním rychle mizel. V tu chvíli byl Alkemade sám, mezi nebem a zemí, padající z výšky 5 500 metrů. Vítr ho obklopil, chlad pronikl skrz oblečení. Mozek zahltila prázdnota.
Pád byl tak dlouhý, že ztratil pojem o čase. Tělo dosáhlo smrtelné rychlosti, mysl se vypnula. Strach ustoupil. Zůstalo jen ticho.
Bombardér Avro Lancaster/Autor: Miller (Flt Lt) (public domain)
Les, který změnil fyziku
Pod ním se rozprostíral zasněžený borový les. Stromy nebyly vidět, jen temná masa. První kontakt přišel skrze větve. Jedna po druhé se lámaly, brzdily pád, odebíraly energii. Každý náraz znamenal zpomalení.
Pak sníh. Měkký, hluboký, čerstvý.
Dopad, který měl rozdrtit kosti, se stal sérií zázračných okolností. Stromy rozložily energii. Sníh absorboval zbytek. Tělo dopadlo způsobem, který lékaři později označili za biologicky extrémně nepravděpodobný.
Probuzení mezi hvězdami
Alkemade otevřel oči až po několika hodinách. Ležel na zádech, díval se na noční oblohu a mezi větvemi viděl hvězdy. První pocit nebyl úleva. Byl to zmatek.
Zkusil se pohnout. Bolest přišla okamžitě, ale nebyla zdrcující. Žádné křupnutí kostí. Žádná paralýza. Jen ostrá bolest v noze.
Vyvrknutý kotník. Pohmožděniny. Popáleniny z letadla.
Nic víc.
Zapálil si cigaretu. Malý plamen v temnotě byl důkazem reality. Důkazem, že žije.
Nedůvěra a důkaz
Ráno ho našli němečtí civilisté. Vypadal jako přízrak: britská uniforma, popáleniny, žádný padák. V nemocnici lékaři nevěřili vlastním nálezům. Rentgeny neukazovaly zlomeniny. Tělo, které mělo být zničeno, bylo téměř neporušené.
Gestapo jeho příběhu nevěřilo vůbec. Pád z 5 500 metrů bez padáku považovalo za lež. Alkemade však trval na svém. Požádal, aby byly prohledány trosky bombardéru.
Tam našli jeho padák. Shořelý. Nepoužitelný.
Tím se z nemožného stal fakt.
Válka a jeden muž
Rok 1944 byl rokem masivních náletů a obrovských ztrát. RAF přicházelo o tisíce letců. Šance, že posádka dokončí 30 misí, byla mizivá. Zadní střelci patřili k nejohroženějším vůbec.
A přesto jeden z nich přežil pád z výšky, kde lidské tělo nemá přežít nic.
Alkemade strávil zbytek války v zajateckých táborech. Do Británie se vrátil po jejím skončení. Nehledal slávu. Neudělal ze sebe legendu. Pracoval, žil, zestárl.
Okamžik, kdy svět povolil
Příběh Nicholase Alkemadeho není o nadpřirozenu. Je o náhodě, fyzice na hraně možností a o jediné vteřině rozhodnutí. O skoku z výšky 5 500 metrů, který měl skončit smrtí.
A skončil vyvrknutým kotníkem.
Ve válce, kde umírali miliony, se někdy stalo, že země místo smrti nabídla les, sníh a druhý život. A právě proto tenhle příběh dodnes fascinuje – protože připomíná, že i v nejtemnějších okamžicích může realita na okamžik porušit vlastní pravidla.
Seznam použitých zdrojů:
1. Nicholas Alkemade survived a freefall of 18 000 feet without a parachute after abandoning his burning bomber, War History Online [online]. WarHistoryOnline.com, 4 January 2020 [cit. 2025-11-18]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/war-articles/nicolas-alekmade-survived-18000-foot-jump-without-a-parachute.html (warhistoryonline)
2. The Airman Who Fell 18,000 Feet Without A Parachute & Lived, War History Online [online]. WarHistoryOnline.com, 6.8 years ago [cit. 2025-11-18]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/instant-articles/nicholas-alkemade-the-raf-airman.html (warhistoryonline)
3. Parachuteless Freaks, Smithsonian Magazine [online]. Smithsonianmag.com, (bez data) [cit. 2025-11-18]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/air-space-magazine/parachuteless-freaks-170764598/ (smithsonianmag.com)
4. That time a guy jumped out of a plane at 18,000 feet with no chute — and survived, We Are The Mighty [online]. WeAreTheMighty.com, (bez data) [cit. 2025-11-18]. Dostupné z: https://www.wearethemighty.com/articles/nicholas-alkemade-parachute-survives/ (We Are The Mighty)
5. Nicholas Alkemade: Fell 18,000 Feet Without a Parachute, ControlTowers.co.uk [online]. ControlTowers.co.uk, (bez data) [cit. 2025-11-18]. Dostupné z: https://controltowers.co.uk/nicholas-alkemade-fell-18000-feet/ (controltowers.co.uk)
