Deník důstojníka SS, studna a největší neobjevený poklad Evropy

Byl podvečer, když se ozvalo tiché skřípání. Starý trezor, který desítky let stál zapomenutý ve sklepě jednoho německého statku, se pomalu otevřel. Uvnitř neležely peníze, ani šperky – ale něco mnohem cennějšího: kožený deník, zaprášený, s embosovaným znakem černé sluneční svastiky. Stránky vyprávěly příběh, který měl zůstat navždy pohřben. Příběh o zlatu ukrytém pod zámkem. A příběh o vině, moci – a tichu.

Tento deník, jak se později ukázalo, patřil důstojníkovi SS známému pod krycím jménem Michaelis. Byl to muž, který měl za úkol zajistit přesun nacistických cenností na „bezpečná místa“, kde měly přečkat poválečný chaos. Jeho svědectví se mohlo stát jen dalším artefaktem zapomenuté historie – jenže v roce 2019 byl deník předán veřejnosti.

A tady začíná největší záhada. Deník se totiž nacházel po desetiletí v držení organizace s názvem Quedlinburská lóže – tajné společnosti založené příslušníky bývalých německých elit, pravděpodobně s vazbami na SS a později i na odnože ODESSY (Organizace bývalých členů SS). Tato lóže měla po desetiletí uchovávat informace o válečném lupu nacistů a místech jeho úkrytu – a chránit je.

Až v 21. století se rozhodla spolupracovat s polskou Slezskou nadací (Fundacja Śląski Pomost), která začala dokument zkoumat. A pak to přišlo: mapa. Křížek. A poznámka: „Třicet tři tun zlata. Hloubka 60 metrů. Zámek Hochberg.“

Zámek Hochberg a ticho pod nádvořím

Zámek Hochberg v Roztokách (dnes jižní Polsko, dříve Říšská oblast Slezska) není na první pohled ničím výjimečný. Renesanční perla s barokní přestavbou, poničená válkou i komunistickým nezájmem. Jenže právě sem, podle deníku, přijela v únoru 1945 kolona náklaďáků. Tři dny se tam uvnitř dělo cosi podivného – zedníci, vojáci, stráže. A pak – ticho.

„Ticho je největší ochranou. Ale jednou přijde někdo, kdo ticho přeruší.“

— zápis z deníku SS důstojníka Michaelise, březen 1945

Podle deníku byla do hloubky původní zámecké studny, která byla starší než samotný palác, spuštěna bedna za bednou. Zlato mělo být uloženo na dno a studna následně uzavřena betonovou deskou a zasypána sutí. Všichni svědci byli buď „odsunuti“, nebo prostě zmizeli.

Zajímavé je, že i bez deníku existují staré místní pověsti o „propadlé komoře“ pod nádvořím – o prostoru, do kterého jednou spadl kůň i s vozem a už se nikdy neobjevil. Nikdo tehdy netušil, že tato historka může být střípkem mozaiky temného plánu.

Georadar, napětí a zastavený čas

V roce 2021 získala nadace Stiftung Schlesien (Slezská nadace), působící v Polsku s podporou soukromých dárců i badatelských týmů z Německa, povolení k neinvazivnímu geofyzikálnímu průzkumu zámku Hochberg v Roztokách. Práce probíhaly v tichosti, ale výsledky byly natolik překvapivé, že vyvolaly mezinárodní zájem. Pomocí moderního georadaru byla totiž pod nádvořím zámku detekována série anomálií – konkrétně duté prostory, které nebyly zaznamenány na žádných historických plánech objektu.

Největší z těchto dutin se nacházela přesně v místě, které odpovídalo zápisu v deníku důstojníka SS. V deníku stálo, že do studny pod nádvořím zámku bylo v únoru roku 1945 spuštěno třiatřicet beden – údajně plných zlata, šperků a cenností, které měly být ukryty před postupující Rudou armádou.

Georadar zachytil jednu dutinu ve zhruba šedesátimetrové hloubce – hloubka odpovídající nejen zmíněné středověké studni, ale i konstrukci šachet využívaných Wehrmachtem pro nouzové sklady. Další anomálie měly obdélníkový tvar, který by mohl – jak připouštějí i opatrní archeologové – odpovídat uměle vyhloubenému zásobníku nebo skrytému skladišti.

Po zveřejnění těchto výsledků podala nadace žádost o zahájení archeologického výzkumu, který by potvrdil nebo vyvrátil přítomnost nacistického pokladu. Místo odpovědi však přišla vlna byrokratického odporu. Do případu se vložily polské úřady, památkáři, státní instituce pro ochranu kulturního dědictví a dokonce i experti na bezpečnostní otázky. Objevily se totiž oprávněné obavy: pokud pod zámkem skutečně leží nacistický poklad, nemusí se jednat pouze o zlato. Mohou tam být ukryty toxické látky, zbraně, nebo dokonce kompromitující dokumenty, které se měly ztratit navždy.

Práce byly pozastaveny. Místo bagrů přišly kamery. Ale zájem neutichl – právě naopak.

Lovci pokladů

Od chvíle, kdy zpráva o georadaru unikla do médií, se vesnice Roztoka proměnila. Ne v turistické centrum, ale ve zvláštní poutní místo pro všechny, které fascinuje druhá světová válka, nacistické tajemství a touha po odkrytí skrytého. První na místo dorazil Andreas Richter, německý badatel s více než třicetiletou praxí. Richter se dlouhodobě věnuje mapování nacistických úkrytů ve střední Evropě a je znám i z projektu pátrání po „vlaku plném zlata“ v okolí Wałbrzychu. V Roztokách však podle něj existují ještě silnější indicie.

Na projektu spolupracoval i Roman Furmaniak, polský historik, který měl jako jeden z mála přístup k původnímu deníku SS. Furmaniak je přesvědčen, že obsah deníku je autentický – některé údaje z něj bylo možné ověřit ve vojenských archivech i dobových stavebních záznamech. Oba muži označují projekt v Roztokách za „největší naději v oblasti pátrání po nacistickém zlatu v Polsku“.

Od té doby se do výzkumu zapojují i soukromí investoři, kteří financují průzkumné sondy, právní poradenství a veřejné tlaky na povolení výkopových prací. Média, zejména německá a britská, přinášejí pravidelné reportáže z místa. Místní obyvatelé si začali všímat přítomnosti cizinců, kteří se ptají na staré příběhy, kreslí mapy a hledají nenápadné vchody do sklepení.

Richter v jednom z rozhovorů řekl: „Nejde už jen o zlato. Jde o to, co všechno mělo zůstat skryto. Deník je šifra, georadar klíč. A my jsme těsně před tím, než někdo odemkne zámek.“

Co je pod zámkem?

Nikdo dosud oficiálně nekopl do země. Ale otázky visí ve vzduchu. Je možné, že poklad tam skutečně je – a pokud ano, proč byl záměrně ukryt právě zde?

Třiatřicet tun zlata by dnes znamenalo bohatství přesahující 1,8 miliardy eur. Ale ještě cennější by mohly být informace: nacistické seznamy, dokumenty SS, chybějící části archivů třetí říše. Každá taková bedna by mohla změnit učebnice dějepisu.

Příběh zámku Hochberg tak zůstává otevřený. Na pomezí mezi mýtem a historií. A stejně jako studna, kterou podle deníku zabetonovali vojáci SS, čeká i on na chvíli, kdy se ticho prolomí.

Seznam použitých zdrojů:

1. Hidden Treasure in the Mountains of Austria? [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné z: https://www.detecting.org.uk/html/Hidden_Treasure_Hoards_in_the_Mountains_of_Austria.html​detecting.org.uk

2. Murray G. Hall: The untold story of the „Führerbibliothek“ and the role of the National Library in Vienna. [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Nazi_storage_sites_for_art_during_World_War_II​Wikipedia

3. Nazi diary reveals secret location of WWII treasure under a palace in Poland. [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné z: https://www.livescience.com/nazi-diary-buried-gold.html​livescience.com

4. Rumours and red tape: one writer's troubled quest for Nazi loot. [online]. [cit. 2025-04-06]. Dostupné z: https://www.thetimes.co.uk/article/nazi-art-looted-germany-tgnsjf7qw