Článek
Když se v červenci roku 1945 stovky přeživších mužů z amerického křižníku USS Indianapolis tísnili na hladině Filipínského moře, sotva tušili, co se skrývá pod nimi. Kolem nich pluly trosky a temnota byla bez jediného světla. Muži, kteří vydrželi desítky hodin ve vodě, začali pociťovat krátké, jemné doteky na nohách a pažích. Nebylo to jako útok žraloka tygřího či bílého – žádné drsné škubnutí, žádné stínové siluety.
Ti, co přežili, později popsali, že po těchto lehkých nárazech následovala ostrá, pálivá bolest. A teprve když byli vytaženi na palubu záchranných lodí, lékaři pochopili, co se dělo: na jejich tělech se objevily dokonale kruhové rány, jako by je vyřízl chirurg.
Tak se svět dozvěděl o jednom z nejzáhadnějších predátorů oceánu – žraloku doutníkovitém.
Malý dravec, který okusuje obry
Na první pohled působí téměř roztomile. Měří sotva půl metru, má válcovité tělo, malé ploutve a oči přizpůsobené věčné tmě. Ale jeho specializace je tak dokonalá, že si troufá i na ty, které by jiný žralok raději nechal být – na plejtváky, delfíny, tuňáky, velké žraloky a dokonce na podmořská zařízení.
V hloubkách tisíců metrů čeká přes den jako šedý stín. Teprve po soumraku vystoupá blíž k hladině, kde začne hledat své oběti.
A tam přichází ke slovu jeho tajná zbraň.
Bioluminiscenční maska
Břicho tohoto žraloka je poseto tisíci fotoforů – světélkujících buněk, které vydávají jemné nazelenalé světlo. Je to dokonalé maskování: zespodu splývá s odraženou měsíční září, a tak mizí v temnotě. Jen tmavý pás kolem krku – jakýsi přírodní „límec“ – nesvítí.
Z dálky vypadá jako malá ryba plující těsně pod hladinou. A tak se k nepatrnému stínu přiblíží tuňák, delfín, dokonce i žralok bílý, který se nechá zmást a připluje blíž.
A to je chyba, která bolí.
Útok, který připomíná skalpel
Když se žralok doutníkovitý dostane na dosah, přisaje se k tělu oběti jako přísavka. Horní čelist slouží jako kotva, zatímco spodní je ozbrojena jedinou řadou velkých, srpovitých zubů. Pak se malý dravec prudce otočí kolem vlastní osy.
Výsledek? Odřízne dokonale kruhový kus masa – jako by ho někdo vyřízl vykrajovátkem na sušenky. Proto se anglicky nazývá Cookiecutter shark – „žralok, který vykrajuje sušenky“.
Není to útok, který by zabil. Je to odebrání vzorku. Malá daň, kterou obří tvor zaplatí za přežití v oceánu. Rána bolí, krvácí, ale téměř vždy se zahojí. Žralok doutníkovitý se tak řadí mezi nejpodivnější „parazity“ moří – dravce, který svou kořist nechává žít.
Žralok doutníkovitý
Mořští biologové si už v druhé polovině dvacátého století všimli, že velcí kytovci nesou stovky jizev naprosto stejného tvaru. A čím více je zkoumali, tím jasnější bylo, že tyto rány pocházejí z útočných výprav žraloka doutníkovitého.
Na některých místech se objevily i „rány“ na podmořských kabelech, výzkumných sondách a silikonových částech torpéd. Tento žralok si prostě plete materiály – vše je pro něj potenciální zdroj tuku.
Odvážný útočník na bílé žraloky
Jeden z nejvíc fascinujících faktů o tomto tvorovi je jeho drzost. Byly zdokumentovány útoky na Carcharodon carcharias, tedy samotného žraloka bílého. Na bočních ploutvích a trupu těchto vrcholových predátorů lze najít dokonale kulaté rány. Není jich mnoho — bílý žralok si dokáže poradit — ale jejich existence je nezpochybnitelná.
Žralok doutníkovitý se nebojí velikosti. V hlubinách platí jiná pravidla: čím větší tělo, tím větší šance na vydatný kousek masa.
Nevinný i děsivý – podle toho, kdo jste
Pro člověka nepředstavuje žralok doutníkovitý velkou hrozbu. Nevystupuje k hladině kvůli nám, nevyhledává lidské maso a na plážích se neobjevuje. Jeho útoky jsou velmi vzácné.
Přesto se občas stane, že noční plavec nebo potápěč pocítí žhavou bolest, typickou pro jeho kousnutí. Stopy jsou malé, ostré a zanechávají doživotní, dokonale kruhovou jizvu.
Ale zabít? To mu cizí.
Malý temný rytíř oceánu
Žralok doutníkovitý je jedním z nejpůsobivějších příkladů toho, jak evoluce dokáže vytvořit strategii dokonale uzpůsobenou prostředí. Jeho život je plný paradoxů: je malý, ale útočí na obry; svítí, aby byl neviditelný; loví tak precizně, že jeho rány jsou přesnější než lidské nástroje.
Jeho jizvy vyprávějí o části Země, kterou téměř neznáme. O místě, kam světlo nepronikne, ale kde život dál používá svou vlastní logiku.
A tak, když se v noci voda oceánu zdá prázdná, může mít člověk pocit, že se pod ním pohybují jen proudy. Ale někdy… někdy je to malý dravec, který si z největších tvorů oceánu odnese jediný, dokonale kulatý kousek masa.
Seznam použitých zdrojů:
1. National Geographic. What Bit This Great White Shark? A Cookie-Cutter. 23 Jan 2013. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/science/article/what-bit-this-great-white-shark-a-cookie-cutter.
2. NOAA Fisheries. Cookiecutter Shark Bite Wounds on Cetaceans of the Gulf of Mexico (peer-reviewed research summary). 19 Apr 2021. Dostupné z: https://www.fisheries.noaa.gov/resource/peer-reviewed-research/cookiecutter-shark-bite-wounds-cetaceans-gulf-mexico.
3. Best, P.B., et al. Patterns of scarring on large whales attributed to a cookie-cutter shark. Marine Mammal Science. 2016. PubMed Central. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4824425/.
4. Ribéreau-Gayon, A., et al. New evidence of predation on humans by cookiecutter sharks (Isistius sp.). 2018. PubMed Central. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6096562/.
