Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Klokan Quokka: Zvíře, které se usmívá a obětuje predátorům vlastní mládě

Foto: NPC/ChatGPT

Quokka vypadá jako nejroztomilejší zvíře na světě. Ale za úsměvem se skrývá šokující strategie přežití – v ohrožení neváhá obětovat vlastní mládě.

Článek

Jste na dovolené na Rottnest Island v západní Austrálii. Slunce svítí, eukalypty voní a z křoví na vás vykoukne to nejroztomilejší stvoření, jaké jste kdy viděli. Malý vačnatec s kulatým čumáčkem, hebkou srstí a širokým úsměvem od ucha k uchu. Usmívá se tak, že máte pocit, že právě slyšel skvělý vtip. To je quokka. Zvíře, které si internet okamžitě zamiloval a které si vysloužilo přezdívku nejšťastnější zvíře na světě. Ale jakmile se ponoříme hlouběji do tajů jeho chování, idylka se zakalí.

Quokka má totiž jeden obranný mechanismus, který je natolik překvapivý, že zpochybní vše, co si myslíme o mateřství v říši savců. Když totiž dojde na lámání chleba – tedy když se v křoví ozve praskot a objeví se predátor – quokka matka… jednoduše vypudí mládě z vaku. A zatímco mládě zmateně dopadá do trávy, matka utíká do bezpečí. Ano, čtete správně. Mládě zůstává pozadu. A predátor má najednou nový cíl.

Legenda vs. realita

Mezi turisty a na sociálních sítích koluje historka, že quokky „házejí“ svá mláďata na predátory jako živé granáty. Zní to jako z animovaného filmu, ale skutečnost je o něco méně dramatická – i když ne méně zajímavá. Quokka totiž nevrhá mládě vědomě, ale uvolní svaly vaku, čímž mládě vypadne. Nevinné, ale efektivní. Drobný vačnatec, který ještě neumí utéct, se pohybuje a vydává zvuky. Predátor – obvykle liška nebo pes dingo – se instinktivně zaměří na snadnější kořist. A matka mezitím zmizí.

Když se na to podíváme z lidské perspektivy, působí to šokujícím dojmem. Většina matek v živočišné říši by šla za své mládě do ohně. Lvice bojují s hyenami, slonice tvoří živý štít proti šelmám a medvědice? Ty jsou schopné roztrhat hrozbu dřív, než stihne mrknout. Proč se tedy quokka rozhodla pro naprostý opak?

Evoluce bez sentimentu

Abychom porozuměli této strategii, musíme se oprostit od lidských emocí a podívat se na věc z pohledu čisté evoluce. V přírodě nevyhrává ten nejsilnější, ale ten, kdo se nejlépe přizpůsobí. A quokka si vyvinula plán B, který je sice krutý, ale nesmírně účinný.

Mládě, které se ještě neosamostatnilo, představuje pro matku investici – ale nikoli nenahraditelnou. Quokka může být plodná několikrát ročně a pokud přežije, může přivést na svět další mláďata. Ale pokud by zemřela při snaze ochránit jedno, linie končí. Z evolučního hlediska je tedy logické obětovat „přítomnost“ pro „budoucnost“.

Navíc, quokky žijí v prostředí, kde predátoři nejsou jedinou hrozbou – nedostatek vody, požáry nebo lidská aktivita jim také ztěžují život. Čím víc příležitostí k rozmnožování, tím větší šance, že některé z mláďat přežije do dospělosti.

Opravdu tak špatná matka?

Přestože její taktika působí necitlivě, nelze říct, že by quokka byla „špatná matka“. V době klidu o své mládě pečuje, nosí ho ve vaku, kojí a chrání. Ale v krizové situaci – a to je třeba zdůraznit – se rozhodne podle jednoduché rovnice přežití. Obětovat jedno mládě pro šanci na víc mláďat. Je to strategie, kterou můžeme najít i u jiných druhů, například u některých ptáků nebo hmyzu. Ale u savce? Tam to vypadá mnohem emotivněji.

Aby toho nebylo málo, vědci zjistili, že quokky mají mimořádně silný reprodukční reflex: pokud přijdou o mládě, jejich tělo velmi rychle obnoví ovulaci a připraví se na další rozmnožování. Jakoby jejich biologie byla nastavena na neustálý restart.

Zvíře, které mate tělem

Quokka je fascinující paradox. Vypadá jako plyšák, ale její životní strategie je tvrdá jako australské slunce. Usmívá se na selfie, ale v křoví umí velmi rychle přijmout rozhodnutí, které se nám může zdát nelidské. Jenže ona není člověk. Je to mistryně přežití ve světě, kde nerozhoduje soucit, ale schopnost přizpůsobit se.

A tak příště, až budete scrollovat Instagramem a usměvavá quokka vám vykouzlí úsměv na tváři, vzpomeňte si, že za tímto roztomilým zvířátkem se skrývá nekompromisní adaptace, která připomíná, že příroda není sentimentální. Je účelná. A quokka je jejím nečekaně mazaným důkazem.

Seznam použitých zdrojů:

1. Kilvert, N. (2021). Quokkas throw their babies at predators to escape, and other Australian animal ‚myths‘. ABC News. Dostupné z: https://www.abc.net.au/news/science/2021-03-12/quokka-babies-daddy-long-legs-australian-animal-myths/13188740africacheck.org+4ABC+4amp.abc.net.au+4

2. Africa Check. (2021). No, quokkas don’t throw babies at predators. Dostupné z: https://africacheck.org/fact-checks/spotchecks/no-quokkas-dont-throw-babies-predators-wont-win-best-mom-awardafricacheck.org

3. WutsTheTea. (2021). The Quokka's Unique Defense Mechanism: Sacrificing For Survival. Dostupné z: https://wutsthetea.com/the-quokkas-unique-defense-mechanism-sacrificing-for-survival.php

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz