Článek
Na úbočí hory Hiei, za chladného podzimního rána roku 1571, panovalo ticho, jaké patří jen posvátným místům. Vysoko nad Kjótem stál chrámový komplex Enrjakudži – srdce mnišského řádu Tendai, duchovní pevnost, která po staletí vzdorovala válkám, politickým sporům i ambicím šógunů. Ještě za úsvitu tu hořely jen lampy před oltáři. O několik hodin později vzplanul celý klášter.
Nobunagova armáda se objevila bez varování. Její postup připomínal valící se lavinu: tisíce mužů v červených zbrojích, táhnoucí se údolím a generál na černém koni, jehož tvář byla chladná jako ocel katany, kterou nosil u boku.
Mniši válečníci sohei, kteří po generace kontrolovali horské stezky a zasahovali do politiky, se snažili klást odpor. Ale Nobunaga nechtěl pouze vítězství – chtěl výstrahu.
Japonská kronika Shinchō-kō ki zaznamenala, že jeho vojáci vraždili nejen ozbrojené mnichy, ale i civilisty, ženy a děti ukrývající se v chrámech. Zemřely tisíce lidí. Byla to systematická likvidace moci mnichů. Z hořícího Enrjakudži stoupaly plameny viditelné až z Kjóta.
Legendy později vyprávěly, že v Nobunagově obličeji se při pohledu na požár nezachvěl ani jediný sval. „Kdo se postaví proti sjednocení Japonska, bude zničen,“ měl tehdy říci svým mužům. A ti pochopili, že jejich pán právě překročil hranici, ke které se většina samurajů obávala byť jen přiblížit.
Tento den zrodil pověst nejkrutějšího válečníka japonských dějin.
Samuraj, který pohrdal tradicí
Nobunaga se narodil roku 1534 v době, kdy bylo Japonsko rozdrobené na desítky válčících domén. Mladý pán z provincie Owari rychle ukázal, že nebude následovat staré způsoby. Pohrdal formálností, striktní etikou samurajů i jejich přepjatým kódem čestnosti. Byl výbušný, nevyzpytatelný a především posedlý vítězstvím.
Pověst jeho „šílenství“ začala už v mládí. Legenda říká, že během pohřbu vlastního otce žvýkal rýžové koláče a házel je po knězi. Pro jeho okolí to byla ostuda – pro něj jen ukázka, že tradice nejsou posvátné.
Na bojišti se však projevila jeho genialita. Dokázal bleskurychle jednat, rozbíjet strategické výhody a provádět odvážné manévry. Ačkoliv se mu přezdívalo „Velký démon“, jeho schopnosti formovaly moderní způsob válčení.
Oda Nobunaga - vícebarevný dřevotisk od Utagawa Kuniyoshi z roku cca 1830
Revoluce střelného prachu
Jednou z největších změn, které přinesl, byl masový nástup střelných zbraní. V roce 1575 v bitvě u Nagashina použil organizovanou palbu mušketýrů, kteří stříleli ve třech řadách, zatímco pěchota s kopími chránila jejich postavení. Tato taktika rozdrtila elitní jezdectvo klanu Takeda a navždy zlomila moc starých samurajských rodů.
Střelný prach pro Nobunagu nebyl hanbou, ale nástrojem efektivity. Tradiční souboje jeden na jednoho vnímal jako relikt minulosti. Válečnictví bylo pro něj vědecká metoda, ne romantický příběh.
Vláda strachu
Nobunaga nebyl krutý náhodně. Krutost byla jeho politickým jazykem.
Když město Sakai odmítlo zaplatit daň, nechal jej obklíčit a vyhrožoval vyhlazením. Když rolníci povstali, nechal je setnout na místě. Když chrámové komplexy podporovaly jeho nepřátele, vypálil je – tak jako Enrjakudži.
A přesto: mnozí ho obdivovali. Dokázal zavádět tržní reformy, lákat zahraniční kupce, podporovat křesťanské misionáře a otevírat Japonsko novým technologiím. Pod jeho vládou začaly růst městské trhy, rozvíjely se řemesla a obchodníci získali moc, kterou nikdy předtím neměli.
V jeho stínu však všichni věděli, že jeho přízeň trvá jen do okamžiku, než se mu znelíbí jejich existence.
Smrt v chrámu Honno-dži
Roku 1582 dopadly na Nobunagu stíny jeho vlastní brutalitou vytvořeného světa. Jeho generál Akechi Micuhide - muž, kterému čestná povaha neumožňovala žít pod démonickou autoritou - se proti němu vzbouřil.
Nobunaga přespával v chrámu Honno-dži, když se ozvaly bubny a šípy prolétly papírovými stěnami. Ačkoliv bojoval, neměl šanci. Chrám se vzňal a on pravděpodobně spáchal seppuku. Přesná podoba jeho smrti zůstává zahalena mlhou legend, ale Japonsko vědělo, že éra „Velkého démona“ skončila.
A přesto: bez jeho silou řízeného sjednocení by nikdy nenastoupili jeho následníci - Tojotomi Hidejoši a Tokugawa Iejasu - a nevytvořili mírové období, které přetrvalo přes 250 let.
Démon nebo vizionář?
Moderní historici se stále přou, zda byl Nobunaga tyranem, nebo géniem. Jeho jméno se objevuje v nočních můrách i v učebnicích. Jeho krutost byla bezprecedentní, ale jeho představa sjednoceného Japonska se naplnila – byť zásluhou dalších.
Oda Nobunaga zůstává mužem, který dokázal změnit dějiny tím, že se nebál spálit všechno, co mu stálo v cestě.
A někde v popelu kláštera na hoře Hiei je stále cítit kouř jeho ambicí.
Seznam použitých zdrojů:
1. CARTWRIGHT, Mark. Oda Nobunaga [online]. World History Encyclopedia, 09 June 2019 [cit. 2025-11-17]. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/Oda_Nobunaga/
2. In Feudal Japan, This Ambitious Warlord Rose To Blood-Soaked Victory, Then Was Betrayed [online]. War History Online [cit. 2025-11-17]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/history/oda-nobunaga-one-japans.html
3. Encyclopedia of Japanese History [online]. In: OpenHistory [cit. 2025-11-17]. Dostupné z: https://openhistory.org/jhdp/download/encyclopedia/0.3.4/ejh.pdf
4. Oda Nobunaga - A Japanese Warlord [online]. Artelino.com [cit. 2025-11-17]. Dostupné z: https://www.artelino.com/articles/oda_nobunaga.asp
5. „Descendants of old foes pray for victims of 1571 temple massacre“ [online]. The Asahi Shimbun, 15 September 2021 [cit. 2025-11-17]. Dostupné z: https://www.asahi.com/ajw/articles/14440935
6. Oda Nobunaga: The Visionary Daimyo of the Sengoku Period [online]. Samurai Tours [cit. 2025-11-17]. Dostupné z: https://samurai-tours.com/stories/oda-nobunaga
