Článek
Byla to noc, jakých v Jóšivaře bývaly stovky. Zpod střech domů potěšení se nesly zvuky hudby a smíchu, lampióny barvily ulice do teplých odstínů červené a růžové. Vzduch byl těžký od vůně saké, kadidla a potu. Uličkami se potulovali vojáci, kupci i ztracení básníci, kteří hledali zapomnění v náručí kurtizán.
Tehdy se v davu objevil samuraj Sano Džirózaemon. Muž v tmavém kimonu se pohyboval s chladnou jistotou někoho, kdo ví, že smrt ho nikdy nepřekvapí. Na boku mu klidně spočívala nová katana, zasunutá v pásu obi, právě vytažená z dílny mistra kováře z Eda. Džirózaemon měl za sebou roky služby, ale v době míru ztratil smysl. Nebylo koho chránit, nebylo s kým bojovat. A v hlavě se mu zrodila posedlost – ověřit, že jeho čepel je skutečně dokonalá.
Krátce po půlnoci vešel do úzké postranní uličky. Tam, kde červené světlo lampiónů ztrácelo lesk a stíny se mísily s mlhou, ho potkala mladá služka nesoucí džbán s vodou. Otočila se, zahlédla záblesk oceli a pak nastalo ticho. Pouze jedno přesné seknutí katany. Džirózaemon se nezastavil. Šel dál – jeho kroky vedly hlouběji do čtvrti. Každý další úder byl součástí temného tance smrti.
Když dorazili první strážní, v prachu ulice leželo dvanáct těl. Všichni byli místní – děvečky, nosiči, hosté, kteří se už nevrátili domů. Těla byla rozťata s přesností, kterou mohli provést jen ti, kdo dokonale znali umění iaidžucu – techniku bleskového tasení a útoku v jediném pohybu.
Následující den zachvátila Jóšivaru panika. Hovořilo se o démonovi s mečem, o mstícím se duchu, o šílenci. Ale vyšetřování bylo rychlé. Všechny stopy vedly k samuraji Džirózaemonovi. Když jej zatkli, nebránil se. Řekl jen: „Chtěl jsem vědět, zda čepel stojí za krev, kterou pije.“
Ostří jako zrcadlo duše
Abychom pochopili, proč mohl samuraj spáchat takový čin, je třeba porozumět vztahu, který Japonci měli k meči. Katana nebyla jen zbraní – byla duší samuraje, symbolem cti, prodloužením jeho vůle. Vyráběla se s téměř náboženskou úctou. Kovář se před prací očišťoval, recitoval sutry a při kování pracoval v naprostém tichu. Každý úder kladiva měl svůj rytmus, každý záhyb oceli své poslání.
Když byl meč dokončen, musel být otestován. Zkoušky, známé jako tameshi-giri, probíhaly na rýžových rohožích, bambusových kmenech nebo tělech popravených zločinců. Vše bylo pečlivě zaznamenáno: „sek přes dvě těla“, „sek přes tři těla jedním úderem“. Meč, který obstál, byl označen a jeho hodnota vzrostla.
Ale ne všichni samurajové se spokojili s mrtvými těly. Pro některé byl meč živý – a živé ostří chtělo živé tělo. Z této posedlosti se zrodila temná tradice tsujigiri – „zabití na křižovatce“. Samuraj vyšel v noci do ulic a při setkání s prvním člověkem vyzkoušel svůj meč. Úder musel být jediný, přesný, okamžitý. Nešlo o vraždu ze zlosti. Šlo o rituál. O dokonalost.
Mír, který zabil samuraje
Po sjednocení Japonska v 17. století vládl zemi šógun Tokugawa Iejasu. Boje ustaly, provincie se podřídily přísným zákonům a samurajové ztratili svou původní roli. Z válečníků se stali byrokraté, úředníci, správci. Mnozí to nesli těžce. Byli vychováni k čestné smrti na bojišti, ne k tomu, aby vyplňovali svitky v kanceláři.
A právě v této atmosféře frustrace a vnitřního úpadku se tsujigiri rozšířilo. Nebylo to běžné – ale stávalo se. Objevily se noční vraždy, které byly spíš výkřikem ztracené generace než činem ze zloby. Městské záznamy z Eda zmiňují několik procesů se samuraji, kteří tvrdili, že nechtěli vraždit – chtěli „pochopit meč“.
V roce 1663 například samuraj Šinmen Kacuemon zabil čtyři rolníky „v rámci testu nového ostří“. Byl popraven. Další záznamy z 80. let 17. století popisují podobné incidenty, většinou potrestané smrtí nebo seppuku. Zákony šógunátu postupně definovaly tsujigiri jako zločin proti míru – a přesto se stával.
Testování ostří na tělech zločinců
Nejznámějším případem legálního testování ostří byl rod Yamada Asaemonů – oficiálních katů šógunátu Tokugawa. Ti měli povolení provádět tameshi-giri na tělech popravených. Testy probíhaly veřejně i neveřejně, s přesnými zápisy o každém seknutí. Kat Yamada Asaemon Jošitoshi vedl záznamy o více než stovce mečů, které „prošly“ zkouškou tří těl jedním úderem.
Tyto zápisy se uchovávaly jako důkaz kvality meče a často se rytiny o počtu „těl“ vyryly přímo na čepel. Meče s nápisem gōtō-dan-giri – „sek přes pět těl“ – byly považovány za vrchol mistrovství.
Pád Sano Džirózaemona
Sano Džirózaemon byl posledním známým samurajem, který porušil zákon Tokugawů a spáchal tsujigiri v době míru. Jeho čin v Jóšivaře vyvolal vlnu šoku a dokonce i mezi samuraji byl vnímán jako hanba. Soud s ním probíhal v síni magistrátu v Edu a byl zaznamenán kronikářem pod názvem Zápis o šíleném ostří.
Džirózaemon se hájil jednoduše: „Chtěl jsem, aby se meč stal pravým mečem.“ Soudci jeho slova považovali za zvrácená. Byl odsouzen k smrti podle samurajské tradice – vykonal seppuku. Kat, který mu asistoval, použil katanu, kterou Džirózaemon vraždil v Jóšivaře.
Dokonalost, která se dotýká smrti
Dnes je katana symbolem japonské kultury, elegance a dokonalého řemesla. Její lesk se stal součástí národní identity – od filmů po výstavy v muzeích. Jen málokdo však ví, že pod tímto symbolem se skrývají staletí krve, utrpení a posedlosti dokonalostí.
Tsujigiri, i když bylo zakázáno, nezmizelo z japonského vědomí. Stalo se legendou. Příběhem o tom, jak daleko je člověk ochoten zajít, aby se dotkl ideálu. V zemi, kde i smrt může být estetická, byl i zločin převeden na rituál – čistý, rychlý, tichý.
A tak když se dnes podíváte do zrcadlového lesku katany, možná uvidíte víc než jen její krásu. Možná zahlédnete i odraz té noci v Jóšivaře, kdy jeden samuraj hledal dokonalost – a místo ní našel hranici mezi ctí a šílenstvím.
Seznam použitých zdrojů:
[1] THE LIMITS OF TOLERABLE CRUELTY IN THE EDO ERA: THE TSUJIGIRI – the article investigates issues of tsujigiri in Edo period [online]. Index Copernicus, [vid. 2025-10-02]. Dostupné z: https://journals.indexcopernicus.com/publication/4189193
[2] TSUJIGIRI: A Japanese word you don't see in other languages [online]. Tofugu, [cit. 2025-10-02]. Dostupné z: https://www.tofugu.com/japanese/tsujigiri/
[3] YAMADA Asaemon [online]. Wikipedia: Die freie Enzyklopädie, [cit. 2025-10-02]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Yamada_Asaemon
[4] TSUJIGIRI: Crossroad Killings [online]. Samurai History & Culture, [cit. 2025-10-02]. Dostupné z: https://samuraihistoryculture.substack.com/p/tsujigiri-crossroad-killings
