Článek
Ráno 25. července 1944. Vojáci 30. pěší divize leželi v zákopech, zaboření do hlíny, s helmami staženými hluboko do čela. Pot jim stékal po zádech a mísil se s blátem, které se jim lepilo na uniformy už celé týdny.
Byli vyčerpaní. Už měsíc bojovali v krajině, která ničila jejich psychiku stejně spolehlivě jako kulky. Bocage – živé ploty a úzké cesty – proměnily každý postup v krvavou loterii. Němci byli neviditelní, ale všudypřítomní. Každý metr půdy byl zaplacený životy.
To ráno ale mělo být jiné. Vojáci věděli, že přijde něco velkého. Něco, co konečně zlomí odpor nepřítele. Něco, co jim otevře cestu z tohoto pekla.
Věřili letectvu. Věřili bombám. Věřili, že smrt padne na správnou stranu fronty.
Zrod riskantního plánu
Od vylodění v Normandii uplynulo více než šest týdnů a americký postup byl pomalý, bolestivý a drahý. Politický tlak rostl. Generálové věděli, že nemohou uvíznout ve Francii na podzim. Potřebovali průlom.
Generál Omar Bradley, velitel 1. americké armády, stál před dilematem. Pozemní útoky selhávaly. Tanky uvízly v úzkých cestách, pěchota krvácela. Řešení mělo přijít z nebe.
Plán Operace Cobra počítal s masivním kobercovým bombardováním německých pozic západně od města Saint-Lô. Šlo o úzký úsek fronty, kde měl být nepřítel doslova rozemlet tunami výbušnin. Poté měla pěchota okamžitě zaútočit a prorazit obranu.
Byl to plán, který na mapě vypadal dokonale. V realitě byl smrtelně nebezpečný.
Bradley měl obavy. Bombardéry měly shazovat pumy rovnoběžně s americkými liniemi, což zvyšovalo riziko chyb. Počasí bylo nestabilní. Navigace nebyla dokonalá. Přesto dal souhlas. Alternativou byla stagnace – a ta znamenala další tisíce mrtvých.
Americké jednotky projíždějí městem Coutances ve Francii při nové ofenzívě proti nacistům. Autor neznámý, US National Archives. (public domain)
Když se obloha změnila
Krátce po deváté hodině se obloha začala plnit letadly. Nejprve vzdálený hukot, pak rostoucí řev motorů. Vojáci zvedali hlavy a sledovali nekonečné formace bombardérů B-17 a B-24, jak se řadí do útvarů.
Někteří si zacpali uši. Jiní se instinktivně přitiskli k zemi.
První pumy dopadly daleko vpředu. Země se zachvěla. Pak ale začaly výbuchy blíž. A blíž. A ještě blíž.
Náhle se zákopech roztrhla realita. Hlína létala vzduchem. Těla byla vrhána o stěny zákopů. Výkřiky se mísily s ohlušujícím rachotem. Spojení se rozpadlo během minut. Důstojníci křičeli rozkazy, které nikdo neslyšel.
Bombardéry minuly cíle. Ne jednou. Opakovaně.
Vlastní bomby, vlastní mrtví
Americké pumy dopadaly přímo mezi americké jednotky. Některé explodovaly v zákopech, jiné zasypaly vojáky zaživa. Zdravotníci se snažili pomáhat, ale často umírali dřív, než se dostali k raněným.
Jeden z přeživších později vzpomínal:
„Nebyl tam žádný nepřítel. Jen my, krev, kouř a vlastní letadla nad hlavou.“
Bombardování trvalo desítky minut. Každá další vlna znamenala nové oběti. Někteří vojáci propadli panice a snažili se utéct. Jiní zůstali paralyzovaní hrůzou.
Byl to okamžik naprostého rozkladu řádu.
Smrt generála McNaira
Mezi mrtvými byl generálporučík Lesley J. McNair, jeden z nejvýše postavených důstojníků americké armády. Nebyl na frontě z povinnosti. Byl tam z přesvědčení. Chtěl vidět útok na vlastní oči.
Bomba dopadla několik metrů od jeho pozice. Tělo bylo roztrháno výbuchem.
Jeho smrt měla obrovský symbolický význam. Nikdy předtím nezahynul americký generál tak vysoké hodnosti v boji. Pro mnoho vojáků to byl důkaz, že se něco zásadně pokazilo.
Generál Bradley později napsal:
„Byl to nejtragičtější omyl, jakého se kdy americká letecká síla dopustila.“
Invaze do Normandie 1944. Tank Sherman přistává z výsadkové lodi na pláži Gold Beach, 7. června 1944. Autor: Midgley (Sgt) (public domain)
Kolik stál jeden omyl
Oficiální čísla hovoří o nejméně 111 mrtvých a téměř 500 zraněných amerických vojácích. Některé zdroje uvádějí vyšší počty zraněných a až 150 mrtvých. Mnoho těl bylo nalezeno až později, rozdrcených nebo pohřbených pod troskami.
Psychické následky byly ještě horší. Vojáci ztratili důvěru v podporu ze vzduchu. Každý další přelet letadel vyvolával strach, ne úlevu.
Jeden důstojník později přiznal:
„Raději bych čelil německému dělostřelectvu než vlastním bombardérům.“
Přes mrtvé k vítězství
Navzdory katastrofě přišel rozkaz pokračovat. Útok byl zahájen. Americké jednotky, přestože oslabené a otřesené, vyrazily vpřed.
Německá obrana byla bombardováním skutečně narušena. Komunikace selhala, jednotky byly rozptýlené. Během několika dní se fronta zlomila. Pattonovy jednotky prorazily do otevřeného prostoru a začaly rychlý postup Francií.
Operace Cobra splnila svůj vojenský cíl. Otevřela cestu k osvobození Paříže a urychlila konec války na západě.
Ale cena byla strašlivá.
Dědictví krvavého dne
Operace Cobra se stala varováním. Americká armáda zásadně změnila koordinaci mezi letectvem a pozemními silami. Přesnější navigace, nové postupy, lepší komunikace – to vše bylo zaplaceno krví.
Pro muže, kteří leželi v normandských polích, to však byla slabá útěcha.
Jak jeden z veteránů řekl po válce:
„Vyhráli jsme válku. Ale ten den jsme zjistili, že i vítěz může být obětí.“
Seznam použitých zdrojů:
1. Operation Cobra, 25–31 July 1944 [online]. History of War. Dostupné z: https://www.historyofwar.org/articles/operation_cobra.html
2. Operation Cobra: The Decisive Allied Breakout in Normandy [online]. D Day Center. Dostupné z: https://www.dday.center/operation-overlord/all-d-day-operations/operation-cobra/
3. July 25, 1944 [online]. Etherit – 25 July 1944. Dostupné z: https://www.etherit.co.uk/1944/07/25.htm
4. Friendly Fire: Three Bombing Incidents on 25 July 1944 [online]. Cornfields to Hedgerows. Dostupné z: https://cornfieldstohedgerows.wordpress.com/2015/05/07/friendly-fire/
5. Fire for Effect [online]. Army University Press – Combat Studies Institute. Dostupné z: https://www.armyupress.army.mil/Portals/7/combat-studies-institute/csi-books/mcgrath-fire-for-effect.pdf
6. Lewis H. Brereton [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Lewis_H._Brereton
