Článek
Déšť padal jako olovo. Tropický, horký, lepkavý. Před chvílí pršelo vodorovně, teď už se zdál přicházet i od země. Všechno bylo mokré. Uniforma se lepila na kůži, v zubech skřípalo bahno.
Desátník Alain Moreau seděl v díře, kterou včera ještě nazývali zákopem. Dnes to byla spíš hrobka. Přes hlavu měl přehozený potrhaný kus stanového dílu, z pažby kulometu stékala voda jako z mramorového kříže na hřbitově po dešti. Jeho obličej, zarostlý a pokrytý jemnými řeznými ranami od šrapnelu, byl nehybný. Jen oči kmitaly ze strany na stranu.
„Oni přijdou,“ šeptal si. „V noci, jako včera. Půjdou přes pravý bok. S bajonety. Jako stíny. Jako krysí armáda.“
Vedle něj seděl seržant Lemoine. Hlavu měl zafačovanou obvazem prosáklým krví, v očích měl vzdor, ale hlas už zněl jako prasklé rádio. „Nepřijdou. Dneska ne. Stejně jsme už mrtví, jen o tom ještě nevíme.“
Nad jejich hlavami zakřičel orel — nebo to byl jen zvuk dopadající miny. A pak ticho. Jen déšť. Jen bahno. Jen džungle. Když v dálce zabubnovalo dělostřelectvo, oba se přikrčili, ale už to nebyl strach. Byla to zvyková reakce. Instinkt. Ten poslední, který jim zbyl.
A pak se to stalo — hromada hlíny po pravé straně se pohnula. A z temnoty se vynořil stín. Ne přítel. Ne člověk. Ale tvář. Mladá. Mokrá. A s očima, které nikdy nemrkaly. Viet Minh byl zpátky.
Když začala apokalypsa
Dien Bien Phu byl zpočátku jen malý bod na mapě severního Vietnamu – náhorní plošina, kterou si Francie zvolila jako ideální místo pro boj. Francouzské velení věřilo, že zdejší údolí obklopené horami jim poskytne výhodu. Taktika? Vlákat protivníka do frontálního útoku a zničit ho palbou těžké techniky.
Jenže 13. března 1954 se z taktické výhody stalo peklo. Vietnamská lidová armáda pod velením generála Vo Nguyen Giapa přitáhla do hor těžké zbraně, které byly do této chvíle považovány za neschopné přesunu v horském terénu. Zatímco se Francouzi spolehli na vzdušnou dominanci, Giap jim pod nohama kopal hrob — zákop za zákopem, minomet za minometem.
Zmasakrované pozice a selhání strategie
První vlna bombardování rozdrtila pozici „Gabrielle“. Během pár hodin bylo jasné, že koloniální taktika selhala. Nebe bylo prázdné, zásobování slabé, morálka chatrná. Veškeré iluze o převaze byly smeteny dělostřeleckou realitou. Zatímco Giapovi muži stoupali nocí a mlhou, francouzští velitelé mluvili o statistice.
Američané debatovali o jaderné intervenci. Prezident Eisenhower byl však opatrný. Francie zůstala sama.
Cizinecká legie: boj, i když nic nezbylo
Cizinecká legie nebyla jen součástí posádky — byla jejím jádrem. Složená z veteránů, vyhnanců, ztroskotanců i hrdinů bez vlasti, držela linii, když vše ostatní padlo. Stavěli bunkry holýma rukama. V noci pohřbívali mrtvé. Ve dne odráželi útoky. Byli tam Češi, Němci, Maďaři, Italové — a Francie, ta zůstávala už jen v erbech a vzpomínkách.
Smrt jménem Gabrielle, Eliane a Anne-Marie
Francouzské pozice měly ženská jména, ale láska to nebyla. Anne-Marie padla jako první. Eliane vzdorovala týdny, ale nakonec byla umlčena. Gabrielle byla rozmetána v prvních dnech. Pevnosti se měnily ve hroby, důstojníci v kronikáře smrti. Každý útok Viet Minhu byl přesnější, cílenější, neústupnější.
Zásoby shazované letadly často padaly mimo — rovnou do džungle, kde je sbíral nepřítel. Francouzští piloti čelili peklu protiletecké palby, ale výsledek byl zoufalý. Když padla Eliane, padla i naděje.
Zlomené impérium
7. května 1954, po 56 dnech pekla, Dien Bien Phu kapitulovalo. Bojovalo více než 11 000 francouzských vojáků, z toho bylo 8 000 zajatých. Mnozí z nich už nikdy nespatřili domov. Francie byla poražena — nejen vojensky, ale i morálně. Generál Giap neslavil. „Válka skončí, až odejde poslední cizinec,“ řekl tiše.
Z Ženevské konference vzešlo rozdělení Vietnamu. Ale historie neskončila — začala jiná. Amerika se brzy vrátí do džungle. A válka bude ještě dlouhá, špinavá a nevyhratelná.
Bitva u Dien Bien Phu zůstává jedním z nejvýraznějších symbolů zhroucení koloniální moci. Nebyla to jen vojenská katastrofa, ale také zrcadlo lidské vytrvalosti a krutosti. Legionáři, kteří padli, nebyli jen bezejmenné oběti. Byli to muži, kteří bojovali, i když věděli, že jejich jména nebudou nikdy vyryta do kamene vítězství.
Autor: NPC
Seznam použité literatury:
1. HOOVER INSTITUTION. The Lessons Of Dien Bien Phu [online]. Yu, Miles Maochun, 22 December 2017 [cit. 23. 7. 2025]. Dostupné z: https://www.hoover.org/research/lessons-dien-bien-phu
2. OPS DEFENDER. Strategic Significance of the Battle of Dien Bien Phu in the Vietnam War [online]. 2024 [cit. 23. 7. 2025]. Dostupné z: https://opsdefender.com/battle-of-dien-bien-phu-vietnam-war/
3. FOREIGNLEGION.INFO. Battle of Dien Bien Phu (1954) [online]. 2014 [cit. 23. 7. 2025]. Dostupné z: https://foreignlegion.info/battle-of-dien-bien-phu/
