Článek
Pevnost Chittorgarh, Indie, rok 1568. Prastaré hradby se otřásají pod údery těžkého mughalského dělostřelectva. Kamenné věže se hroutí, zdi pukají, vzduch je nasycen prachem, dýmem a potem tisíců těl. Za obzorem se vlní nekonečné vojsko jako had – zelené prapory Mughalské říše, bubny, lesk mečů a střelných zbraní. Jsou skvěle vyzbrojeni, disciplinovaní, dobře živení. Vede je mladý císař Akbar, který se rozhodl zlomit poslední symbol rájputské neústupnosti. Není to jen tažení. Je to exemplární trest. Musí být dokonán ohněm, krví a děsem.
Uvnitř pevnosti, vysoko na skalním masivu, se chystá poslední oběť. Poslední rájputští bojovníci se shromažďují ve ztichlém chrámovém nádvoří. Jejich oči jsou klidné, pohledy tvrdé jako železo. Dnes už nebudou chránit město. Dnes zemřou.
Saka – rituální smrt v boji – není únikem. Je volbou.
Odění do bílých šatů, pomazaní oleji, si ostříhají vlasy. Mezi sebou si vyměňují poslední slova, tiché modlitby. Nezůstane po nich nic než popel a jména v písních. Svým životem chtějí vykoupit čest těch, které zanechávají za sebou.
A právě ti, které zanechávají – ženy a děti – se připravují na hrůznější rituál. Džauhar.
Hluboko v srdci pevnosti, na tajném nádvoří obklopeném kamennými zdmi, začínají růst pohřební hranice. Dřevo praská, plameny se zvedají vysoko k nebi. Vzduch je prosycen pachem oleje, kouře, růžového kadidla a popela. Ženy – ozdobené šperky, s kajalovou černí kolem očí a červeným sindúrem na čele – se drží za ruce. V náručí nesou děti. Dcery, které by čekalo zneuctění. Syny, které by čekalo zotročení.
Jdou pomalu. Krok za krokem. Každá ví, že právě vstupuje do věčnosti.
Jedna z kronik říká, že zpívaly hymny bohyni Durze. Jiná zaznamenává jen ticho, přerušované praskotem dřeva. Některé se prý vrhaly do plamenů samy, jiné skočily i s dětmi v náručí. Každopádně jich do ohně vstoupilo až 20 000.
Džauhar – hromadné sebeupálení – nebyl sebevraždou. Byl poslední vzpourou. Prokletím pro dobyvatele. Ohnivým štítem cti.
Obranu pevnosti vedli dva hrdinové: Jaimal Rathore z Merty a Patta Sisodia, mladý válečník, kterému bylo teprve šestnáct let. Po útěku vládce Rany Udai Singha II. do hor s královskou rodinou, zůstali právě oni, aby hájili město i čest rodu Sisodiů.
Když Jaimal padl – údajně zasažen výstřelem samotného Akbara – morálka obránců se zlomila. Ale hrdost zůstala.
Muži naposledy objali své rodiny. Pak se seřadili do bitevní linie. Saka. Výpad smrti.
Neútočili pro vítězství, ale aby zemřeli se zbraní v ruce. Oblečeni do bílého, meče zvednuté k nebi, vyrazili z bran do moře mughalských vojáků. Křik, bubny, řinčení mečů. Žádný z nich se nevrátil.
Když Mughalové konečně vtrhli do pevnosti, nalezli jen mrtvé.
Hradby byly rudé od krve, nádvoří zčernalé popelem. Na nádvoří zůstala jen zuhelnatělá těla žen a dětí. Větry vanuly zbytky vonných olejů a spálených šatů. Akbar – vítěz mnoha bitev – prý zůstal bez slova. Kronikář Abu’l-Fazl zaznamenal, že císař nařídil masakr přeživších. Až 30 000 lidí – starců a sluhů – bylo pobito. Pro výstrahu. Pro ponížení. Pro zlomení symbolu, který ale zůstal.
Chittorgarh byl srovnán se zemí. Ale legenda přežila.
Příběh třetího džauhru se stal součástí rájputského dědictví. V písních, v chrámových reliéfech, v poezii i tichých modlitbách přežívají jména těch, kdo volili smrt před hanbou.
Je snadné nahlížet na džauhar jako na šílenství, fanatismus či kolektivní hysterii. Ale v kontextu své doby a kultury to byl akt hlubokého přesvědčení. Důstojnost byla cennější než život. V rájputské společnosti, kde čest a oddanost stály výš než cokoli jiného, byl džauhar vnímán jako akt svobody. Hrůzný, ale vlastní.
Dnes se v Chittorgarhu, na tom samém nádvoří, tyčí jednoduchý památník. Sloupy nesou jména hrdinů, jejichž meče padly, ale nikdy nebyly zlomeny. Když tam stojíte, cítíte zvláštní chvění. Vzduch je těžký, tichý. Ale to ticho není prázdné.
Je plné příběhů. Plné zpěvu, křiku, plamenů. A jednoho rozhodnutí: že smrt ve jménu cti může vést k nesmrtelnosti.
Seznam použitých zdrojů:
1. RAJRAS. 1567: Siege of Chittorgarh by Akbar: Third Jauhar of Chittor-jaimal-Patta. RajRAS, 2016 [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: https://rajras.in/1567-siege-chittorgarh-akbar-jaimal-patta/
2. MY INDIA MY GLORY. 3rd Slaughter and 50,000 Jauhar-Shaakh of Chittor by ‚Akbar the Great‘. My India My Glory, 2018-02-02 [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: https://www.myindiamyglory.com/2018/02/02/3rd-slaughter-50000-jauhar-shaakh-chittor-akbar/
3. VEDIC TRIBE. Jauhar: The Haunting Tales of Chittorgarh. Vedic Tribe, 2020-01-15 [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: https://vedictribe.com/indian-history/jauhar-the-haunting-tales-of-chittorgarh/
4. UDAIPURBLOG. The Saga of Three Jauhars at Chittorgarh. UdaipurBlog, 2018-03-10 [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: https://udaipurblog.com/jauhars-of-chittorgarh.html
