Článek
Jste v chladné hodovní síni středověkého hradu. Zdi, zčernalé kouřem z pochodní, se tyčí do výšky jako svědci bez emocí. Všude voní vosk a kůže. Ticho narušuje jen občasné zapraskání v krbu a tlumený šepot doprovodu. Po kamenné podlaze se rozléhá dutý zvuk kroků a zbraní cinkajících o pasy ozbrojené družiny. V čele sálu, na vyvýšeném podstavci z tmavého dubu, stojí nízký stůl. A na něm – mezi dvěma poháry medoviny – se leskne šachovnice z vzácného tropického dřeva a slonoviny. Každá figurka je ručně řezaná, každý detail svědčí o řemeslné preciznosti a postavení jejích majitelů. Nejde o pouhou hru. Jde o obřad. O tichý souboj myslí. A možná i o test loajality, který rozhodne o životě a smrti.
Je 15. století. Rok 1455. Polské království svádí urputný boj s mocným Řádem německých rytířů. Krajina na severu Polska hoří. Mezi Toruní a Gdaňskem mizí vesnice v plamenech, obchodní stezky se stávají pastí a hranice mezi přáteli a zrádci se tenčí jako led na jaře. Kazimír IV. Jagellonský, král i stratég, vysílá své vyslance, aby zajistili příměří s těmi, kteří ještě nezradili. Jedním z nich je šlechtic oddaný koruně – muž ostrého rozumu a temné pověsti. Druhým je vlivný rytíř, podezřelý ze skrytých vazeb k Řádu německých rytířů, ale oficiálně stále loajální. Jejich setkání má být symbolem možné shody, diplomatickým gestem v temné době.
Proto šachy. Hra intelektu, trpělivosti, logiky. Hra, kterou evropští šlechtici přijali za svou jako zrcadlo boje beze zbraní. Sedí proti sobě, každý s rukou na figurce a druhou na poháru. Okolo nich mlčky stojí panoši, notáři, vojáci. Dýchají tiše, jako by sami tušili, že na této partii visí cosi víc než čest dvou mužů. Že každý tah může být klíčem k míru – nebo k válce.
Začíná se klasicky. Bílý pěšec na E4. Černý reaguje symetricky. Následují tahy, které napovídají, že hráči znají nejen pravidla, ale i jejich podtext. Koně útočí, střelci se stahují, věže se připravují k postupu. Je to partie na ostří nože – doslova i obrazně. Mezi nimi vládne chlad. Ani slovo navíc. Jen pohledy, gesta a figurky klouzající po poli jako předzvěst pohromy.
A pak se to stane. Malé gesto, nepatrná výměna figur – možná neúmyslná provokace, možná záměr. Hráč věrný koruně uchopí černou věž a proneseným „šach“ naruší ticho sálu jako zvon. Druhý zbledne. Ne kvůli postavení na desce, ale kvůli významu, který se v tom jednoduchém slově ukrývá. V očích mu vzplane hněv. Ruka, která se měla zvednout k protiútoku, sjíždí pod stůl. Tasí dýku.
To, co následuje, připomíná výjev z pekla. Vzduch se roztrhne výkřikem a první rána – vedená pod stolem přímo do břicha soupeře – otřese celou místností. Figurky se rozletí, šachovnice padá na zem, slonovinový král se kutálí po podlaze. Družiny obou šlechticů okamžitě tasí zbraně. Stráže se vrhají jeden na druhého. Veškerý protokol se bortí. Sál se promění v bitevní pole.
Křik raněných se mísí s řinčením mečů. Krví je potřísněn ubrus, podlaha, stěny i gobelíny. V koutě hoří závěs, stržený lampou v chaosu. Vojáci bojují hlava na hlavu, některým trčí šípy z hrudi, jiní se svíjejí pod stolem, těžce zranění. Nikdo nemá slitování. Nejde už o čest. Jde o přežití.
Dvě hodiny masakru. A výsledek? Přes šedesát mrtvých. Oba šlechtici mrtví. Jejich družiny vyhlazeny. Kronikáři později zaznamenali jen neurčitou zmínku o „nešťastné události“. Nikdo z vyšších vrstev nestál o to, aby se pravda roznesla. Válka si žádala hrdiny, ne stíny a zrady. Zprávy byly zatajeny, jména vyškrtnuta, pozemky rozděleny mezi loajální rody. Zůstala jen šeptaná legenda – o partii, která neměla konce.
Dodnes prý na místě, kde stával ten hrad, v noci slyší místní klapot dřeva o kámen. Jako by někdo hrál. Jako by partie nikdy neskončila. A když jednou archeologové odkryli kamenný stůl pohřbený v ruinách nedaleko Toruně, našli pod ním slonovinovou figurku. Krále. Byl zlomený v půli. Zčernalý, jako by ho ožehly plameny. Vedle něj zrezivělý nůž.
Možná je to jen legenda. Ale v době, kdy se diplomacie lámala o šachovnici a dýku, si nikdo nemohl být jistý, zda další „šach“ nebude zároveň poslední, co v životě uslyší.
Seznam použité literatury a zdrojů:
1. KOŁODZIEJCZYK, Dariusz. The Crimean Khanate and Poland-Lithuania: International Diplomacy on the European Periphery (15th–18th Century) [online]. Leiden: Brill, 2011 [cit. 22. 5. 2025]. Dostupné z: https://brill.com/downloadpdf/book/9789004215719/Bej.9789004191907.i-1098_003.xml
2. KOZŁOWSKI, Wojciech. The Thirteenth-Century „International“ System and the Origins of the Modern State in East Central Europe [online]. Central European University, 2013 [cit. 22. 5. 2025]. Dostupné z: https://www.ceu.edu/sites/default/files/attachment/event/11844/kozlowskiwojciech.pdf
3. CASTIGLIONE, Baldassarre. The Book of the Courtier [online]. Translated by Leonard Eckstein Opdycke. Project Gutenberg, 2022 [cit. 22. 5. 2025]. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/files/67799/67799-h/67799-h.htm
