Článek
Je chladné ráno roku 1934. V brněnské Zbrojovce se střídá směna. Dělníci si mlčky předávají pracovní stoly, nástroje i odpovědnost. Na stolech leží rozpracované závěry pušek, součástky lehkých kulometů, kovové díly připravené k finálnímu opracování. Každý kus musí sedět přesně. Ne na milimetr. Na desetiny. Na setiny.
V administrativní budově mezitím úředníci připravují smlouvy psané ve španělštině, francouzštině i angličtině. Zásilky míří do Argentiny, Íránu, Číny, Rumunska, Jugoslávie. Československé zbraně se stávají pojmem. A svět, který se po první světové válce snaží přeskupit síly, hledá spolehlivé dodavatele.
Jak se stalo, že stát vzniklý v roce 1918 dokázal během několika let vystoupat mezi největší exportéry zbraní na světě?
Dědictví monarchie a průmyslový základ
Odpověď nezačíná zbraní, ale železem a uhlím. České země patřily už za Rakouska-Uherska k nejprůmyslovějším oblastem monarchie. Hutě, strojírny, kvalifikovaní technici, tradice přesného obrábění – to vše tu existovalo ještě před vznikem republiky.
Když se v říjnu 1918 zrodilo Československo, převzalo nejen politickou odpovědnost, ale i průmyslovou infrastrukturu. V Brně fungovaly bývalé dělostřelecké dílny, které se rychle transformovaly v moderní podnik – Zbrojovku Brno. Nový stát potřeboval vyzbrojit vlastní armádu, ale zároveň pochopil, že zbrojní výroba může být významným exportním artiklem.
Ve dvacátých letech se podnik systematicky modernizoval. Nakupovaly se nové obráběcí stroje, budovaly se specializované provozy, rozvíjel se vlastní konstrukční vývoj. Československo nechtělo být jen montovnou cizích vzorů. Chtělo být výrobcem, který určuje standard.
Puška vz. 24: Ocel, která cestovala světem
Jedním ze zásadních momentů byl vývoj a výroba opakovací pušky vzor 24. Konstrukčně vycházela ze systému Mauser, ale byla upravena tak, aby odpovídala moderním požadavkům a byla výrobně efektivní. Robustní závěr, kvalitní hlaveň, jednoduchá údržba.
Puška vz. 24 se brzy stala exportním hitem. Československo ji nabízelo jako spolehlivou, cenově konkurenceschopnou a technicky vyspělou alternativu k německým či belgickým výrobkům. Během několika let se dostala do výzbroje řady států v Evropě, Latinské Americe i Asii.
V některých zemích byla vyráběna licenčně, jinde sloužila jako základ pro vlastní modifikace. Její rozšíření bylo tak rozsáhlé, že se československá konstrukce objevovala na bojištích i dlouho po zániku první republiky.
Českoslovenští vojáci s puškami vz. 24 během 30. let. Neznámý autor, Wikimedia Commons. (public domain)
ZB vz. 26: Kulomet, který inspiroval impérium
Ještě výraznější stopu zanechal lehký kulomet ZB vz. 26. Zavedený ve druhé polovině dvacátých let představoval moderní zbraň pro podporu pěchoty. Vynikal spolehlivostí, jednoduchou konstrukcí a účinným systémem výměny hlavně.
ZB vz. 26 nebyl úspěšný jen doma. Exportoval se do mnoha zemí a stal se symbolem technické kvality brněnské výroby. Zásadní okamžik přišel ve chvíli, kdy licenci zakoupila Velká Británie. Britská armáda po úpravách zavedla zbraň pod názvem Bren – spojením slov Brno a Enfield.
Bren se stal jedním z pilířů britské pěchoty během druhé světové války. Jeho základ však vznikl v Brně. V halách, kde se měřilo s mikrometrovou přesností a kde dělníci věděli, že jejich práce překračuje hranice státu.
Pěchota při výcviku s lehkým kulometem vz. 26 (ráže 7,92 mm) během 30. let. Neznámý autor, Wikimedia Commons. (public domain)
Obchod, politika a svět na hraně
V meziválečném období patřilo Československo mezi největší exportéry zbraní na světě v přepočtu na objem vývozu. Podle některých statistik bylo dokonce vůbec největším exportérem. Zbrojní výroba tvořila významnou část průmyslového vývozu a přinášela cenné devizy. Československé podniky dokázaly pružně reagovat na poptávku a uzavírat kontrakty s různorodými režimy – demokratickými i autoritářskými.
Byl to svět, kde obchod se zbraněmi nebyl jen otázkou techniky, ale i diplomacie. Každá smlouva znamenala politický signál. Každá dodávka posilovala vliv mladé republiky.
Současně však Evropa směřovala k dalšímu konfliktu. Zbrojení bylo reakcí na nejistotu. Československo vyváželo zbraně, ale zároveň samo posilovalo vlastní obranu. V roce 1938 mělo moderně vyzbrojenou armádu, opírající se mimo jiné o produkci domácího průmyslu.
Vrchol a pád
Rok 1938 znamenal zlom. Mnichovská dohoda oslabila stát politicky i vojensky. O rok později byla republika okupována. Zbrojovka Brno byla začleněna do německého válečného hospodářství. Stroje zůstaly, pracovníci také. Jen směr exportu se změnil.
Zbraně, které měly chránit československou suverenitu, byly nyní vyráběny pro Třetí říši. Továrna, jež symbolizovala průmyslovou sílu republiky, se stala součástí válečné mašinérie.
Dědictví oceli
Po válce přišlo znárodnění, změna hospodářského systému a postupná transformace průmyslu. Zbrojovka Brno už nikdy nedosáhla takového mezinárodního vlivu jako v meziválečných letech. Přesto zůstává symbolem období, kdy se Československo dokázalo prosadit mezi největšími.
Jak se tedy Československo stalo jedním z největších exportérů zbraní na světě? Kombinací průmyslové tradice, technické kvality, schopnosti obchodovat napříč kontinenty a světa, který byl ochoten – a často i nucen – zbrojit.
Za každým číslem v obchodní statistice však stála konkrétní práce. Ruce dělníků v Brně. Konstrukční výkresy pokryté poznámkami. Dlouhé směny a důraz na přesnost.
A také vědomí, že ocel vyrobená na Moravě bude jednou držena v okamžiku, kdy se rozhoduje o životě a smrti.
Seznam použitých zdrojů:
1. „Zbrojovka by oslavila 100 let. Zbraně mířily z Brna do celého světa“, iDNES.cz, 22. 2. 2018, [online], [cit. 2026-02-26]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/zbrojovka-brno-100-let-zbrane-traktory.A180221_384497_brno-zpravy_dh
2. „Ve 30. letech se brněnská Zbrojovka stává přechodně největším exportérem zbraní na světě…“, Fenomén Zbrojovka – GoToBrno.cz, [online], [cit. 2026-02-26]. Dostupné z: https://www.gotobrno.cz/info/fenomen-zbrojovka/
3. „Ještě před tím se však nakrátko proslavila doplňkovou výrobou automobilů…“, Technický týdeník, 30. 8. 2024, [online], [cit. 2026-02-26]. Dostupné z: https://www.technickytydenik.cz/rubriky/archiv/zbrojovka-brno-pribeh-tovarny-jez-dodala-svetu-zbrane-presne-obrabeci-stroje-kulickove-srouby-i-traktory_60403.html
4. „Zbrojovka Brno byla československá firma a výrobce zbraní; vznikla v roce 1918 z bývalých rakousko-uherských dělostřeleckých dílen a kromě zbraní i jiné strojírenské výrobky“, Zbrojovka Brno, [online], Wikipedie, [cit. 2026-02-26]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zbrojovka_Brno
