Bitva o Přemyšl (1914): Jedna z největších katastrof Rakouska-Uherska

Sníh padal na rozbahněné zákopy a mísil se s popelem z požárů, které už několik měsíců pohlcovaly okolí pevnosti. Nepřetržitě se ozýval dunivý rachot děl. Země se otřásala tak často, že si obránci přestávali všímat výbuchů. Jen občas některý granát dopadl příliš blízko a tlaková vlna rozmetala hlínu, trámy i lidská těla do okolí.

V podzemních kasematech seděli vyčerpaní vojáci zabalení do promočených přikrývek. Ve vzduchu visel kouř, pach mokrých uniforem a rozkladu. Vojenské kuchyně vydávaly stále menší porce jídla. Chléb tvrdl dřív, než se dostal k mužům v zákopech. V lazaretech ležely stovky nemocných vedle sebe na podlaze, protože lůžka už dávno nestačila. Lékaři amputovali omrzlé končetiny, zatímco další ranění čekali na ošetření celé hodiny.

Za hradbami pevnosti stálo několik ruských armád a svíralo Přemyšl v obklíčení. A Rakousko-Uhersko tehdy stále věřilo, že jeho obrovská pevnost vydrží.

Pevnost, která měla zastavit ruskou armádu

Přemyšl patřil před první světovou válkou k největším pevnostem Evropy. Rakousko-Uhersko jej budovalo desítky let jako obrannou hráz proti Rusku. Kolem města vznikl rozsáhlý systém desítek pevností, zákopů, dělostřeleckých postavení a opevněných linií roztažených v okruhu několika desítek kilometrů.

Vídeň byla přesvědčena, že právě zde dokáže zastavit případný ruský postup směrem do Uher. Jenže vojenské plánování monarchie vycházelo ještě z představ 19. století. Generálové věřili, že mohutné pevnosti dokážou odolat všemu. Moderní válka ale přinesla těžké dělostřelectvo.

Když v létě 1914 vypukla první světová válka, Rakousko-Uhersko očekávalo rychlé vítězství nad Srbskem. Místo triumfu přišel chaos. Na východní frontě zahájilo Rusko mohutný útok do Haliče a rakousko-uherští vojáci utrpěli sérii zdrcujících porážek. Jen během prvních měsíců války přišla monarchie o statisíce mužů.

Právě tehdy se Přemyšl ocitl v centru událostí.

První obléhání

Na podzim roku 1914 se ruské armády přiblížily k pevnosti. Uvnitř Přemyšlu se nacházelo přibližně 130 tisíc vojáků a několik tisíc civilistů. Sloužili zde Češi, Poláci, Maďaři, Chorvati, Bosňáci i Rusíni. V některých jednotkách vojáci mluvili více jazyky a často si navzájem nerozuměli.

První ruské pokusy o dobytí pevnosti byly mimořádně krvavé. Pěchota útočila proti opevněným postavením pod ničivou palbou kulometů a děl. Před obrannými liniemi zůstávaly ležet stovky mrtvých a raněných. Rusové utrpěli těžké ztráty a byli nuceni ustoupit.

Obránci tehdy ještě věřili, že pomoc dorazí včas.

Jenže v listopadu 1914 se ruské armády vrátily a zahájily druhé obléhání. Tentokrát změnily taktiku. Namísto přímých útoků se rozhodly pevnost odříznout od okolního světa a vyhladovět ji.

Zima hladu a nemocí

Zima roku 1914 a 1915 patřila k nejkrutějším celé války. V Karpatech umrzaly tisíce vojáků. Pokusy rakousko-uherské armády prorazit k Přemyšlu skončily katastrofou. Vyčerpané jednotky útočily v hlubokém sněhu proti ruským postavením a ztráty rychle narůstaly.

Jen v karpatských bojích přišlo Rakousko-Uhersko o více než 800 tisíc mužů. Celé pluky mizely v horských průsmycích pod palbou ruského dělostřelectva.

Uvnitř pevnosti se situace stávala zoufalou. Denní příděly potravin byly stále menší. Nejprve zmizelo čerstvé maso, potom zásoby chleba. Nakonec armáda začala porážet tisíce koní, kteří původně sloužili k přepravě munice a zásob.

Koňské maso se stalo hlavní potravou obránců.

S hladem přišly epidemie. Přemyšlem se šířil tyfus, cholera i úplavice. Lazarety byly přeplněné a nemocní leželi vedle mrtvých.

Jeden z vojenských lékařů tehdy cynicky poznamenal: „Denně zemře hlady nejvýše tři sta lidí.“

Děla a rozklad monarchie

Ruské dělostřelectvo ostřelovalo pevnost v podstatě bez přestávky. Těžké granáty ničily kasárny, sklady i obranné objekty. Některé části opevnění se změnily v hromady trosek. Obránci žili celé týdny pod zemí v mokru, zimě a neustálém strachu.

Přemyšl se stal symbolem rozpadu Rakouska-Uherska. Důstojníci stále mluvili o vojenské cti a povinnosti vůči císaři, zatímco obyčejní vojáci bojovali hlavně s hladem a nemocemi.

Morálka prudce klesala. Přibývalo dezercí, sebevražd i psychických zhroucení. Mnozí vojáci byli na pokraji naprostého vyčerpání.

Přesto pevnost dál vzdorovala.

Poslední týdny

Na začátku března 1915 už bylo zřejmé, že Přemyšl nemůže dlouho vydržet. Docházela munice, potraviny i léky. Obránci byli zesláblí a značná část posádky trpěla nemocemi nebo podvýživou.

Velitel pevnosti Hermann Kusmanek stále odmítal kapitulaci. Rakousko-uherské velení se obávalo obrovské ostudy, kterou by ztráta pevnosti znamenala.

Nakonec ale nezbyla jiná možnost.

V noci před pádem Přemyšlu dostali ženisté rozkaz zničit vše, co by mohlo padnout do rukou Rusů. Nad městem se zvedaly mohutné výbuchy. Hořely sklady munice, mosty i části opevnění. Exploze otřásaly okolní krajinou celé hodiny.

Ráno 22. března 1915 pevnost kapitulovala.

Do ruského zajetí odešlo přibližně 117 tisíc rakousko-uherských vojáků, včetně devíti generálů a více než 2 500 důstojníků. Rusové zároveň získali kolem 900 děl, obrovské zásoby munice a tisíce pušek. Šlo o jednu z největších kapitulací celé první světové války.

V samotném Přemyšlu zemřely tisíce obránců hladem, nemocemi a pod ruským ostřelováním. Další tisíce vojáků padly při obraně okolních pevností a zákopových linií. Rusové rovněž utrpěli těžké ztráty. Během obléhání a útoků na pevnost zahynuly nebo byly zraněny desetitisíce jejich vojáků.

Přemyšl se stal obrovským pohřebištěm obou armád.

Šlo o jednu z největších katastrof v dějinách habsburské monarchie.

Češi v pevnosti

Mezi obránci byly také tisíce Čechů z pluků doplněných vojáky z Čech a Moravy. Mnozí padli během obléhání, další skončili v ruském zajetí.

Právě mezi zajatci z Přemyšlu se později objevili budoucí dobrovolníci československých legií v Rusku. Tragédie pevnosti tak nepřímo přispěla ke vzniku československého zahraničního vojska a později i samostatného Československa.

Zapomenutá katastrofa

Rozpadající se zbytky pevnosti ukryté v lesích jihovýchodního Polska dnes připomínají dobu, kdy Evropa uvěřila, že moderní válku lze vyhrát obrovskými armádami a nekonečným množstvím mrtvých.

Bitva o Přemyšl bývá často zastíněna Verdunem nebo Sommou. Přesto šlo o jednu z největších tragédií první světové války a o událost, která jasně ukázala slabost Rakouska-Uherska.

Monarchie přežila ještě několik let.

Její rozklad už ale nebylo možné zastavit.

Seznam použitých zdrojů:

[1] VÁLEČNÉ HROBY. Pád pevnosti Přemyšl [online]. Dostupné z: https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/pad-pevnosti-premysl

[2] VÁLEČNÉ HROBY. Znovudobytí pevnosti Přemyšl v roce 1915 rakousko-uherskou a německou armádou [online]. Dostupné z: https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/znovudobyti-pevnosti-premysl-v-roce-1915-rakousko-uherskou-nemeckou-armadou

[3] VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA. Vzpomínka na druhé obležení pevnosti Přemyšl během první světové války [online]. Dostupné z: https://vhu.cz/exhibit/vzpominka-na-druhe-oblezeni-pevnosti-premysl-behem-prvni-svetove-valky/

[4] VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA. Zničené stožáry radiostanice po kapitulaci pevnosti Přemyšl v roce 1915 [online]. Dostupné z: https://vhu.cz/exhibit/znicene-stozary-radiostanice-po-kapitulaci-pevnosti-premysl-v-roce-1915/

[5] TN.CZ. Přemyšl: město zalité českou krví [online]. Dostupné z: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/134952-premysl-mesto-zalite-ceskou-krvi

[6] HORYDOLY.CZ. Přemyšl – třetí největší evropská pevnost [online]. Dostupné z: https://www.horydoly.cz/turiste/premysl-treti-nejvetsi-evropska-pevnost.html