Článek
Prach se usazoval na boty a ostré jarní slunce pálilo do tváří unavených mužů. Bylo 14. května 1918 a na čeljabinském nádraží se seřadily vlaky plné československých legionářů, kteří už měsíce putovali z fronty přes nekonečné ruské pláně. Na dřevěných nástupištích se tísnili muži v obnošených stejnokrojích, mezi vagony se motaly postavy ruských dělníků, místních a zajatců vracejících se z východu.
Z protisměrného vlaku vystoupili bývalí rakousko-uherští váleční zajatci maďarské národnosti. Napětí mezi oběma skupinami se dalo krájet — legionáři Maďary považovali za zrádce, kteří kdysi bojovali na straně císaře, Maďaři je zase viděli jako odpadlíky, kteří vpadli do Ruska s cizími zájmy.
Pak to přišlo. Jeden z Maďarů popadl těžký kus železa — pravděpodobně část spojky od vagónu — a hodil jej přes koleje. Kov prorazil dav jako šíp a zasáhl legionáře Františka Dvořáka přímo do hlavy. Dvořák se zhroutil na zem, krev prosakovala mezi pražci. „Viděl jsem, jak se mu oči zakalily, a věděl jsem, že už se neprobere,“ vzpomínal později jeho spolubojovník nadporučík Josef Pospíšil.
V tu chvíli se ozval křik, který se změnil v dusot bot a třesk bajonetů. Legionáři přeběhli koleje a útočníka na místě zabili, pravděpodobně bodnými ranami bajonetem nebo údery pažbou. V nastalém chaosu začaly padat první výstřely. To, co začalo jako osobní pomsta, se během hodin proměnilo v událost, která přepsala vojenskou i politickou mapu Sibiře.
Od rvačky k otevřenému povstání
Československé legie se v té době nacházely v komplikované politické situaci. Po bolševickém převratu v listopadu 1917 už nemohly spoléhat na původní dohody o přesunu přes Vladivostok. Nová vláda v Moskvě chtěla legionáře odzbrojit a rozptýlit, protože se obávala, že jejich vojenská síla by mohla ohrozit revoluční režim.
Po incidentu v Čeljabinsku vydali místní bolševičtí komisaři rozkaz k zatčení několika legionářů. „Považovali jsme to za neospravedlnitelnou urážku a přímé ohrožení,“ psal ve svém deníku generál Stanislav Čeček. Legie odmítly rozkaz uposlechnout a v několika dnech obsadily celé město.
Tím se z drobného konfliktu stala první otevřená vzpoura proti bolševické moci na Transsibiřské magistrále.
Magistrála jako tepna moci
Ovládnutí Čeljabinsku byl jen začátek. Legionáři rychle pochopili, že jedinou zárukou přežití je kontrola nad železnicí. V následujících týdnech postupně převzali klíčové uzly – Petropavlovsk, Omsk, Novonikolajevsk a další města až k Irkutsku.
Tento tah nebyl jen vojenským manévrem. Znamenal, že legie se staly významným hráčem ve východní Sibiři. Magistrála byla životně důležitá pro zásobování obou stran občanské války a kdo ji ovládal, měl v rukou nejen zbraně a zásoby, ale i budoucnost celého regionu.
Podle zápisu jednoho francouzského vojenského pozorovatele „dokázali legionáři z malé, disciplinované síly vytvořit páteř odporu proti bolševikům a po celé měsíce kontrolovali prostor, který by jinak vyžadoval desítky tisíc vojáků“.
Hlasy z archivů
Moderní výzkum ruských a českých archivů ukazuje, že Čeljabinský incident nebyl náhodný. Zpravodajské zprávy bolševiků hovoří o „rostoucí neochotě legií podrobit se odzbrojovacím příkazům“ už od března 1918. Naopak legionářské rozkazy z té doby zdůrazňují nutnost „udržet jednotu a zbraně za každou cenu“.
Generál R. Gajda ve svých pamětech píše:
„Naše situace byla bezvýchodná: buď se vzdáme a necháme se rozptýlit, nebo vezmeme osud do vlastních rukou. Vybrali jsme si to druhé.“
V dalších měsících se legie dostaly až na vrchol svého vlivu, ovládaly tisíce kilometrů tratí a dočasně se staly rozhodujícím vojenským faktorem v regionu.
Dědictví vzpoury
Čeljabinský incident se stal symbolem odvahy, ale i rozpadu důvěry mezi spojenci a bolševiky. Pro legionáře to byl moment, kdy se z pouhých pasažérů na železnici dějin stali strojvedoucími.
Jeden z účastníků, vojín Karel Svoboda, si do deníku zapsal:
„Nevěděli jsme, co bude zítra. Ale věděli jsme, že dnes jedeme kupředu — a že to není cesta zpátky.“
Dodnes se o těchto událostech vedou spory. Pro české dějiny představují důkaz, že odhodlání a disciplína mohou změnit běh velkých dějin. V ruském výkladu jsou naopak často vnímány jako cizí zásah do občanské války.
Ať už pohled zvolíme jakýkoliv, jedno je jisté: vše začalo kusem železa, který proletěl vzduchem na čeljabinském nádraží.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. U.S. DEPARTMENT OF STATE, Office of the Historian. Historical Documents — FRUS, Russia, 1918, Vol. 2: Chelyabinsk incident and related telegrams. [online]. [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1918Russiav02/d311.
2. The Czechoslovak legions: myth, reality, gold and glory. Radio Prague International [online]. Dostupné z: https://english.radio.cz/czechoslovak-legions-myth-reality-gold-and-glory-8571034
3. VRÁBEL, Ferdinand. Čeljabinsk – máj/jún 1918 (na základe novo sprístupnených dokumentov z ruských archívov). Vojenská história, roč. 24, č. 2 (2020), s. 56–69 [online]. Dostupné z: https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.cejsh-626b24d9-c14a-48ff-b445-f032c4faac17
4. Epic Misadventure or Historic Achievement: The Remarkable Story of the Czecho-Slovak Legion. Foreign Policy Research Institute [online]. Dostupné z: https://www.fpri.org/article/2016/06/epic-misadventure-historic-achievement-remarkable-story-czecho-slovak-legion/
