22 proti 22 na Vughterheide (1600): Bitva, která připomínala rytířský turnaj

Psal se 5. únor 1600 a Nizozemím už desítky let zmítala válka za nezávislost na španělské nadvládě. Osm desetiletí trvající konflikt, známý jako nizozemská válka za nezávislost, rozdělil zemi na dva nepřátelské tábory. Na jedné straně stála Republika spojených nizozemských provincií, na druhé španělská monarchie a její spojenci. Vojáci obou stran se střetávali nejen na velkých bojištích, ale také při menších potyčkách, v nichž hrála velkou roli osobní čest.

Právě v tomto prostředí vznikla neobvyklá výzva, která vedla k jednomu z nejpodivuhodnějších střetnutí celé války. Francouzský jezdecký důstojník Pierre de Bréauté, sloužící v armádě nizozemských povstalců, vyzval k souboji posádku města ’s-Hertogenbosch, které ovládali Španělé. Jeho protivníkem se měl stát Gerard Abrahamsz van Houwelingen. Výzvu přijal a obě strany se dohodly na něčem, co připomínalo sportovního utkání. Na každé straně nastoupí přesně dvaadvacet jezdců a střetnou se na předem určeném místě.

Na Vughterheide nastoupily dvě malé armády

Místem střetnutí se stala vřesovištní krajina Vughterheide mezi vesnicí Vught a městem ’s-Hertogenbosch, které dnes známe také pod názvem Den Bosch. Tehdy šlo o strategicky významnou španělskou pevnost, jejíž posádce velel Anthonie Schetz, baron z Grobbendoncku, který však místo sebe vyslal svého poručíka Gerarda Abrahamsze van Houwelingena.

O důvodech, které k výzvě vedly, se dochovaly poněkud rozdílné zprávy. Podle jedné verze měl Bréauté urazit protivníkovu čest tvrzením, že jeho jeden jezdec má cenu dvou španělských vojáků. Jiná podání spojují událost s uvězněním francouzského důstojníka a dopisem, v němž si stěžoval svému veliteli. Jisté je, že osobní urážka a snaha dokázat převahu vlastních mužů nakonec přivedly obě strany na bojiště.

Na obou stranách nastoupili zkušení těžcí jezdci, označovaní jako kyrysníci. Jejich výzbroj tvořily pistole, meče a další zbraně určené k boji zblízka. Těla chránily těžké tříčtvrteční kyrysy, které poskytovaly ochranu trupu a částí končetin, ale ponechávaly některá místa zranitelná. Nešlo tedy o rytíře z vrcholného středověku, nýbrž o profesionální vojáky počátku novověku.

Podrobnosti střetnutí byly dohodnuty předem prostřednictvím heroldů. Ti měli určit nejen místo a čas, ale také přesný počet účastníků. Souboj se měl odehrát mezi větrným mlýnem ve Vughtu a šibenicí u města ’s-Hertogenbosch. Každá skupina měla své heroldy, kteří se postavili na vyvýšená místa a měli dát signál k zahájení boje zatroubením.

Celá událost tak měla překvapivě blízko ke středověkému rytířskému turnaji. Nešlo však o slavnostní klání s předem stanoveným počtem zásahů ani o představení, při němž by poražený mohl bezpečně opustit bojiště. Zde se bojovalo bez omezení a s vědomím, že protivník může zemřít. Historikové proto střetnutí označují také francouzským výrazem mêlée à outrance, tedy bojem na život a na smrt.

První výstřel

Když obě skupiny dorazily na určené místo, proti sobě stanulo dvaadvacet jezdců na každé straně. V jejich čele stáli Bréauté a Houwelingen. Jejich muži byli připraveni k útoku a čekali na signál heroldů. Jakmile zazněly trubky, obě skupiny vyrazily proti sobě.

První střetnutí bylo prudké. Jezdci se hnali proti protivníkům, koně naráželi do sebe a pistole začaly rozdávat smrtící rány. Houwelingen byl zasažen Bréautéovou střelou do krku a padl mrtev. Francouzský velitel však také přišel o koně, kterého mu protivníkova palba zastřelila.

Smrt velitele ovšem souboj neukončila. Jeho muži pokračovali v boji a střetnutí se změnilo v chaotickou řež, při níž už nebylo možné mluvit o rytířském zápolení. Jezdci se snažili protivníky srazit ze sedel, stříleli z pistolí a následně používali meče i další zbraně. Muži i koně umírali a těžce zranění muži zůstávali ležet na zemi, zatímco kolem nich pokračoval boj.

Z dochovaných vyobrazení je patrné, že šlo o opravdu brutální střetnutí. Nešlo o dvaadvacet soubojů jeden na jednoho, jak by mohl název události napovídat. Obě skupiny bojovaly jako celek.

Vítězství, které skončilo vraždou

Přesný průběh střetnutí se v jednotlivých historických podáních liší. Podle záznamu Rijksmusea přišlo na straně Bréautéových mužů o život devatenáct jezdců, zatímco na straně Brabanťanů padli čtyři muži. Mezi mrtvými byl také Houwelingenův bratr a švagr. Zahynulo rovněž třicet koní.

Ani Bréauté však z bojiště neodešel jako vítěz. Přestože se mu podařilo zabít velitele protivníků, jeho vlastní skupina utrpěla těžké ztráty a on sám byl zraněn, přišel o dalšího koně, a nakonec padl do zajetí. Zde ovšem příběh dostal ještě mnohem temnější pokračování.

Francouzský důstojník se totiž vzdal a byl odzbrojen. Za normálních okolností měl být jako zajatec ušetřen a měl mít možnost očekávat výměnu nebo výkupné. Jenže do toho vstoupila osobní nenávist. Podle popisu Rijksmusea byl Bréauté při převozu do města zavražděn. Zodpovědnost za jeho smrt je připisována korouhevníkovi Janu van Milovi, který měl jednat na rozkaz místního guvernéra. Ten se chtěl údajně pomstít za smrt Houwelingena a jeho příbuzných.

Právě tento závěr je důležitý pro pochopení celé události. Boj, který měl původně proběhnout podle předem sjednaných pravidel skončil porušením i těch nejzákladnějších zásad zacházení se zajatcem. Vojenská čest, na kterou se obě strany odvolávaly, tak dostala velmi hořkou podobu.

Souboj na Vughterheide je pozoruhodný tím, že zachycuje okamžik, kdy se stará rytířská představa osobní cti střetávala s realitou novověkého válčení. Dvaadvacet proti dvaadvaceti, heroldové, slavnostní signál a předem určené místo připomínaly středověký turnaj. Pistole, desítky mrtvých a zavražděný zajatec však ukazovaly, že romantika rytířských soubojů už dávno patří minulosti.

Seznam použitých zdrojů:

1. BOSSCH HISTORISCH INFORMATIECENTRUM (BHIC). De Slag van Lekkerbeetje [online]. 2008, aktualizováno 18. 11. 2013 [cit. 14. 11. 2026]. Dostupné z: https://www.bhic.nl/ontdekken/verhalen/de-slag-van-lekkerbeetje

2. VAN DER HEIJDEN, Marcel. De slag van Lekkerbeetje op 5 februari 1600. Bossche Bladen. 2000, roč. 2, č. 1, s. 2–7. Dostupné z: https://bossche-encyclopedie.nl/publicaties/bossche%20bladen/2000_1_2-7.pdf

3. VAN OUDHEUSDEN, Jan. De Slag van Leckerbeetje [online]. Erfgoed Brabant Verhalen, 30. 11. 2017 [cit. 14. 11. 2026]. Dostupné z: https://erfgoedbrabantverhalen.nl/verhalen/artikel/de-slag-van-leckerbeetje/

4. VERREYT, Ch. C. V. Schilderijen betreffende het gevecht tusschen Breauté en Lekkerbeetje in 1600. Dietsche Warande. 1891. Dostupné z: https://www.dbnl.org/tekst/_die003189101_01/_die003189101_01_0018.php

5. SCHARFF, Gerard. De Slag van Lekkerbeetje [online]. Dostupné z: https://agenda.bridge.nl/app/uploads/nbbevents/attachments/1703418363_Slag%20van%20Lekkerbeetje.pdf