Článek
Motocykl nabízel nízkou spotřebu a snadnou ovladatelnost, měl však jednu velkou nevýhodu. Jeho řidič zůstával vystavený dešti, větru i chladu. Automobil poskytoval mnohem lepší ochranu, ale byl dražší a těžší. Český letec a konstruktér Jan Anderle se rozhodl tyto nedostatky odstranit. Chtěl vytvořit dopravní prostředek, který by si zachoval výhody motocyklu, ale současně nabídl pohodlí malého automobilu. Výsledkem se stal dálník, pozoruhodný jednostopý stroj s karoserií.
Anderle se narodil 22. prosince 1900 ve Vyškově. Vyučil se strojním zámečníkem, ale jeho skutečnou vášní se stalo létání. V roce 1921 nastoupil vojenskou službu u leteckého pluku v Olomouci, absolvoval pilotní výcvik v Chebu a následně působil jako letecký instruktor. Později se stal továrním a zkušebním pilotem.
Právě letecká zkušenost měla pro jeho konstruktérskou práci velký význam. Anderle dobře znal význam aerodynamiky a věděl, jak velký odpor vzduchu musí překonávat běžný motocykl. Nechtěl však pouze přidat ochranný štít nebo jednoduchou kapotáž. Rozhodl se vytvořit jednostopé vozidlo s karoserií, ve které by cestující seděli podobně jako v automobilu. Vývoj zahájil v roce 1936 a svůj nápad si nechal patentově chránit.
Jan Anderle před letounem Letov Š-331 (17. června 1935).
Sodomka postavil karoserii, Jawa dodala motor
První skutečný prototyp vznikal v letech 1938 až 1941. Anderle při jeho stavbě spolupracoval s karosárnou Sodomka ve Vysokém Mýtě, která patřila k nejznámějším československým výrobcům automobilových karoserií. Právě její řemeslníci vytvořili neobvyklou dvoumístnou karoserii, která dávala stroji charakteristický vzhled. Pohon zajišťoval dvoudobý, kapalinou chlazený dvouválec Jawa Minor o objemu 616 cm³. Motor byl umístěný vpředu a poháněl přední kolo.
Rozměry prvního dálníku byly na jednostopé vozidlo působivé. Na délku měřil 3,75 metru, na šířku 1,2 metru a na výšku 1,1 metru. Pohotovostní hmotnost dosahovala přibližně 395 kilogramů. Motor poskytoval výkon 19,5 koně při 3500 otáčkách za minutu a prostřednictvím třístupňové převodovky umožňoval dosáhnout rychlosti až 120 km/h. Spotřeba se pohybovala kolem 4,5 litru benzinu na 100 kilometrů. Na tehdejší poměry šlo o velmi zajímavé hodnoty, zejména pokud vezmeme v úvahu velikost a hmotnost celého vozidla.
První dálník však ještě neměl plně uzavřenou kabinu, jakou si můžeme představit u pozdějších konstrukcí. Jeho dvoumístná karoserie byla otevřená a cestující ovládali stroj pomocí klasických motocyklových řídítek. Přesto už tehdy nabízel podstatně větší ochranu a pohodlí než běžný motocykl. Řidič nemusel sedět na obvyklém motocyklovém sedle a jeho tělo nebylo vystavené proudícímu vzduchu stejným způsobem jako u klasické motorky.
Nejzajímavější součástí konstrukce byl ale pomocný podvozek. Dálník totiž musel vyřešit jeden problém: jak zajistit stabilitu rozměrného jednostopého vozidla při zastavení a pomalé jízdě, aniž by se z něj stal obyčejný automobil nebo tříkolka.
Anderle použil dvě malá postranní kolečka, která se při jízdě zasouvala k boku karoserie. Při zastavení se naopak vysouvala a podpírala vozidlo. Podobně fungovala také při rozjíždění a pomalém manévrování. Jakmile řidič dosáhl potřebné rychlosti, mohl pomocný podvozek zasunout a dálník pokračoval po dvou kolech. V zatáčkách se tak mohl naklánět jako běžný motocykl.
Výsledkem byla konstrukce, která dokázala spojit dvě na první pohled protichůdné vlastnosti: pohodlí automobilu a jízdní charakter motocyklu.
Prototyp dálníku Jana Anderleho (Národní technické muzeum).
Další prototypy
Druhá světová válka přerušila další rozvoj projektu. Anderle se však svého nápadu nevzdal. Po jejím skončení pokračoval v letecké kariéře a stal se šéfpilotem pražské společnosti Aero. S československými letadly létal na zahraniční předváděcí akce a zajišťoval také jejich dodávky zákazníkům. V roce 1950 podnikl dálkové přelety přes Saharu na letounu Aero 45.
Po návratu do Československa se však jeho život dramaticky změnil. Komunistický režim ho obvinil ze špionáže a velezrady. V politickém procesu dostal trest smrti, který byl později změněn na patnáct let vězení. Pět let strávil v uranových dolech na Jáchymovsku, další dobu ve vězeňské nemocnici. V roce 1957 byl podmínečně propuštěn, ale jeho svoboda měla stále daleko k normálnímu životu. Následně musel pracovat na stavbě Lipenské přehrady, kde se živil jako bagrista. K létání se už vrátit nesměl.
Přesto znovu našel cestu ke svému koníčku a věnoval se konstrukci dálníků. V šedesátých letech dokonce založil klub jejich stavitelů a kolem svého projektu soustředil další technické nadšence.
Jednou z nejzajímavějších nových konstrukcí se stal Frontcar I z roku 1961. Tentokrát Anderle zvolil poněkud jiné řešení. Základem byl motocykl Jawa 250 Pérák, před jehož přední kolo umístil prostor pro další cestující. Nešlo tedy o klasický postranní přívěsný vozík, ale o takzvaný předvěsný vůz. Výsledkem bylo jednostopé vozidlo, které mohlo přepravovat až tři osoby. Anderle později připravil také další variantu Frontcaru, která už měla prostor pro spolujezdce zcela uzavřený.
V roce 1967 se Anderle rozhodl odejít do zahraničí. Nejprve odcestoval do Anglie za svou dcerou, později se usadil v západním Německu a nakonec ve francouzském Mulhouse. Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 už neměl důvod vracet se do vlasti. Ve Francii se živil jako soustružník a pracoval také v leteckých dílnách. Vývoj dálníků však neopustil.
V roce 1970 dokončil další stroj, se kterým se vydal na cestu dlouhou přes 2000 kilometrů. Trasa vedla přes několik západoevropských zemí a měla prakticky ověřit, zda stroj obstojí při dálkovém cestování. V roce 1976 dokončil pátou verzi dálníku. Poháněl ji čtyřdobý motor Fiat a konstrukce využívala trubkový rám s laminátovými částmi karoserie. Celkem Anderle během svého života vyvinul a vyzkoušel 24 verzí dálníků.
Švýcaři pokračovali
Ani po desetiletích vývoje Anderle nepřestal doufat, že se jeho vynález dostane do výroby. V osmdesátých letech nabídl výrobní dokumentaci československé Jawě. Domácí podnik však o projekt neprojevil zájem.
Šanci nakonec dostal až v zahraničí. Ve Francii se seznámil se švýcarským konstruktérem Arnoldem Wagnerem, který se rovněž zabýval vývojem jednostopých vozidel s uzavřenou karoserií. Společně začali pracovat na projektu, jenž měl Anderleho dlouholeté zkušenosti posunout do skutečné výroby. Výsledkem se stal W-18 Oekomobil, později známý jako Ecomobile. Konstrukce využívala samonosnou laminátovou karoserii a nabízela posádce uzavřený prostor, který připomínal kokpit malého letadla.
V roce 1982 se podařilo dokončit prototyp W-18 a projekt se přiblížil sériové výrobě pod švýcarskou společností Peraves. Jan Anderle se však jeho dalšího rozvoje nedočkal. Zemřel 13. prosince 1982 ve francouzském Mulhouse, jen několik dní před svými dvaaosmdesátými narozeninami.
Peraves Ecomobile
Vynález, který přežil svého autora
Švýcarský projekt pokračoval i po Anderleho smrti. Ecomobile se postupně dočkal dalších vývojových verzí a stal se jedním z nejznámějších představitelů kategorie uzavřených jednostopých vozidel. Později vznikly modernější varianty a výroba se nakonec dostala také do České republiky, konkrétně do Brna.
Dálník se nikdy nestal běžným dopravním prostředkem a jeho konstrukce zůstala určena především pro úzkou skupinu zájemců, Anderleho myšlenka však nezapadla. Dálník přežil svého autora a stal se jedním z nejzajímavějších českých technických vynálezů, které našly své uplatnění až za hranicemi.
Seznam použitých zdrojů:
1. AUTA 5P. Anderle Dálník, Československo 1941 [online]. Dostupné z: https://auta5p.eu/katalog/anderle/dalnik_01.php
2. ČESKÝ ROZHLAS. Před Severočeské muzeum v Liberci se vrátil unikátní dopravní prostředek. Dálník [online]. 16. 4. 2025. Dostupné z: https://liberec.rozhlas.cz/pred-severoceske-muzeum-v-liberci-se-vratil-unikatni-dopravni-prostredek-dalnik-9454234
3. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. MELNIČUK, Petr. Kočkopes jménem dálník [online]. 4. 6. 2004. Dostupné z: https://archiv.hn.cz/c1-14461040-kockopes-jmenem-dalnik
4. TIPCARS. FUGLEVIČ, Daniel. Český dálník mohl být levnější alternativou k autu. Komunisté o něj ale nestáli [online]. 17. 9. 2017. Dostupné z: https://www.tipcars.com/magazin/nase-tema/unikatni-dalnik-mohl-byt-hitem-rozvoj-vsak-brzdil-tehdejsi-rezim-20170917.html
5. TIPCARS. PECÁK, Radek. Křiženec motorky a auta je Dálník. Vznikl v Čechách, svět však nedobyl [online]. 21. 1. 2019. Dostupné z: https://www.tipcars.com/magazin/nase-tema/krizenec-motorky-a-auta-je-dalnik-vznikl-v-cechach-svet-vsak-nedobyl-20190121.html
