Polští husaři proti pětinásobné přesile. Bitva u Klušina a katastrofa Rusů

Noc ze 3. na 4. července 1610 byla pro polské vojáky vyčerpávající. Za sebou měli dlouhý pochod po rozbahněných cestách západního Ruska a před sebou protivníka, jehož síla budila respekt. Koně byli unavení, muži podřimovali v sedlech a mnozí netušili, že je čeká den, o němž se bude mluvit ještě po více než čtyřech stoletích.

Když se začalo rozednívat, na obzoru se objevily první obrysy nepřátelského tábora. Jak slunce stoupalo výš, odhalovalo stále další řady stanů, vozů a vojáků. Tábor se rozprostíral přes široké okolí vesnice Klušino a jeho velikost nenechávala nikoho na pochybách, že protivník má drtivou početní převahu.

Polský hetman Stanisław Żółkiewski měl k dispozici přibližně 6 500 až 7 000 mužů. Většinu tvořila jízda, především slavní husaři. Pěchoty měl jen několik stovek a dělostřelectvo bylo téměř zanedbatelné. Proti němu stála armáda čítající 25 000 až 30 000 vojáků, podle některých odhadů dokonce více než 35 000.

Mnozí velitelé by v podobné situaci zvažovali ústup. Żółkiewski však věděl, že váhání by mohlo být ještě nebezpečnější než samotný boj. Pokud by protivník získal iniciativu, mohl by ohrozit celé polské tažení. Rozhodl se proto zaútočit.

Jen málokdo tehdy tušil, že se schyluje k jedné z nejslavnějších bitev raného novověku.

Rusko v době zmatků

Počátek 17. století patřil v dějinách Ruska k nejbouřlivějším obdobím. Po smrti cara Fjodora I. vymřela dynastie Rurikovců a země se propadla do politické krize. Následovaly boje o moc, povstání, hladomory a vystoupení několika samozvanců, kteří tvrdili, že jsou carevičem Dmitrijem, synem Ivana Hrozného.

Toto období vstoupilo do dějin jako doba zmatků. Státní moc slábla a země se stávala stále zranitelnější vůči zásahům zvenčí.

Polsko litevské společenství, tehdy jeden z největších států Evropy, sledovalo situaci s rostoucím zájmem. Král Zikmund III. Vasa se rozhodl využít ruské slabosti a v roce 1609 zahájil válku. Jeho armáda oblehla Smolensk, jednu z nejvýznamnějších pevností západního Ruska.

Moskva reagovala vytvořením spojenectví se Švédskem. Nově sestavená armáda měla obležení prolomit a zastavit polský postup. Jejím velitelem se stal kníže Dmitrij Šujskij, bratr vládnoucího cara Vasilije Šujského.

Armáda, která budila respekt

Šujskij nevedl pouze ruské vojáky. Součástí jeho armády bylo také přibližně pět tisíc zkušených zahraničních žoldnéřů pod velením švédského vojevůdce Jacoba De la Gardieho.

Šlo o Švédy, Skoty, Němce, Francouze i Nizozemce. Mnozí z nich byli profesionální vojáci s bohatými zkušenostmi z evropských bojišť. Disponovali mušketami, píkami a výcvikem odpovídajícím nejmodernějším vojenským standardům své doby.

Právě na ně Šujskij spoléhal nejvíce.

Na papíře vypadala situace jednoznačně. Ruská armáda měla několikanásobnou převahu, více pěchoty i více děl. Żółkiewského vojsko vedle ní působilo nepatrně.

Okřídlení husaři

Největší sílu polské armády představovala husarie, elitní těžká jízda, která tehdy budila respekt po celé Evropě.

Husar nebyl obyčejný jezdec. Musel si pořídit kvalitního koně a drahou zbroj. Jeho hlavní zbraní bylo dlouhé kopí, které často měřilo pět až šest metrů. Díky němu mohl zasáhnout protivníka dříve, než se k němu dostal nepřátelský jezdec nebo pěšák.

Se slavnými křídly je situace složitější, než ukazují romantické obrazy z 19. století. Historici se dodnes přou o to, jak často byla používána přímo v boji. Není však pochyb o tom, že husarie patřila mezi nejúčinnější jezdecké síly své doby.

A právě ona měla nést hlavní tíhu nadcházejícího střetu.

První střety

Krátce po svítání vyrazily první husarské šiky vpřed.

Poláci se snažili využít moment překvapení a vnést chaos do nepřátelských řad. Jenže ruské vojsko bylo připravené. Část jeho postavení chránily polní překážky a palisády. Za nimi stáli mušketýři a dělostřelci připravení zahájit palbu.

První útoky nepřinesly rozhodnutí.

Kopí se lámala o nepřátelské řady, koně padali pod palbou a mezi husary přibývalo raněných. Místo rychlého vítězství se bitva změnila v několikahodinový vyčerpávající zápas.

Přesto Żółkiewski neustupoval. Dobře věděl, že čím déle bude protivník pod tlakem, tím větší je šance na jeho chybu.

Pět hodin boje

Bitva trvala přibližně pět hodin. Nešlo o jediný rozhodující útok, ale o sérii opakovaných střetů, které postupně oslabovaly ruskou obranu.

Právě zde se ukázala mimořádná kvalita husarie.

Husaři nezaútočili jednou a neodjeli. Po každém střetu se stáhli, přeskupili řady a vyrazili znovu. Některé jednotky podnikly během bitvy více než deset útoků, což bylo na tehdejší poměry výjimečné.

Jejich dlouhá kopí byla určena především pro první náraz. U Klušina mnozí jezdci zlomili několik kopí za sebou. Když přišli o hlavní zbraň, pokračovali v boji se šavlemi, palcáty nebo pistolemi.

Bojiště se postupně měnilo v nepřehlednou směsici prachu, dýmu a křiku. Letní slunce stoupalo stále výš a vyčerpávalo vojáky na obou stranách. Ruská armáda měla početní převahu, ale nedokázala ji využít naplno. Velká část jejích sil se do bojů zapojovala jen omezeně, zatímco Poláci soustřeďovali své útoky na vybraná místa.

Żółkiewski se snažil protivníka oslabovat postupně. Každý další nápor zvyšoval tlak na obránce a nutil je vydávat stále více sil.

Po několika hodinách se začaly objevovat první známky vyčerpání.

Zlom

Rozhodující okamžik nastal ve chvíli, kdy se části ruské jízdy nepodařilo zastavit další husarský útok. V obranné linii se objevily mezery a některé oddíly začaly ustupovat.

Na bojišti podobné situace často rozhodují celé bitvy.

Polští velitelé okamžitě využili příležitosti. Husarské šiky pronikaly stále hlouběji do nepřátelských pozic a narušovaly spojení mezi jednotlivými jednotkami. To, co zpočátku vypadalo jako malý problém, se začalo šířit celou armádou.

Kníže Dmitrij Šujskij ztrácel kontrolu nad situací. Rozkazy přicházely pozdě nebo se k jednotkám vůbec nedostaly. V některých částech bojiště už vojáci nevěděli, co se děje na sousedních pozicích.

S rostoucím chaosem přicházela panika.

Některé oddíly se daly na ústup, jiné se snažily bojovat dál. Obranný systém, který ještě ráno působil pevně, se začínal rozpadat.

Poslední odpor

Nejtvrdší odpor kladli zahraniční žoldnéři pod velením Jacoba De la Gardieho. Zatímco řada ruských jednotek ztrácela disciplínu, profesionální vojáci si dokázali udržet pořádek i ve složité situaci.

Ani oni však nedokázali vývoj zvrátit. Když bylo zřejmé, že se ruská armáda rozpadá, část žoldnéřů zahájila jednání o kapitulaci. Někteří později vstoupili do polských služeb.

Bitva byla rozhodnuta. To, co mělo být triumfem Moskvy, se změnilo v katastrofu.

Katastrofa pro Rusko

Organizovaný ústup se postupně proměnil v útěk. Na bojišti zůstávaly opuštěné vozy, děla, zbraně i zásoby. Vítězové získali množství kořisti a zajatců.

Přesné počty padlých nejsou známy. Rusové a jejich spojenci přišli o pět až deset tisíc mužů. Další tisíce byly zajaty nebo se rozprchly.

Polské ztráty byly ve srovnání s výsledkem mimořádně nízké. Podle Żółkiewského padlo kolem 100 mužů. Historici uvádí přibližně 100 až 400 padlých a raněných.

Právě tento nepoměr mezi velikostí obou armád a jejich ztrátami udělal z Klušina jednu z nejslavnějších bitev své doby.

Cesta do Moskvy

Důsledky vítězství byly obrovské.

Porážka otřásla autoritou cara Vasilije Šujského natolik, že byl krátce nato sesazen. V Moskvě převzala moc skupina bojarů, která začala jednat s Poláky.

Jen několik měsíců po bitvě vstoupily polské jednotky do Moskvy. Zdálo se, že Polsko litevské společenství dosáhlo vrcholu své moci. Dokonce vznikl plán, podle něhož měl na ruský trůn usednout princ Vladislav, syn krále Zikmunda III.

Nakonec se však ukázalo, že vojenské vítězství ještě neznamená politický úspěch. Náboženské rozpory a odpor obyvatel vedly k povstání. V roce 1612 byla polská posádka z Moskvy vyhnána a o rok později nastoupila na trůn dynastie Romanovců.

Den, který změnil dějiny

Bitva u Klušina patří mezi nejpozoruhodnější střety raného novověku. Nešlo jen o vítězství menší armády nad početně silnějším protivníkem. Šlo o ukázku toho, jak mohou kvalitní velení a výcvik převážit nad pouhou početní převahou.

Když večer po bitvě utichl ruch na bojišti, zůstaly na polích tisíce mrtvých a rozbitá armáda, která ještě ráno působila neporazitelně. O několik měsíců později vstoupili vítězové do Moskvy.

V dějinách Polska i Ruska existuje jen málo okamžiků, kdy jediný den změnil běh událostí tak výrazně jako 4. červenec 1610 u Klušina.

Seznam použitých zdrojů:

[1] WIKIPEDIA. Battle of Klushino [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Klushino

[2] ENCYCLOPAEDIA BRITANNICA. Battle of Klushino [online]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/Battle-of-Klushino

[3] KLUSZYN 1610. Home – Kluszyn 1610 [online]. Dostupné z: https://kluszyn1610.pl/

[4] MILITARY HISTORY FANDOM. Battle of Klushino [online]. Dostupné z: https://military-history.fandom.com/wiki/Battle_of_Klushino

[5] YOUTUBE – SANDRHOMAN HISTORY. Invasion of Russia: The Battle of Klushino 1610 [online]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=tk85mXJvEQA