Hlavní obsah
Věda a historie

Falešný car Dmitrij I.: Vstal z mrtvých a skončil roztrhán davem

Foto: NPC/ChatGPT

Muž, který tvrdil, že vstal z mrtvých, usedl na ruský trůn. O rok později ho dav roztrhal na kusy. Příběh falešného cara Dmitrije I. je krvavým dramatem bez hrdinů.

Článek

Stojíte na náměstí v Moskvě. Je květen, roku 1605, jaro už prorazilo zimu, ale ve vzduchu visí dusno. Lidé tlačí před katedrálou Vasila Blaženého, ticho je jen zdánlivé. Ve skutečnosti pulzuje napětím. V davu šeptají slova, která zní jako kletba: Samozvanec. Katolík. Zrádce. A pak, mezi dlaždicemi, na které dopadá ranní světlo, se ozve výkřik.

„Tam! Vedou ho sem!“

Vojáci táhnou tělo. Nebo to, co z něj zbylo. Vláčí ho po dlažebních kostkách. Krev kreslí na kameni temné čáry. Zvláštní je, že ti, kdo před rokem házeli květiny na jeho cestu ke koruně, teď hází kameny. Člověk, který tvrdil, že je syn Ivana Hrozného, že přežil vraždu, že vstal z mrtvých a přišel pro svou dědičnou korunu – teď leží rozerván mezi blátem a urážkami.

A vy? Vy sledujete. Nedá se odvrátit zrak. Protože tohle není konec. Je to jen kulisa toho, co začalo už dávno – příběhu, který neměl mít hrdinu ani vítěze.

Carevič Dmitrij, skutečný syn Ivana Hrozného, zemřel v roce 1591. Bylo mu osm let. Oficiální zpráva říká: epileptický záchvat, nešťastná náhoda, vlastní čepel. Ale v Rusku nikdo nevěří náhodám.

Ve městě Uglič zazněl zvon na poplach a lid se vrhl na vrahy. Mnozí byli rozsekáni. Matka malého Dmitrije křičela, že to byl atentát – že Boris Godunov, vládnoucí regent, chtěl odstranit posledního potomka carské krve.

Tělo bylo pohřbeno. Ale pochybnosti ne. V lidové paměti nezemřel carevič – jen zmizel. Jako by čekal. A pak, o dvanáct let později, se ozvalo jeho jméno. Znovu.

„Já jsem Dmitrij“

V Polsku se objevil muž. Mladý, vzdělaný, výřečný. Říkal, že unikl vrahům, žil v utajení a nyní přichází, aby si vzal, co mu právem náleží. V jeho očích byl oheň – a ve slovech evangelium. Byl to mnich jménem Grigorij Otrepjev? Možná. Ale když promluvil, poslouchali ho všichni.

Dostal vojáky. Dostal peníze. Dostal víru těch, kdo chtěli změnu – nebo aspoň chaos. A tak vytáhl na východ.

Když v roce 1605 Boris Godunov náhle zemřel, v Moskvě propukla horečka. Bojaři zradili jeho syna. A samozvanec – falešný Dmitrij – vstoupil do Kremlu jako vzkříšený car.

Korunovace byla velkolepá. Lidé věřili. Nebo předstírali, že věří. Nový car propouštěl vězně, rušil drakonické tresty, slíbil mír. Ale za jeho rameny stáli Poláci. Jeho manželka Marina Mnišek byla katolička. A jeho dvůr se naplnil cizinci, vůně kadidla se mísila s ozvěnami latiny.

Byl to car, ale jiný. Západní. Volnomyšlenkářský. A Moskva začala vřít.

9. května 1606 si vzal Marinu za ženu. 17. května už byl mrtvý.

Krvavé ráno

Když přišel útok, nikdo nezasáhl. Důstojníci otevřeli brány. Povstalci, vedení knížetem Šujským, vtrhli do paláce. Dmitrij se pokusil utéct. Skokem z okna. Dopadl tvrdě – křupnutí kostí se rozlehlo nádvořím.

Možná ještě dýchal, když ho našli. Možná volal o pomoc. Ale nikdo ho neposlouchal.

Jeho tělo bylo vyneseno ven. Nikdo se ho nezastal. Žádný Bůh, žádná armáda, žádná legenda. Jen rozzuřený dav, který potřeboval oběť.

Udeřili. Nožem. Kamenem. Holí. Obličej se proměnil v kaši. Paže mu usekli. Břicho rozpárali. Pak tělo hodili na hranici. A když z něj zůstaly jen uhlíky, naložili popel do děla a vypálili ho směrem na západ – pryč.

Jako kdyby chtěli vymazat jeho existenci. Jako kdyby se nikdy nenarodil.

Jeho jméno však zemřít nechtělo. O rok později se objevil další Dmitrij. A lidé ho přijali. Další samozvanec. Další naděje. Další klam.

Protože v časech, kdy se trůn mění v past a pravda v zbraň, je i mrtvý princ lepší než žádný.

A Rusko? Rusko se zmítalo dál. Dokud nedorazil Romanov. A nezačala nová legenda.

Ale někde pod kameny Moskvy leží popel muže, který řekl: „Já jsem Dmitrij.“ A na okamžik mu všichni uvěřili.

Použité zdroje:

1. Manaev, G. (2021). The most infamous FAKE tsars in Russian history. Russia Beyond. Dostupné z: https://www.rbth.com/history/333737-charlatans-impostors-in-russian-historyRBTH+1RBTH+1

2. Ray, M. (n.d.). Dmitry Ivanovich. Encyclopaedia Britannica. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Dmitry-IvanovichEncyclopedia Britannica

3. (n.d.). 5 Infamous Pretenders in Russian History. TheCollector. Dostupné z: https://www.thecollector.com/pretenders-russian-history/TheCollector

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz