Článek
Na palubě Batavie se nacházelo přes 300 lidí – námořníků, vojáků i civilistů, včetně žen a dětí. Loď velel Francisco Pelsaert, ale jednou z nejvýznamnějších postav na palubě byl Jeronimus Cornelisz, zkrachovalý lékárník, který uprchl před skandály v Nizozemí. Cornelisz měl tajné úmysly – plánoval vzpouru, aby se zmocnil nákladu plného zlata a drahocenných látek. Spolu s několika spiklenci chtěl loď převzít a stát se pirátem.
V noci 4. června 1629 Batavia narazila na korálový útes poblíž dnešní západní Austrálie. Loď byla těžce poškozena a okamžitě začala nabírat vodu. Námořníci se zoufale snažili zachránit, co se dalo, ale v panice se mnoho lidí utopilo nebo bylo rozdrceno troskami. Někteří se snažili dostat na pevninu na provizorních vorech, jiní se chytali zbytků lodní konstrukce a nechali se unášet mořem. Pobřeží, které bylo poseté ostrými korálovými útesy, znamenalo další smrtelné nebezpečí pro ty, kteří se k němu pokusili doplavat.
Zachránilo se asi 180 lidí. Přeživší, kterým se podařilo dostat na břeh, brzy zjistili, že jsou v pasti. Ostrov, na který se uchýlili, byl malý, pustý a nehostinný. Nebylo zde žádné přirozené zdroje pitné vody, jen občasné kaluže dešťové vody, které rychle vyschly pod tropickým sluncem. Situace se stávala zoufalou a první přeživší začali umírat na dehydrataci a vyčerpání.
Kapitán Pelsaert a několik důstojníků se rozhodli hledat pomoc. Nasedli do malé loďky a odpluli směrem k jávskému přístavu Batavia (dnešní Jakarta), vzdálenému více než 3 000 kilometrů. Plavba byla neuvěřitelně riskantní – malá loďka musela čelit obrovským vlnám, silným větrům a nebezpečí útoků mořských tvorů. Po několika týdnech se jim skutečně podařilo dorazit do cíle, kde okamžitě zahájili přípravy na záchranu zbylých trosečníků.
Po Pelsaertově odjezdu se nad trosečníky začala stahovat temná mračna. Jeronimus Cornelisz, muž, který se před ztroskotáním jevil jako nenápadný lékárník, se postupně vyprofiloval jako charismatický, ale bezohledný vůdce. S pochopením, že záchrana nemusí přijít včas, a s touhou udržet si moc, začal systematicky likvidovat všechny, kdo by mu mohli stát v cestě. Cornelisz nejprve ovládl zbytky posádky a pomocí slibů bohatství a svobody si získal skupinu oddaných stoupenců. Byl mistrem manipulace – věděl, jak využít strach a zoufalství ke svému prospěchu. Na ostrově začal zavádět krutý režim založený na bezohlednosti, poddajnosti a násilí.
Prvním cílem jeho čistky byli ti, které považoval za přítěž – ranění, nemocní, slabí a ti, kteří se odmítali podřídit jeho autoritě. Muži, ženy i děti byli systematicky zavražděni. Některé oběti byly svrženy do moře, jiné podříznuty nebo utopeny. Mezi jeho lidmi se rychle šířil pocit beztrestnosti a mnozí se v hrůzných činech předháněli, aby si získali Corneliszovu přízeň. Dalším krokem bylo zbavit se všech, kdo by mohli ohrozit jeho mocenské postavení. Každý, kdo projevil nespokojenost nebo zpochybnil jeho rozhodnutí, byl krutě potrestán. Často nechával své oběti zemřít pomalu a veřejně, aby tak ostatní zastrašil.
V mezidobí si Cornelisz začal užívat absolutní kontrolu nad přeživšími. Ženy, které zůstaly na ostrově, se staly otrokyněmi a byly vystaveny neustálému násilí. Některé byly rozdány jeho nejvěrnějším mužům jako „odměna“ za jejich loajalitu. Strach a zoufalství proměnily ostrov v peklo na zemi.
Přesto však nebyli všichni ochotni se podrobit. Skupina asi 40 vojáků a loajálních trosečníků, kteří pochopili, že Cornelisz chystá jejich likvidaci, se uchýlila na jiný ostrov. Vybudovali si primitivní opevnění a připravili se na boj. Cornelisz vyslal své muže, aby je zničili, ale překvapivě se vojáci ubránili a odrazili útok. Tento moment se stal klíčovým bodem celého konfliktu, protože ukázal, že Cornelisz není neporazitelný.
Cornelisz začal pochybovat o své neotřesitelné pozici. Obával se, že pokud se některým z jeho odpůrců podaří přežít dostatečně dlouho, mohli by přivolat pomoc. Rozhodl se proto připravit finální útok na odbojné vojáky – netušil však, že v té chvíli se už blíží kapitán Pelsaert se svou záchrannou výpravou…
Když se kapitán Pelsaert konečně vrátil se zachránit trosečníky, netušil, do jakého pekla se vrací. Očekával, že najde přeživší v těžké situaci, ale nebyl připraven na rozsah hrůzy, kterou Cornelisz rozpoutal. Místo vyčerpaných trosečníků ho přivítala zdecimovaná skupina, jejíž řady prořídly brutálními vraždami. Cornelisz mezitím pochopil, že jeho vláda se chýlí ke konci. Snažil se vyjednávat a nabídnout Pelsaertovi své služby, ale kapitán rychle odhalil jeho intriky. Pelsaert okamžitě nařídil zatčení Cornelise a jeho věrných stoupenců.
Zatímco probíhaly první výslechy, vojáci, kteří se postavili Corneliszovi na odpor, odhalili děsivé detaily masakrů. Pelsaert byl zděšen a rozhodl se pro okamžitou odplatu. Někteří z Corneliszových nejbližších spojenců byli bez dlouhého soudu popraveni přímo na místě – oběšeni nebo utopeni jako varování ostatním. Cornelisz byl ponechán naživu, aby čelil formálnímu soudu v Batávii. Spoutaného ho odvezli zpět do jávského přístavu, kde byl po krátkém procesu shledán vinným z vražd, vzpoury a pirátství. Jeho trest byl exemplární – byl popraven obzvláště brutálním způsobem, aby jeho osud sloužil jako odstrašující příklad pro všechny budoucí vzbouřence.
Batavia se stala jedním z nejslavnějších příběhů o ztroskotání v historii. Vrak lodi byl objeven v 20. století a dnes jsou některé části Batavie vystaveny v muzeích v Austrálii a Nizozemsku. Místo, kde se tragédie odehrála, dostalo přezdívku Ostrov vrahů a dodnes se v tamních vodách nacházejí lidské ostatky.
Seznam použitých zdrojů:
• Dash, M. 2002. Batavia’s Graveyard: The True Story of the Mad Heretic Who Led History’s Bloodiest Mutiny. Weidenfeld & Nicolson. [cit. 06.02.2025]. Dostupné z: https://www.amazon.com/Batavias-Graveyard-Historys-Bloodiest-Mutiny/dp/0609807166
• FitzSimons, P. 2019. Batavia. Hachette Australia. [cit. 06.02.2025]. Dostupné z: https://www.hachette.com.au/peter-fitzsimons/batavia
• Drake-Brockman, H. 1963. Voyage to Disaster. Angus & Robertson. [cit. 06.02.2025]. Dostupné z: https://www.booktopia.com.au/voyage-to-disaster-henrietta-drake-brockman/book/9780207169305.html
• McCarthy, M. 2006. Dutch Batavia Shipwreck: Archaeological Evidence of Mutiny and Murder. Western Australian Museum. [cit. 06.02.2025]. Dostupné z: https://museum.wa.gov.au/research/dutch-shipwrecks/batavia
• Leys, S. 2005. The Wreck of the Batavia & Prosper. Black Inc. [cit. 06.02.2025]. Dostupné z: https://www.blackincbooks.com.au/books/wreck-batavia-prosper
