Článek
Bangkok. Vzduch voněl potem, kadidlem a výfukovými plyny. V uličkách kolem Khao San Road se mísila elektronická hudba s rytmem bubnů, světla blikala v barvách, které ve dne ani nemají jména a turisté se smáli, jako by zítra nemělo přijít.
Oliver byl jedním z nich. Čerstvě rozvedený, s duší unavenou Evropou. Chtěl jen zmizet. Na chvíli, na měsíc, na celou zimu. Nikoho si nehledal. Ani nikoho nechtěl. Až do té chvíle, kdy ji spatřil.
Stála u baru, opřená o parapet, v černých šatech na ramínka a sandálech s perlami. V ruce cigareta, v očích klid, který se nehodil k její mladosti. Měla v sobě cosi elektrického. Když se na něj podívala, jako by přes něj přešel proud.
„Jsi sám?“ zeptala se.
Oliver přikývl. A než stihl odpovědět, postavila se vedle něj, natáhla ruku a objednala dvě skleničky. Whisky se sodou.
„Já jsem Bee,“ řekla. Její hlas byl zvláštní – hlubší, ale měkký. Tón, který hladil a přitom se nedal přeslechnout.
Mluvili celé hodiny. Bee ho vzala na trh, kde si dali kokosové palačinky. Ukazovala mu chrám, který nebyl v turistických průvodcích. Smála se hlasitě, až se kolemjdoucí otáčeli. Byla prudká a něžná zároveň, lehce teatrální. Oliver měl pocit, že se s ní zná roky.
Když ho pozvala k sobě, neváhal. Ani na vteřinu.
Pokoj byl skromný. Bílé zdi, větrák, tenká matrace na dřevěné posteli. Sundala si v šeru pomalu šaty. S pohledem upřeným do jeho očí. Byla nahá, ale nezranitelná. Jako by se jí svět nemohl dotknout.
Milovali se tiše. Bez spěchu. Její doteky byly zkušené, vědomé, jako by vnímala každou změnu jeho dechu. A pak, když mu spočinula na prsou a usnula, Oliver cítil, že se něco stalo. Ne mezi nimi. V něm.
Ráno se Bee probudila dřív. Stála u zrcadla, zadumaná. Oliver ji pozoroval. Vnímavě. Bez otázek. Ale pak uviděl, jak si z podprsenky vytahuje silikonové výplně. A pochopil.
Byla krásná. Ale nebyla to „žena“, jak by řekl svět, který opustil doma.
Chtěl něco říct. Něco správného. Ale nedokázal. Bee se otočila, pousmála a řekla tichým hlasem:
„Pochopím, jestli chceš jít“.
Neodešel.
Kathoey: Třetí pohlaví v zemi úsměvů
Thajsko neuznává jen mužské a ženské pohlaví. V kulturním podvědomí existuje kathoey – někdo, kdo se narodil jako muž, ale cítí se být ženou. Nejde však o evropský model „trans ženy“ v medicínském slova smyslu. Kathoey je společenský konstrukt, starší než moderní biologie.
Ještě v období Ajutthajského království (14. až 18. století) byli tito lidé považováni za duchovně „jiné“. Mnohdy hráli roli média mezi světy. A i dnes, navzdory stigmatům, jsou ladyboys v Thajsku paradoxem: částečně uctívaní, částečně přehlížení. Jsou hvězdami kabaretů, ale nemohou legálně změnit pohlaví v dokladech. Jsou ikonami popkultury, ale odmítá se jim přístup k mnohým profesím. Žijí mezi obdivem a opovržením – a přesně v tom prostoru se odehrává nejvíce lidských dramat.
Tělo jako divadlo, sexualita jako otázka
Když západní turista vstoupí do thajského baru, neví, co vidí. Dívky jsou dokonalé. Dokonalejší než většina žen, které zná. Hladké paže, dlouhé nohy, plné rty, dokonalé líčení, suverénní chování. Ale právě tahle dokonalost je první stopa. Mnohé kathoey tráví roky přetvářením svého těla: hormonální terapie, plastické operace, trénink hlasu, styl chůze, psychická práce se sebou.
Erotika není jen akt. V Thajsku je to rituál, hra. Turista jako Oliver očekává ženu, ale dostává něco jiného. A přitom možná opravdovějšího. V pokoji s Bee nezažil klasický sex. Zažil tanec. Zažil, jaké to je, být něžně sveden někým, kdo celý život bojuje za právo být tím, kým je.
Erotika mezi ladyboy a mužem má svůj zvláštní kód: je to něco mezi maskulinitou a feminitou, mezi dominancí a odevzdáním. A čím méně se ptáte, tím více cítíte.
Thajsko po válce: Jak vznikl ráj sexuální turistiky
V 60. a 70. letech bylo Thajsko zadním dvorem americké armády. Základny, nemocnice, kluby. Po skončení vietnamské války se vojáci vraceli do USA – ale poptávka po „službách“ zůstala. Pattaya a Bangkok se proměnily v epicentra sexuální turistiky. Thajské ženy (a kathoey) začaly být symbolem „exotické poslušnosti“ – obraz, který živil stereotypy i ekonomiku.
Stát zavřel oči. Peníze plynuly. A ladyboys se staly součástí značky „Thailand“. Vznikly slavné kabarety – Tiffany’s Show, Alcazar, Calypso – kde kathoey vystupují v okázalých kostýmech a zpívají playback Beyoncé, Cher i Lady Gagu.
Setkání, která se vpálí pod kůži
Oliver nechtěl Bee znovu vidět. Ale ne protože byla jiná. Spíš proto, že odhalila i jeho vlastní masku. Nevěděl, co si o sobě má myslet. Jestli je gay. Nebo bisexuál. Nebo prostě jen člověk, který byl přítomen něčemu výjimečnému.
Thajsko má totiž zvláštní dar. Způsobí, že se do sebe podíváte jinak. Ne přes pohlaví, ale přes doteky. Přes noc, která se nedá zopakovat.
V dopise, který Oliver nikdy neposlal, stálo: „Bee, děkuju. Ne za sex. Za to, že jsi mi dovolila být někdo jiný. A přitom víc sám sebou.“
Když hranice neexistují
Thajsko není jen zemí úsměvů. Je to země, kde se úsměvy maskují bolest, svobodu i touhu. A kde ladyboys nejsou „překvapením“ – ale zrcadlem, v němž se ukazuje, jak moc naše představy o mužství, ženství a sexu potřebují nový jazyk.
Příště, až potkáte na ulici krásnou ženu, která má trochu hlubší hlas, vzpomeňte si na Bee, protože žena není definovaná tělem, ale tím, jak se umí dotknout vaší duše.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. VICE. A Behind the Scenes Look at Thailand's ‚Ladyboy‘ Sex Industry [online]. [cit. 2025-08-02]. Dostupné z: https://www.vice.com/en/article/a-behind-the-scenes-look-at-thailands-ladyboy-sex-industry/
2. PSYCHOLIBRARY. The Secret World of Thai Ladyboys: My Wild (and Hilarious) Encounter in Bangkok [online]. Medium, 2023. [cit. 2025-08-02]. Dostupné z: https://medium.com/@psycholibrary/the-secret-world-of-thai-ladyboys-my-wild-and-hilarious-encounter-in-bangkok-26731f5ce1a9
3. NOMADIC BOYS. Interview with Regina about the transgender culture of Thailand [online]. [cit. 2025-08-02]. Dostupné z: https://nomadicboys.com/ladyboy-bangkok-thailand/
4. BEEDI QUEEN TRAVEL STORIES. Ladyboys are just like us [online]. Medium, 2022. [cit. 2025-08-02]. Dostupné z: https://medium.com/beedi-queen-travel-stories/ladyboys-are-just-like-us-1426aa9eb9f1
