Článek
Na palubách čínských džunek pobíhají ozbrojení muži, obsluhují děla a sledují několik malých člunů, které se k nim přibližují. Větší válečné lodě zůstávají daleko za nimi. Do mělké zátoky se nedostanou, a tak jejich posádky musí riskovat na plavidlech, která vypadají vedle mohutných pirátských džunek směšně.
Je 4. srpna 1855 a u hongkongského ostrova Lantau se schyluje k jednomu z nejpozoruhodnějších střetnutí proti čínským pirátům. Proti přibližně patnácti stům ozbrojených mužů se chystá zaútočit zhruba dvě stě britských a amerických námořníků. Piráti mají šestatřicet džunek, z toho čtrnáct velkých ozbrojených plavidel. Spojenci mají jen menší čluny a jejich plán vypadá jako šílený hazard.
Jenže pokud chtějí pirátskou flotilu zničit, nemohou čekat, až sama opustí bezpečný úkryt.
Čínská džunka poblíž Hongkongu, kolem roku 1880
Piráti, kteří se nemuseli bát
Čínské pobřeží nabízelo pirátům ideální podmínky. Členité zátoky a mělké vody jim umožňovaly ukrývat lodě i kořist v místech, kam se těžší válečná plavidla nemohla dostat. Některé pirátské skupiny navíc disponovaly celými flotilami.
Pro obchodníky plující v okolí Hongkongu představovaly podobné flotily vážnou hrozbu. Piráti mohli přepadnout obchodní loď, zmocnit se nákladu a zmizet v pobřežních vodách dříve, než se na místo dostala pomoc. Pronásledování navíc komplikovala skutečnost, že velká válečná loď sice měla silnou výzbroj, ale nemohla pronásledovat menší džunky do mělkých vod.
Právě na tuto výhodu piráti spoléhali i v zátoce Ty-ho. Britská šalupa HMS Rattler a americká fregata USS Powhatan nemohly svou velikost proměnit v rozhodující převahu. Spojenci proto museli změnit způsob boje. Místo mohutných válečných lodí nastoupily menší čluny, jejichž posádky se mohly dostat mnohem blíže k nepříteli.
Dahlgrenovy lodní houfnice
Piráti měli početní převahu, ale samotný počet hlavní ještě nerozhodoval o tom, kdo dokáže vést účinnější palbu. Američané přivezli Dahlgrenovy lodní houfnice, zbraně navržené pro použití na menších plavidlech. Jejich konstrukce umožňovala umístit dělostřelectvo i na čluny, které by těžší děla unesly jen obtížně.
Konstruktér John Adolphus Dahlgren se snažil spojit rozumnou hmotnost s dostatečným účinkem. Jeho houfnice se hodily právě pro situace, kdy bylo potřeba podporovat námořníky v místech, kam velké lodě nemohly vplout.
Když se útočníci dostali na dostřel, pirátská děla zahájila palbu. Podle historických líčení však pirátská palba nebyla dostatečně přesná. Čluny pokračovaly vpřed a jejich posádky odpovídaly vlastními zbraněmi. Každý úspěšný zásah mohl rozpoutat požár nebo připravit plavidlo o schopnost dalšího odporu.
Dahlgrenova 12liberní lehká člunová houfnice
Zátoka se mění v bojiště
Jakmile se spojenecké čluny dostaly blíže k džunkám, začala se jejich výhoda projevovat. Mohly si vybírat cíle a útočit na jednotlivá plavidla. Část pirátských lodí se pokusila uniknout, jiné pokračovaly v boji. Námořníci se dostávali k nepřátelským palubám a střetnutí se měnilo v zápas o kontrolu nad jednotlivými džunkami. V takové chvíli už ani početní převaha nemusela znamenat jistotu vítězství.
Výsledek byl pro piráty zdrcující. Čtrnáct velkých ozbrojených džunek a šest menších plavidel bylo potopeno nebo zničeno požárem. Zbylých šestnáct džunek uniklo. Spojenci zároveň osvobodili sedm obchodních lodí, které piráti drželi, ačkoli dvě z nich byly natolik poškozené, že musely být následně spáleny.
Pirátská flotila tak přišla o více než polovinu svých plavidel.
Vítězství mělo vysokou cenu. Odhady uvádějí, že na pirátské straně zahynulo, bylo zraněno nebo se utopilo přibližně pět set mužů. Další zhruba tisícovka skončila v zajetí. Také spojenci utrpěli ztráty. Američané měli pět mrtvých a šest raněných, britské síly přišly o čtyři muže a další námořníci utrpěli zranění.
Bitva v zátoce Ty-ho patří k málo známým kapitolám námořních dějin 19. století. Připomíná však, že o výsledku střetnutí nerozhoduje pouze počet lodí nebo mužů.
V zátoce Ty-ho se piráti přesvědčili, že úkryt, který jim dosud poskytoval bezpečí, nemusí být vždy jejich největší výhodou. Někdy stačí, aby protivník našel způsob, jak se dostat dostatečně blízko. A pak se může i zdánlivě beznadějný útok změnit v drtivé vítězství.
Seznam použitých zdrojů:
1. Battle of Ty-ho Bay. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Ty-ho_Bay
2. COX, Sam. H-Gram 062: Battles You've Never Heard Of. Naval History and Heritage Command [online]. U.S. Navy. Dostupné z: https://www.history.navy.mil/about-us/leadership/director/directors-corner/h-grams/h-gram-062.html
3. John A. Dahlgren. Naval History and Heritage Command [online]. U.S. Navy. Dostupné z: https://www.history.navy.mil/browse-by-topic/people/historical-figures/john-a-dahlgren.html
4. TUCKER, Spencer C. Technical Report: The Dahlgren Boat Howitzer. Naval History Magazine [online]. United States Naval Institute, září 1992, roč. 6, č. 3. Dostupné z: https://www.usni.org/magazines/naval-history-magazine/1992/september/technical-report-dahlgren-boat-howitzer
