Článek
Mlžné ráno nad Jang-c’-ťiang bylo tiché tak, až to působilo nepatřičně. Řeka se táhla jako ocelový pás a na jejím povrchu se kolébaly stovky lodí, jejichž siluety se rozpíjely v šedém oparu. Provazy vrzaly, dřevo skřípalo a zbroj mužů na palubách se leskla.
Na severní straně kotvila flotila, jakou jižní Čína dosud neviděla. Byla to armáda kancléře dynastie Chan, muže, který fakticky vládl císařskému dvoru a který si podrobil téměř celý sever. Jeho jméno vyvolávalo respekt i strach – Cao Cao.
Po vítězství u Kuandu roku 200 n. l. zničil moc svých hlavních rivalů. Patřil mu sever Číny. Císař byl v jeho rukou. Zbýval jediný krok: překročit přirozenou hranici říše, mohutnou řeku Jang-c’-ťiang, a zlomit odpor jihu.
Jenže jih nebyl jen další provincie. Byl to jiný svět.
Na druhém břehu stáli muži, kteří věděli, že čelí obrovské přesile. Vládce jihovýchodního území, Sun Quan, byl mladší, jeho stát menší. Jeho síla však spočívala tam, kde sever selhával. Na vodě. Po jeho boku stál brilantní velitel Zhou Yu, stratég s reputací chladného a přesného myslitele. A k jejich alianci se přidal i vyhnaný aristokrat Liu Bei, muž, který po sérii porážek hledal poslední šanci přežít.
Tři ambice. Jedna řeka. A armáda, která se zdála nezastavitelná.
Kolik jich bylo? Mezi legendou a logistikou
Tradiční kroniky uvádějí, že Cao Cao přitáhl s osmi sty tisíci muži. Takové číslo však moderní historici považují za nadsázku, typickou pro staré prameny, které chtěly zdůraznit monumentalitu vítězství.
Reálnější odhady hovoří o 200 000 až 250 000 vojácích severní armády. I při této konzervativní variantě šlo o jednu z největších vojenských operací své doby. Armáda zahrnovala pěchotu, jízdu, inženýrské jednotky i nově formované námořní oddíly, které však byly složeny převážně z mužů bez větších zkušeností s válkou na řece.
Na straně jihu byla čísla výrazně nižší. Sun Quan mohl disponovat přibližně 30 000 až 50 000 vojáky, Liu Bei pravděpodobně přivedl 10 000 až 20 000 mužů. Celková síla aliance se tak pohybovala mezi 50 000 a 70 000 bojovníky.
Poměr sil byl tedy minimálně tři ku jedné, možná až čtyři ku jedné ve prospěch severu.
A přesto právě tato menšina změnila běh dějin.
Dva světy, dvě doktríny
Severní armáda byla produktem nekonečných válek na pláních. Její síla spočívala v disciplinované pěchotě a těžké jízdě. Jenže u Červených útesů nebyla rozhodující otevřená pole, nýbrž proud řeky, vítr a schopnost manévrovat na vodě.
Severní vojáci nebyli zvyklí na lodě. Mnozí trpěli mořskou nemocí. Vlhké klima podporovalo šíření epidemií. Dlouhé tažení zanechalo armádu vyčerpanou ještě před rozhodujícím střetem. Některé prameny naznačují, že právě nemoci mohly významně snížit bojeschopnost Cao Caových jednotek.
Cao Cao proto přikázal svázat lodě řetězy k sobě, aby omezil jejich houpání. Vytvořil tak stabilní „plovoucí pevnost“, po níž se dalo pohybovat téměř jako po souši. Z krátkodobého hlediska šlo o racionální opatření.
Z dlouhodobého hlediska to byla osudová chyba.
Jižní flotila byla menší, ale rychlá, flexibilní a vedená zkušenými námořníky. Posádky znaly proudy, vítr i charakter řeky. Pro ně nebyla Jang-c’-ťiang překážkou, nýbrž spojencem.
Oheň a vítr
Rozhodující okamžik přišel s větrem.
Spojenecké velení připravilo riskantní plán. Útok ohněm. Lodě naplněné suchým rákosím, olejem, tukem a dalšími hořlavinami měly být zapáleny a vyslány proti svázané severní flotile.
Podle kronik se zvedl příznivý jihovýchodní vítr. Ohnivé lodě se rozjely po proudu jako plovoucí pochodně. Jakmile narazily do svázaných plavidel, plameny se šířily jako lavina. Dřevěné konstrukce, plachty i lanoví se proměnily v obrovskou hořící past.
Protože byly lodě spojeny řetězy, nemohly manévrovat ani uniknout. Oheň se přenesl z jedné na druhou během minut.
Kolik mužů zahynulo? Přesná čísla neznáme. Odhady hovoří o desítkách tisíc padlých na severní straně. V plamenech, v řece nebo později během ústupu. Některé moderní interpretace naznačují, že kombinace požáru, paniky a nemocí mohla způsobit kolaps celé operace.
Spojenecké ztráty byly výrazně nižší, ale ani vítězství nebylo bez obětí.
V jediném dni se rozpadla iluze neporazitelnosti severu.
Mapa bitvy u Červených útesů v roce 208.
Ústup přes bahno a smrt
Po katastrofě na řece se Cao Cao pokusil stáhnout zbytky armády na sever. Ústup vedl přes bažinatý terén a rozbahněné cesty. Vojáci klouzali, ztráceli výstroj, koně hynuli v blátě. Nemoci a vyčerpání kosily další muže.
Mnozí historici se domnívají, že značná část ztrát nevznikla přímo v bitvě, ale právě během tohoto chaotického ústupu.
Cao Cao však přežil. Jeho moc na severu zůstala pevná. Přesto se jeho sen o rychlém sjednocení říše definitivně rozplynul právě zde, u Červených útesů.
Zrození éry Tří království
Bitva otevřela cestu období, které vešlo do dějin jako Tři království. Roku 220 n. l. padla dynastie Chan a Čína se rozdělila na tři státy: Wei na severu, Shu Han na jihozápadě a Wu na jihovýchodě.
Syn Cao Caa, Cao Pi, založil stát Wei. Liu Bei se prohlásil císařem Shu Han. Sun Quan upevnil moc v jihovýchodním Wu. Rozdělení říše trvalo téměř šedesát let a stalo se jedním z nejdramatičtějších období čínských dějin.
Bitva u Červených útesů tak nebyla jen vojenským střetem. Byla politickým zlomem.
Místo, kde shořela velmoc
Dnes plyne Jang-c’-ťiang klidně. Vítr se opírá do břehů stejně jako před téměř dvěma tisíci lety. Je těžké představit si, že právě zde kdysi hořely tisíce lodí a s nimi i ambice muže, který chtěl sjednotit říši.
Bitva u Červených útesů zůstává symbolem. Symbolem toho, že dějiny neurčuje jen síla, ale i rozhodnutí v pravý okamžik. Že prostředí může být silnějším spojencem než počet vojáků. A že někdy stačí vítr a oheň, aby se zastavila armáda, která si byla jistá svým vítězstvím.
Seznam použitých zdrojů:
1. MARK, Joshua J. Battle of Red Cliffs [online]. World History Encyclopedia, 2012 [cit. 2026-02-21]. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/Battle_of_Red_Cliffs/
2. The Battle of Red Cliffs: The Decisive Conflict That Shaped Three Kingdoms China [online]. Ancient War History, neuvedeno [cit. 2026-02-21]. Dostupné z: https://ancientwarhistory.com/the-battle-of-red-cliffs-the-decisive-conflict-that-shaped-three-kingdoms-china/
3. The End of the Han Dynasty – Battle of Red Cliffs [online]. War History Online, neuvedeno [cit. 2026-02-21]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/ancient-history/end-han-dynasty-battle-red-cliffs.html
4. Battle of Red Cliffs, An Ancient Chinese Warfare [online]. View of China, neuvedeno [cit. 2026-02-21]. Dostupné z: https://www.viewofchina.com/battle-of-red-cliffs/
5. Battle of Red Cliffs [online]. Wikipedia: The Free Encyclopedia, neuvedeno [cit. 2026-02-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Red_Cliffs
