Článek
Ráno 26. října 1597 se rodilo z mlhy a slané vůně moře. Nad Myeongnyangskou úžinou visela nízká oblaka, která skrývala obzor a stírala hranici mezi mořem a nebem. V dálce se ozývaly bubny – tlumené, hluboké, jako zvuk samotného moře.
Na palubě vlajkové lodě Panokseon stál muž, který už jednou padl.
Admirál Yi Sun-sin, kdysi hrdina, byl ještě před několika měsíci vězněm. Zrazen dvorskými rivaly, mučen, degradován, označen za zrádce. Ztratil všechno – kromě víry, že jeho země si zaslouží přežít.
Když Japonci po letech zahájily novou invazi, Korejské království Joseon bylo v troskách. Armády ustupovaly, města hořela, flotila byla zničena. Ze stovek lodí zbylo pouhých třináct. A právě těchto třináct lodí měl Yi vést proti japonské armádě o více než třech stech válečných plavidlech.
Na palubách se muži modlili. Všichni věděli, že jdou na jistou smrt – a že tentokrát neexistuje únik.
Yi přesto mlčel. Pak zvedl bambusovou tyč s královským praporem, přivázal ji k zábradlí a nechal vlajku vlát po větru. Znamení, že velitel neopustí svou loď.
„Kdo se odváží zemřít, přežije,“ řekl. „Kdo se pokusí přežít, zemře.“
Slova zapsaná do dějin, vyřčená bez patosu, jen s chladnou jistotou muže, který už překročil hranici strachu.
Zrádná úžina
Myeongnyang není jen úzký průliv mezi pevninou a ostrovem Jindo. Je to mořský labyrint – voda se zde několikrát denně obrací, proudy se srážejí a mění směr tak prudce, že i zkušený kapitán může během minuty ztratit kontrolu nad lodí.
Yi znal tyto vody lépe než kdokoli jiný. Rozhodl se je využít jako zbraň.
Japonské lodě byly těžké, rychlé a početné – na otevřeném moři by korejskou flotilu rozdrtily během hodiny. Ale tady, v úžině, kde proud dosahuje až šestnácti uzlů a moře vypadá, jako by se vařilo, se jejich síla mohla obrátit proti nim.
Když japonská flotila vplula do průlivu, proud začal stoupat. Lodě se narážely jedna na druhou, snažily se manévrovat, ale proud je strhával.
Yi dal pokyn.
Zahřměla děla.
Salvy dopadaly přesně – krátké, úderné, bez zbytečného plýtvání střelivem.
Zatímco Japonci se pokoušeli přiblížit pro boj zblízka, Korejci stříleli z dálky a využívali sílu mořských proudů, které zrádně tlačily nepřátelské lodě do sebe.
Dřevo praskalo, muži křičeli, dým z kanónů se mísil s mlhou.
Yi stál na palubě po celou dobu. Šíp ho zasáhl do ramene, ale neustoupil. Jeho loď byla terčem nepřátel, avšak praporec zůstal vztyčený – symbol, že velitel žije a bitva trvá.
Jakmile se proud obrátil, Yi vydal rozkaz k protiútoku.
Když moře mluví
Bitva trvala jen šest hodin.
Šest hodin, během nichž se třináct lodí postavilo třem stům – a zvítězilo.
Desítky japonských lodí se potopily, další byly poškozeny. Zbytek se rozprchl.
Korejská flotila neztratila jedinou loď.
Kronikáři později psali, že moře bylo „rudé jako rozžhavené železo“ a že „hřmění děl rozdrtilo hory“.
V Nanjung Ilgi, deníku, který si Yi psal po celou válku, však stojí jen prosté věty:
„Vlny byly divoké. Naše děla střílela nepřetržitě. Nepřítel se lámal jako listí v bouři.“
Žádná oslava bitvy – jen strohá svědectví muže, který viděl smrt příliš zblízka, než aby ji romantizoval.
Muž, který povstal z hanby
Bitva u Myeongnyangu změnila dějiny.
Yi Sun-sin zastavil japonský postup a zachránil spojovací trasy, bez nichž by se obrana Koreje zhroutila. Král, který ho dříve odsoudil, ho po vítězství znovu povolal do čela celé flotily.
Ale Yiho cesta nikdy nebyla cestou triumfu.
Znovu a znovu musel čelit dvorským intrikám, nedostatku prostředků i strachu svých mužů. Přesto nikdy neustoupil. V dopise svému synovi napsal:
„Když stojíš před smrtí, neotáčej se.
Moře se tě nezalekne, jen pokud se ty nezalekneš moře.“
O dva roky později, v bitvě u Noryang, ho zasáhla kulka do hrudi. Umíral v tichosti, aby jeho muži neztratili odvahu.
„Nepřestávejte bojovat,“ řekl svému synovci. „Smrt nesmí být znát.“
Padl, když bitva končila. Japonská armáda se brzy poté stáhla.
Duše moře
Dnes je Yi Sun-sin v Koreji symbolem odvahy, strategického génia a neochvějné loajality.
Jeho sochy stojí v Soulu i Busanu, jeho jméno nese největší most v zemi i námořní akademie.
Ale jeho odkaz není jen vojenský. Je lidský.
Ukazuje, že víra v smysl věci může být silnější než zrada, bolest i smrt.
A že i v okamžiku, kdy zůstane jen hrstka lodí a zoufalství, může odvaha a moudrost změnit běh světa.
Myeongnyangská úžina je dnes tichá. Jen proudy stále hučí, jako by v sobě nesly ozvěnu dávného dne.
Třináct lodí, proti třem stům.
A moře, které si pamatovalo svého admirála.
Seznam použitých zdrojů:
1. Korea.net. Tribute to Korea's greatest military hero Yi Sun-sin [online]. Korea.net, 25. 2. 2021. [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://www.korea.net/NewsFocus/HonoraryReporters/view?articleId=195238.
2. Encyclopaedia Britannica. Yi Sun-Shin [online]. Encyclopaedia Britannica. [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Yi-Sun-shin.
3. Hawley, Samuel Jay. The Imjin War: Japan's Sixteenth-Century Invasion of Korea and Attempt to Conquer China [online]. (arkivní kopie). [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://archive.org/details/imjinwarjapanssi0000hawl.
4. Korea JoongAng Daily. Items from the sea recall an epic battle [online]. Korea JoongAng Daily, 9. 12. 2012. [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://koreajoongangdaily.joins.com/2012/12/09/artsDesign/Items-from-the-sea-recall-an-epic-battle/2963649.html.
