Článek
Ještě než slunce vystoupí nad obzor, visí nad planinou tíživé ticho. Vítr zvedá prach a žene jej mezi řadami římských legionářů. Muži stojí těsně u sebe, štíty opřené, přilby ztemnělé potem. Jsou unavení dlouhým pochodem, ale jejich formace je pevná. Nikdo nemluví. Všichni vědí, že není kam ustoupit.
Velitel sleduje bojiště z vyvýšeného místa. Lucius Licinius Lucullus má k dispozici přibližně 10 000 legionářů a asi 1 000 jezdců, převážně galatského a thráckého původu. Stojí stovky kilometrů od římských základen, hluboko na nepřátelském území. Před ním se rozprostírá armáda, která jej několikanásobně převyšuje.
Na opačné straně planiny se třpytí kov. Řady těžké jízdy, koně i jezdci chránění kovovými pláty, působí jako pohyblivá hradba. Za nimi stojí lukostřelci a pěchota shromážděná z mnoha koutů říše. V čele této obrovské armády stojí Tigranés II. Veliký, panovník, jehož moc v posledních letech sahala od Kavkazu až k pobřeží Středozemního moře.
Antické prameny mu vkládají do úst posměšnou poznámku, když spatřil římské šiky:
„Jsou-li to vyslanci, je jich příliš mnoho. Jsou-li to vojáci, je jich příliš málo.“
V tu chvíli si byl vítězstvím jistý.
Město, které mělo být symbolem říše
Za arménským vojskem se zvedají hradby Tigranokerta. Města, které nemělo být jen sídlem krále, ale manifestem moci. Tigranés je založil teprve před několika lety jako nové hlavní město své říše. Nechal sem násilně přesídlit obyvatele z dobytých měst, aby mu dodal velikost, bohatství a význam.
Tigranokerta měla dokazovat, že na Východě vyrostla mocnost schopná soupeřit s Římem.
Lucullus to chápal. Právě proto sem přitáhl.
Jeho tažení bylo součástí třetí mithridatické války. Mithridatés VI. z Pontu, dlouholetý nepřítel Říma, našel u Tigrana ochranu. Lucullus odmítl vleklou obranu Malé Asie a zvolil přímý úder do srdce spojenecké moci. Byl to krok odvážný, téměř troufalý. A také nebezpečný.
Mapa Arménské říše za vlády Tigranése (95–66 př. n. l.). Autor: Robert H. Hewsen, Armenia: A Historical Atlas / Wikimedia Commons. Licence GFDL.
Převaha, která měla rozhodnout
Rozestavení arménské armády působí ohromujícím dojmem. Linie je široká a hluboká, křídla mají sevřít menší římskou armádu a těžká jízda prorazit její střed. Plán je jednoduchý a na první pohled neodolatelný: převálcovat protivníka množstvím a silou.
Podle realistických odhadů moderních historiků měla arménská armáda čítat asi 60 000 mužů, včetně několika tisíc katafraktů těžké jízdy, lehké jízdy a pěchoty. I při tomto střízlivém odhadu měli Arméni téměř šestinásobnou převahu nad Římany.
Lucullus se však nedívá na počty. Sleduje terén. Vidí řeku, svahy a nerovnosti. A v nich příležitost.
Podle Appiána měl v této chvíli říci svým důstojníkům slova, která vystihují jeho přístup:
„Nezáleží na tom, kolik jich je, ale kde stojí.“
Okamžik, kdy se armáda zastavila
Římské jednotky překračují řeku a náhle mění směr útoku. Neútočí na střed, ale na arménské levé křídlo. Katafrakti se dávají do pohybu, ale terén jim bere výhodu. Na svahu nemohou nabrat rychlost, jejich těžká výzbroj se stává přítěží.
Vzduchem sviští pila. Oštěpy se zabodávají do štítů, do těl koní. Formace těžké jízdy se láme. Legionáři postupují vpřed v sevřených řadách, krytí štíty, s krátkými meči připravenými k bodnutí.
Plútarchos později napsal:
„Těžká jízda, na niž Arméni spoléhali nejvíce, se v nerovném terénu obrátila proti nim.“
Jakmile se katafrakti dávají na ústup, zbytek arménské linie ztrácí soudržnost. To, co mělo být řízeným manévrem, se mění v chaos. Oddíly ustupují, narážejí do sebe, prchají. Ústup přechází v paniku.
Útěk krále
Bojiště se mění v zmatek. Některé arménské jednotky jsou obklíčeny a pobity, jiné se snaží zachránit útěkem. Antické prameny hovoří o tisících, možná desetitisících padlých. Podle Plútarcha ztratili Arméni přes 10 000 mužů, zatímco jiné prameny uvádějí až 20 000 padlých a zajatých. Římské ztráty jsou v antických textech uváděny jako mimořádně nízké. Podle Plútarcha ne více než 100 mrtvých, moderní odhady hovoří maximálně o několika stovkách padlých.
Tigranés II. opouští bojiště. Král, který ještě ráno očekával snadné vítězství, prchá v doprovodu osobní stráže. Jeho armáda se rozpadá za ním.
Římané vítězí.
Brány otevřené zevnitř
Po porážce na poli následuje pád města. Tigranokerta nebyla jednotná. Mnozí její obyvatelé byli do města přivedeni násilím a necítili k panovníkovi loajalitu. Když se ukáže, že král uprchl, odpor slábne. Brány se otevírají.
Římané vstupují do města a zmocňují se obrovské kořisti – tisíce talentů zlata a stříbra, královských pokladů. Pro vyčerpané legionáře je to první hmatatelná odměna za dlouhé a nebezpečné tažení.
Lucullus dosáhl jednoho z největších taktických vítězství své kariéry.
Sláva, která nestačila
Vítězství u Tigranokerty však válku neukončilo. V následujícím roce postupuje Lucullus dál na sever, až k Artaxatě. Znovu poráží spojené síly Tigrana a Mithridata. Jeho vojsko je však vyčerpané, nespokojené a daleko od domova. Politické intriky v Římě oslabují jeho postavení. Muži odmítají pokračovat v tažení.
Roku 66 př. n. l. přebírá velení Gnaeus Pompeius Magnus. Ten dokončuje to, co Lucullus vojensky otevřel. Mithridatés je definitivně poražen a Tigranés donucen přijmout postavení římského klienta. Arménie zůstává královstvím, ale už ne nezávislou velmocí.
Den, který změnil rovnováhu sil
Bitva u Tigranokerty nebyla jen střetem dvou armád. Byla střetem dvou světů. Ukázala, že římská disciplína, velení a schopnost využít terén dokážou zlomit i mnohonásobnou přesilu. Zároveň odhalila hranice vojenské slávy. Lucullus zvítězil na bojišti, ale politické plody jeho úspěchu sklidil někdo jiný.
Na planině pod hradbami nezůstaly jen rozptýlené oddíly a ztracené zbraně. Zůstalo tam varování, že pýcha může být osudová. A že někdy stačí jediný den, aby se rovnováha sil ve světě nenávratně změnila.
Seznam použitých zdrojů:
1. The Battle of Tigranocerta (69 BC): A Reconsideration [online]. Anadolu Araştırmaları, roč. 24, 2021 [cit. 2026-02-17]. Dostupné z: https://doaj.org/article/f79dee21ad104b849acaac02fa3c897b
2. Rickard, J. Battle of Tigranocerta, 6 or 7 October 69 B.C. [online]. History of War, neuvedeno [cit. 2026-02-17]. Dostupné z: https://www.historyofwar.org/articles/battles_tigranocerta_69_bc.html
3. Lucius Licinius Lucullus [online]. Encyclopaedia Britannica, neuvedeno [cit. 2026-02-17]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Lucius-Licinius-Lucullus
4. Tigranes II and Rome [online]. Cristoraul.org, neuvedeno [cit. 2026-02-17]. Dostupné z: https://cristoraul.org/english/readinghall/THIRDMILLENNIUMLIBRARY/HISTORY-OF-ROME/LIBRARY/Tigranes-II-and-Rome.pdf
5. Battle of Tigranocerta [online]. Imperium Romanum, neuvedeno [cit. 2026-02-17]. Dostupné z: https://imperiumromanum.pl/en/battles/battle-of-tigranocerta/
