Článek
Září 1938. Evropa se ocitla na pokraji války. Pohraniční pevnosti byly obsazené vojáky, na nádražích panoval nepřetržitý ruch a miliony obyvatel sledovaly zprávy s rostoucími obavami. Československo mobilizovalo armádu a mezi muži připravenými bojovat byli i piloti, kteří věřili, že během několika dnů změří síly s německou Luftwaffe.
Na vojenských letištích stály desítky řad stíhaček Avia B-534.
Mechanici kontrolovali motory, doplňovali palivo a znovu procházeli každý detail. V případě války měli jejich piloti čelit nejmodernějšímu letectvu Evropy.
Málokdo tehdy tušil, že největší letecká bitva československých dějin se nikdy neodehraje.
Pýcha československého nebe
Ve třicátých letech patřilo Československo mezi průmyslově nejvyspělejší státy Evropy. Domácí zbrojovky vyvážely výrobky do celého světa a československý letecký průmysl měl výbornou pověst.
Avia B-534 byla jedním z jeho vrcholů.
Když prototyp poprvé vzlétl v roce 1933, šlo o mimořádně moderní stíhačku. Elegantní dvouplošník poháněl výkonný motor Hispano Suiza vyráběný v licenci v Československu. Letoun dosahoval rychlosti kolem 380 kilometrů za hodinu a vyznačoval se výjimečnou obratností.
V době svého vzniku patřil mezi nejlepší stíhací letouny světa.
Zahraniční pozorovatelé oceňovali zejména jeho letové vlastnosti. Na mezinárodních leteckých soutěžích budila Avia pozornost a představovala důkaz, že československý průmysl dokáže držet krok s největšími evropskými výrobci.
Jenže vývoj vojenského letectví nabral během třicátých let zběsilé tempo.
Technika, která předběhla svou dobu
Přestože je Avia B-534 dnes často vnímána jako symbol konce éry dvouplošníků, v některých ohledech patřila k technicky velmi pokrokovým strojům. Poslední verze označovaná jako Bk-534 byla vybavena 20mm kanónem Oerlikon FFS-20, který střílel dutou hřídelí vrtule.
Šlo o řešení, které tehdy představovalo jednu z nejmodernějších cest ke zvýšení palebné síly stíhacích letounů. Kanón umístěný v ose letadla umožňoval pilotovi mířit přesně ve směru letu bez nutnosti složité synchronizace zbraní s otáčkami vrtule.
Takové uspořádání se později objevilo i u řady moderních stíhaček druhé světové války. Československé letectvo tak získalo zbraň, která svou koncepcí patřila spíše do nastupující éry jednoplošníků než mezi klasické dvouplošníky.
Tři stíhací letouny Avia B-534 během letu ve formaci. Fotografie z roku 1942.
Nepřítel přichází z budoucnosti
Po většinu dvacátých let ovládaly oblohu dvouplošníky.
Jejich konstrukce nabízela vysokou obratnost a pilotům poskytovala výhodu v manévrovém boji. Vojenské doktríny mnoha zemí vycházely z přesvědčení, že právě schopnost prudce zatáčet rozhodne budoucí vzdušné souboje.
Pak se objevily nové technologie.
Silnější motory. Celokovové konstrukce. Zatahovací podvozky. Uzavřené kabiny.
A s nimi přišel Messerschmitt Bf 109.
Vedle Avie působil jako stroj z jiné doby. Německý jednoplošník byl rychlejší o více než sto kilometrů za hodinu. To nebyl drobný rozdíl. Byla to technologická propast.
Představme si dva soupeře. Jeden jede po dálnici rychlostí 120 kilometrů za hodinu, druhý více než 230. Právě takový rozdíl odděloval svět dvouplošníků od nové generace stíhaček.
Německý pilot si mohl vybrat okamžik útoku. Přiletět z výšky, vystřelit a opět zmizet. Československý pilot měl sice obratnější stroj, ale protivník určoval pravidla boje.
Právě tím se letecká válka měnila.
Německý stíhací letoun Messerschmitt Me 109 G-6 z jednotky JG 27 za letu. Pod křídly nese dva 20mm kanóny MG 151/20. Fotografie z roku 1943.
Souboj, který se nikdy neodehrál
Na podzim 1938 disponovalo československé letectvo více než třemi stovkami stíhacích Avií B-534 a Bk-534. Tyto stroje tvořily páteř obrany republiky.
Kdyby vypukla válka, právě ony by se postavily Luftwaffe.
Odborníci dodnes vedou spory o to, jak by takový střet dopadl. Českoslovenští piloti byli dobře vycvičení a jejich letectvo rozhodně nebylo bezvýznamnou silou. Německá Luftwaffe tehdy ještě neměla bojové zkušenosti, které získala až během následujících let.
První střety by pravděpodobně byly mimořádně tvrdé.
Lze si představit skupinu Avií stoupajících nad české pohraničí. Náhle se vysoko nad nimi objeví tmavé body. Messerschmitty přecházejí do útoku. Motory řvou na plný výkon. Kulomety zahajují palbu.
Německé stíhačky prolétají formací vysokou rychlostí a znovu stoupají vzhůru. České stroje prudce zatáčejí a snaží se dostat protivníka do zaměřovače.
Tak mohl vypadat první velký střet. Jenže nikdy nenastal. Mnichovská dohoda rozhodla jinak.
Stíhačka bez války
Pro mnoho československých letců představoval Mnichov jednu z největších životních ran.
Byli připraveni bojovat. Přesto nedostali příležitost.
Po okupaci českých zemí v březnu 1939 převzali Němci stovky československých letadel včetně Avií B-534. Stroje, které měly bránit republiku, se ocitly v rukou nepřítele.
Luftwaffe je využívala především jako cvičné letouny. Některé sloužily ještě řadu let. Pro bývalé československé letce muselo být mimořádně hořké sledovat, jak jejich stíhačky pomáhají vychovávat nové německé piloty.
Poslední vzdor starého světa
Přesto Avia ještě neřekla poslední slovo.
V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání a mezi improvizovaně nasazenými letadly se znovu objevily i stárnoucí Avie.
V té době už oblohu ovládaly moderní jednoplošníky schopné letět rychlostí přes 600 kilometrů za hodinu. Dvouplošníky působily jako připomínka dávno minulé éry.
A přece se jeden z nich ještě zapsal do historie.
Dne 2. září 1944 sestřelila Avia B-534 německý transportní Junkers Ju 52. Šlo o jedno z posledních doložených vzdušných vítězství dosažených stíhacím dvouplošníkem v dějinách válečného letectví.
Bylo to, jako by se minulost naposledy odmítla podřídit budoucnosti.
Německé polní letiště ve Východním Prusku s transportními letouny Junkers Ju 52 během tažení proti Polsku, září 1939.
Symbol promarněné šance
Avia B-534 dnes představuje mnohem víc než jen historický letoun.
Je symbolem československého průmyslu, který dokázal vyrábět špičkovou techniku. Je připomínkou generace pilotů připravených bránit svou zemi. A zároveň připomínkou toho, jak rychle dokáže technický pokrok proměnit vítěze ve veterána.
Kdyby vznikla o několik let dříve, patřila by mezi nejobávanější stíhačky své doby.
Kdyby vznikla o několik let později, nikdo by už podobný stroj nevyráběl.
Narodila se přesně v okamžiku, kdy se dějiny letectví měnily mezi dvěma epochami.
A právě proto zůstává jedním z nejpůsobivějších symbolů československého letectví. Nebyla to stíhačka, která prohrála válku.
Byla to stíhačka, která o svou válku přišla.
Seznam použitých zdrojů:
[1] Vojenský historický ústav Praha. Avia B-534. Dostupné z: https://www.vhu.cz/avia-b-534/
[2] Vojenský historický ústav Praha. Pohled na rozestavěný stíhací letoun Avia B–534. Dostupné z: https://www.vhu.cz/exhibit/pohled-na-rozestaveny-stihaci-letoun-avia-b-534/
[3] Vojenský historický ústav Praha. Avia B-534. Dostupné z: https://vhu.cz/exhibit/avia-b-534/
[4] Vojenský historický ústav Slovenské republiky. Avia B-34, B-534 a Bk-534 na Slovensku (1939–1944). Dostupné z: https://www.vhu.sk/8411-sk/avia-b-34-b-534-a-bk-534-na-slovensku-1939-1944/
[5] Virtual Aircraft Museum. Avia B.534 Fighter. Dostupné z: https://www.aviastar.org/air/czech/avia_b-534.php
[6] Wikipedia. Avia B-534. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Avia_B-534
[7] Military History Fandom. Avia B-534. Dostupné z: https://military-history.fandom.com/wiki/Avia_B-534
