Vídeň na pokraji pádu. Pak do útoku vyrazili okřídlení husaři

Večer 11. září 1683 se zdálo, že osud Vídně je zpečetěn. Město už téměř dva měsíce vzdorovalo osmanskému obléhání a jeho obránci byli na pokraji sil. Každý den přinášel nové útoky, nové výbuchy a nové ztráty. Hradby, které měly chránit srdce habsburské monarchie, byly na mnoha místech rozbité dělostřeleckou palbou a podkopané osmanskými ženisty. Některé bastiony připomínaly spíše hromady trosek než pevnostní stavby.

Když se vojáci podívali za hradby, viděli před sebou obrovské ležení. Kam až oko dohlédlo, rozprostíraly se tisíce stanů. Nad nimi stoupal kouř z ohňů a mezi nimi se pohybovaly desetitisíce mužů. Osmanská armáda patřila k nejmocnějším vojenským silám tehdejšího světa a její velitel Kara Mustafa Paša byl přesvědčen, že vítězství je na dosah.

Vídeň bránilo přibližně 11 000 vojáků doplněných několika tisíci ozbrojených měšťanů. Proti nim stálo vojsko, jehož sílu historici odhadují na 90 000 až 150 000 mužů. Rozdíl byl obrovský. Přesto město odolávalo.

Sen o dobytí Vídně

Pro Osmanskou říši představovala Vídeň mnohem víc než jen další město na mapě. Byla symbolem habsburské moci a branou do střední Evropy. Už roku 1529 se ji pokusil dobýt sultán Sulejman Nádherný. Tehdy však Osmané neuspěli.

O více než sto padesát let později se zdálo, že druhý pokus bude úspěšnější. Kara Mustafa vedl jednu z největších vojenských výprav 17. století. Po překročení hranic habsburské monarchie postupoval rychle a v červenci 1683 dorazil k Vídni. Město obklíčil a zahájil systematické obléhání.

Na rozdíl od středověkých armád se Osmané nesnažili hradby dobýt jediným mohutným útokem. Využívali moderní obléhací techniky své doby. Dělostřelectvo nepřetržitě ostřelovalo opevnění, ženisté kopali podzemní tunely a pod hradby umisťovali nálože střelného prachu. Výbuchy pak otevíraly průlomy, které se pěchota snažila využít k útoku.

Obránci byli nuceni bojovat nejen na povrchu, ale i pod zemí. Často se pokoušeli nepřátelské tunely odhalit a zničit ještě před odpálením náloží. Šlo o vyčerpávající boj, který se odehrával doslova metr po metru.

Muž, který odmítl kapitulaci

Velitelem obrany byl hrabě Ernst Rüdiger von Starhemberg. Dobře si uvědomoval, jak vážná situace je. Přesto odmítal uvažovat o kapitulaci.

V průběhu obléhání byl několikrát vyzván ke kapitulaci města. Odpověď byla pokaždé stejná. Vídeň se bude bránit.

Jeho vojáci bojovali v podmínkách, které se neustále zhoršovaly. Docházely zásoby, přibývalo raněných a mnozí obránci trpěli nemocemi. Přesto se jim dařilo odrážet jeden útok za druhým. Každý den navíc znamenal naději, že se někde za obzorem objeví spojenecká armáda.

Na začátku září však už bylo jasné, že město dlouho nevydrží. Některé části opevnění byly téměř zničeny a Osmané se nebezpečně přibližovali k vnitřním obranným liniím.

Sobieski vyráží do boje

Záchrana přišla z Polska.

Jan III. Sobieski nebyl jen králem, ale také zkušeným vojevůdcem. Za svou kariéru absolvoval řadu tažení proti Tatarům i Osmanům a patřil mezi nejrespektovanější vojenské velitele své doby.

Na základě spojenecké smlouvy s Habsburky vyrazil na pomoc obleženému městu. K polské armádě se připojily rakouské, bavorské, saské a německé jednotky. Celkem spojenci shromáždili přibližně 70 000 vojáků.

Přesun tak velkého vojska nebyl jednoduchý. Bylo třeba zajistit zásobování, koordinovat různé armády a překonat obtížný terén. Přesto se spojencům podařilo dosáhnout prostoru severozápadně od Vídně.

Dne 11. září obsadili návrší Kahlenberg. Odtud měli výhled na celé bojiště i osmanský tábor. Následující den mělo dojít k rozhodujícímu střetu.

Bitva začíná

Za úsvitu 12. září zahájila spojenecká armáda útok.

Terén nebyl příznivý. Bojovalo se na zalesněných svazích, v úzkých průsmycích i kolem jednotlivých vesnic. Osmané se bránili tvrdě a postup spojenců byl pomalejší, než mnozí očekávali.

Po celé dopoledne se vedly těžké boje. Rakouské a německé jednotky krok za krokem zatlačovaly nepřítele. Každá získaná pozice byla vykoupena krví. Současně obránci Vídně sledovali vývoj bitvy z hradeb a snažili se na několika místech zaměstnat osmanské síly výpady z města.

Kolem poledne začínalo být zřejmé, že spojenci získávají převahu. Osmané však stále disponovali početnou armádou a jejich odpor zůstával houževnatý.

Kara Mustafa navíc stále věřil, že dokáže situaci zvrátit.

Elita polského vojska

Odpoledne se pozornost začala soustřeďovat na pravé křídlo spojenecké armády, kde operovaly polské jednotky.

Právě zde se nacházeli legendární okřídlení husaři. Šlo o těžkou jízdu, která si během 16. a 17. století vydobyla mimořádnou pověst. Husar nebyl obyčejným jezdcem, do těchto jednotek vstupovali převážně příslušníci šlechty.

Husaři používali dlouhá kopí, šavle, pistole i další zbraně. Jejich nejznámějším znakem byly konstrukce s pery připevněné k sedlu nebo zbroji. Dodnes se vedou spory o jejich přesný účel. Mohly mít psychologický efekt, reprezentativní význam nebo sloužit k odlišení elitních jezdců od ostatních jednotek.

Jisté však je, že na bojišti působili mimořádně impozantně.

Největší zteč své doby

K večeru se situace začala měnit.

Spojenecká pěchota během celého dne postupně zatlačila osmanské síly. Jednotky Kara Mustafy byly unavené dlouhým obléháním i celodenním bojem. Jejich obranné linie se prodlužovaly a na některých místech ztrácely soudržnost.

Jan III. Sobieski se rozhodl využít příležitosti.

Na svazích nad bojištěm soustředil mohutnou jezdeckou sílu. Přibližně 18 000 jezdců různých spojeneckých jednotek čekalo na rozkaz. Odborníci tuto akci často označují za největší zteč kavalerie v evropských dějinách.

Když zazněl povel, vyrazily tisíce jezdců vpřed.

Nešlo pouze o útok polských husarů, jak bývá někdy zjednodušeně uváděno. Účastnila se ho celá řada rakouských, německých i polských jezdeckých oddílů. Husaři však tvořili jeho nejslavnější část.

Nápor dopadl na již oslabené osmanské pozice. Obránci se snažili útok zastavit, ale jejich linie začaly povolovat. Jakmile se na několika místech objevily mezery, situace se rychle změnila v naprostý chaos.

Zhroucení osmanské armády

Vojáci Kara Mustafy začali ustupovat. Na některých úsecích se ústup proměnil v útěk. Spojenecká kavalerie pronikla hluboko do osmanského tábora a narušila velení i organizaci obrany.

Velkovezír pochopil, že bitva je ztracena.

Jeho armáda opustila bojiště a zanechala za sebou obrovské množství materiálu. Spojenci ukořistili stovky děl, tisíce zbraní, zásoby potravin i rozsáhlý majetek. Současníci popisovali velikost ukořistěného ležení s úžasem.

Po více než dvou měsících bylo obléhání ukončeno.

Vídeň byla zachráněna.

Cena vítězství

Bitva si vyžádala tisíce životů. Přesná čísla nejsou známá, ale většina historiků odhaduje osmanské ztráty na 15 000 až 20 000 mrtvých a raněných. Spojenci přišli přibližně o 3 500 až 4 500 mužů.

Porážka měla vážné důsledky i pro samotného Kara Mustafu. Osmanský sultán považoval neúspěch za nepřijatelný. Koncem roku 1683 byl velkovezír v Bělehradě popraven.

Pro Osmanskou říši znamenala bitva bolestivý otřes. Nebyla sice koncem její moci, ale ukázala, že expanze do střední Evropy narazila na své limity.

Den, který vstoupil do historie

Bitva u Vídně bývá někdy popisována jako střet, který zachránil Evropu. Takové hodnocení je zjednodušené, protože dějiny se obvykle nemění během jediného dne. Přesto nelze význam vítězství podceňovat.

Po roce 1683 přešla iniciativa postupně na stranu Habsburků a jejich spojenců. Následovala další tažení, během nichž Osmanská říše přišla o rozsáhlá území v Uhrách a na Balkáně. Mocenská rovnováha ve střední Evropě se začala měnit.

Nejtrvalejším odkazem bitvy však zůstává její obraz v paměti. Obležené město stojící na hranici porážky. Mohutná armáda přesvědčená o svém vítězství. Spojenecké vojsko přicházející na poslední chvíli. A tisíce jezdců řítících se ze svahů Kahlenbergu vstříc svému osudu.

Seznam použitých zdrojů:

[1] Encyclopaedia Britannica. Siege of Vienna. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Siege-of-Vienna-1683

[2] Wikipedia. Battle of Vienna. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Vienna

[3] Encyclopaedia Britannica. Learn about the history of the battle of Vienna, 1683. Dostupné z: https://www.britannica.com/video/179483/Vienna-sieges-Ottoman-Turks-1683

[4] Wikipedia. Battle of Vienna order of battle. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Vienna_order_of_battle

[5] Sabaton History. The Battle of Vienna (1683). Dostupné z: https://www.sabaton.net/historical-facts/battle-of-vienna/

[6] History with Hilbert. When the Winged Hussars Arrived – The Battle/Siege of Vienna in 1683. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ci31r4gLcBY

[7] Dark History Class. Siege of Vienna 1683: Polish Winged Hussars that Saved Viennese. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=CLIpDzER-AA