Článek
Vídeň, rok 1743. V zrcadlovém sále Schönbrunnu se leskne křišťál, svíčky praskají v lustrech a smyčce hrají valčík. Dveře se otevřou a do sálu vstoupí muž, který patří spíš do bitevní vřavy než mezi hedvábí a parfém. Černý dolman, kožešinová pelisse, jizva na tváři. Baron Franz von der Trenck, velitel husarského pluku, právě přijel z fronty.
Hudba umlkne. Dámy polykají dech. Trenck si všimne hraběnky von Lerchenfeld, ukloní se a prostě řekne:
„Tančíte?“
Tancují. Ale není to obyčejný dvorský tanec. Je to souboj dvou světů — vojenské krutosti a ženské něhy. Když kroky utichnou, celý sál si šeptá. Císařovna zuří. Ale nikdo se neodváží potrestat muže, který den předtím rozprášil pruskou jízdu u Deggendorfu. Husar se totiž měřil podle odvahy — a odvaha se někdy projevovala stejně v bitvě jako v ložnici.
Franz von der Trenck: muž, který se smál smrti
Trenck byl ztělesněním husarského ducha. Syn chorvatské šlechty, horkokrevný a nezkrotný, se stal postrachem nepřátel i vlastních nadřízených. V roce 1742 se svým plukem překročil Dunaj a napadl pruský tábor v noci — bez rozkazu, s pouhými třemi sty muži proti několikanásobné přesile.
Když se ho později ptali, proč zaútočil, odpověděl s úsměvem:
„Protože ještě nepřestalo pršet a víno bylo teplé.“
V bitvě u Breisachu pak provedl další „husarský kousek“ — obklíčil pruskou jízdu a zajal jejich velitele, přestože byl zraněn. Legenda praví, že sám přetáhl kapitána přes hřbet koně a křičel:
„Řekni svému králi, že husarům nestačí strach ani kůň!“
Po bitvě se vrátil do Vídně, pil víno, tančil s dámami a prý si nechal zhotovit pohár ze své vlastní helmy. Takový byl Trenck – směs zuřivosti a vášně, která pálila jako oheň.
Latour-Maubourg: elegán, který bojoval i miloval do posledního dechu
Na opačném konci Evropy, o půl století později, se rodí jiný husarský mýtus – francouzský generál Marie Victor de Fay, markýz de Latour-Maubourg. Důstojník Napoleonské jízdy, známý svým šarmem a klidem i pod dělovou palbou.
V bitvě u Borodina se smál, když kolem něj vybuchovaly granáty a křičel na své muže:
„Neohýbej se, dokud tě smrt nepozdraví!“
Jeho „husarský kousek“ přišel roku 1807, kdy vedl průlom skrze pruskou linii s pouhými dvěma prapory jezdců. Projel nepřátelským postavením, zničil jejich děla a vrátil se s ukořistěnou vlajkou. Napoleon mu tehdy řekl:
„To nebyl útok. To byla báseň psaná šavlí.“
Latour-Maubourg byl také mužem vášně. Zamiloval se do manželky pruského důstojníka a psal jí dopisy přímo z bitevního pole. U Waterloo přišel o nohu a když ho našli, držel v ruce její šátek. A ten prý stále voněl po levanduli.
Černí husarští ďáblové: smrt s úsměvem
Na východě říše vládl strach a legenda o černých husarech. Nosili černé uniformy s lebkami na čapkách a říkali si „ženichové smrti“.
Jejich nejslavnější kousek? Přepad pruského zásobovacího konvoje u Svídnice v roce 1758. Padesát husarů proti pěti stům pěšákům.
Vtrhli do tábora, zapálili vozy, zajali velitele a zmizeli do noci. Když se rozednilo, zůstaly jen ohořelé zbytky a pach kouře.
Okřídlení husaři: tanec smrti a slávy
Polští okřídlení husaři byli jejich předchůdci – rytíři, kteří v 16. a 17. století poráželi celé armády. Křídla na zádech z peří vydávala při útoku hvízdání, které mělo děsit nepřítele. Ale i oni uměli víc než bojovat.
Ve slavné bitvě u Kircholmu roku 1605 čelilo 3 000 husarů více než 11 000 Švédům. Využili terénní nerovnosti, nechali nepřítele přiblížit, a pak se rozjeli. První linie prorazila švédskou obranu během čtyř minut. Když se bitva skončila, v trávě leželo pět tisíc mrtvých Švédů.
Husarský duch – odvaha, která voní po životě
Husar byl víc než voják. Byl ztělesněním touhy po životě. Miloval naplno, bojoval beze strachu, pil, zpíval a umíral s úsměvem. Jeho „kousky“ nebyly jen o válce – byly to činy, které dokazovaly, že člověk může překonat smrt, když se jí přestane bát.
A právě proto ten výraz přežil dodnes.
„Udělat husarský kousek“ znamená riskovat, nerespektovat pravidla, žít naplno.
Husar se smrti nebál, protože znal cenu života. Jeho odvaha byla vášní a jeho vášeň odvahou.
A možná právě proto se jeho duch objevuje znovu a znovu — v každém, kdo se rozhodne udělat něco bláznivého a nebezpečného.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. Culture.pl. Poland’s winged knights: from invincible glory to obsolescence [online]. [cit. 2025-10-24]. Dostupné z: https://culture.pl/en/article/polands-winged-knights-from-invincible-glory-to-obsolescence
2. Krueger, R. The many lives of Franz von der Trenck. Austrian History Yearbook [online]. 2019 [cit. 2025-10-24]. Dostupné z: https://www.cambridge.org/core/journals/austrian-history-yearbook/article/many-lives-of-franz-von-der-trenck/6E1FE3474492D06D6BCC444B59F7826C
3. Balić, J. Baron Franz von der Trenck and his Pandours [online]. Central European University (diplomová práce), 2015 [cit. 2025-10-24]. Dostupné z: https://www.etd.ceu.edu/2015/balic_juraj.pdf
4. British Museum. Print; satirical print (popis sbírky) [online]. [cit. 2025-10-24]. Dostupné z: https://www.britishmuseum.org/collection/object/P_1861-1012-364
