Článek
Na jaře roku 1837 se Hong Siu-čchuan v horečkách svíjel na rohoži v domě své rodiny v provincii Kuang-tung. Syn chudého rolníka, který si vydělával jako učitel vesnických dětí, se už čtyřikrát pokusil složit císařské zkoušky — vstupenku mezi čínské učence. Čtyřikrát selhal. Když se jeho tělo zmítalo horečkou, v mysli se mu vynořila vize.
Viděl nebe zalité ohněm. Stál před starcem s dlouhým stříbrným vousem, jenž mu podal meč a přikázal: „Znič démony, očisti svět.“ Po jeho boku stál muž v bílém rouchu — Ježíš Kristus. Hong se probudil změněný.
Roky nato, když do jeho vesnice dorazili misionáři z Jižní Číny s křesťanskými brožurami, se mu zjevení spojila v jedno: byl povolán samotným Bohem. Uvěřil, že on je mladším bratrem Ježíše, vyslaným, aby spasil Čínu. „Císař je ďábel. Nebesa mě vyvolila, abych přinesl spravedlnost,“ hlásal.
Z venkovského snílka se stal prorok. Jeho učení se šířilo jako požár po polích jižní Číny – z vesnice do vesnice, z údolí do hor. Kázal o rovnosti mužů a žen, o rozdělení půdy, o zrušení daní a korupce. V době, kdy císařská správa dusila chudé nesnesitelnými odvody, zněla jeho slova jako proroctví naděje.
Král, který se prohlásil Božím bratrem
V lednu 1851, když se kolem něj shromáždilo přes dvacet tisíc rolníků, vyhlásil Hong vznik Nebeského království velkého míru – Tchaj-pching tchien-kuo. Sám se nazval „Nebeským králem“.
Z původně duchovního hnutí se stala armáda. Její příslušníci nosili modré uniformy, zpívali hymny o spasení a nosili Bibli stejně jako meč. O dva roky později měla armáda přes půl milionu mužů a žen. V březnu 1853 dobyli Nanking – tehdy jedno z největších měst na světě – a učinili z něj své hlavní město.
Hong proměnil Nanking v teokratickou pevnost. Zakázal alkohol, opium, prostituci i polygamii. Muži a ženy měli být podle jeho slov „rovní před Nebem“. Bylo to první hnutí v dějinách Číny, které umožnilo ženám nosit uniformy, bojovat a velel jim dokonce celý sbor velitelek.
Ale za ideály rovnosti se skrývala fanatická posedlost. Všechno, co připomínalo „démony“ – konfuciánské knihy, chrámy, sochy Buddhy – mělo být zničeno. Hongova armáda vypalovala města a srovnávala se zemí starobylé svatyně.
Nanking – nebeské město v krvi
Zpočátku se zdálo, že nový řád přinese spravedlnost. Zavedené elity byly svrženy, půda rozdělena, daně zrušeny. Ale čím víc Hongova moc rostla, tím víc se jeho víra měnila v kult.
„Hong Siu-čchuan byl posedlý představou, že přímo komunikuje s Bohem,“ píše historik Stephen R. Platt. „Jeho dvůr se proměnil v nebeské divadlo, kde nikdo nesměl pochybovat.“
Ve městě vypukly čistky. Hong začal vidět zrádce ve vlastních řadách. V roce 1856 nechal popravit svého nejbližšího spolubojovníka, „západního krále“ Janga, který si troufl kázat bez jeho svolení. Podle dobových záznamů bylo během jediného dne zabito přes 20 000 přívrženců. Zápach krve se mísil s vůní kadidla a popel pokrýval ulice Nankingu.
Hong se uzavřel do paláce, kde přijímal jen poselství z nebe. Spal na hedvábí, zatímco jeho lidé hladověli. Jeho rádci mu denně přiváděly nové konkubíny, protože – jak tvrdil – „i Nebe potřebuje potěšení“.
Zkáza říše
Zatímco Nanking žil v transu, císařská vláda shromažďovala síly. Generál Ceng Kuo-fan, učenec z provincie Chu-nan, zformoval Siangskou armádu – disciplinované jednotky, které platili místní statkáři.
Zatímco Hongovi vojáci zpívali žalmy, Cengovi muži postupovali s vojenskou přesností. Roku 1860 dobyli strategické město An-čching, čímž odřízli Nanking od zásobování. Britové a Francouzi, zpočátku fascinovaní „křesťanským povstáním“, se po krvavých zprávách o masakrech přidali na stranu císaře.
V roce 1861 vypukl v povstaleckých oblastech hladomor. Lidé jedli trávu, mrtvé, dokonce i vlastní děti. Misionář Robert J. Forrest psal:
„Voda řeky Jang-c’-ťiang byla rudá jako krev. Mrtví leželi tak hustě, že se po nich dalo přejít.“
Do konce války zemřelo podle historiků přes 30 milionů lidí – některé odhady mluví dokonce o 50 milionech. Celé provincie se vylidnily, krajina se proměnila v popel.
Konec Nebeského království
Na jaře 1864 obklíčila císařská armáda Nanking. Hong, nemocný a vyčerpaný, přestal vycházet ze své komnaty. Před smrtí svým lidem kázal, že Bůh mu zjevil, že „se nebe navrátí“ – a krátce poté zemřel. Jeho následovníci tvrdili, že se otrávil zkaženým jídlem, jiní, že se nechal otrávit úmyslně, aby se „navrátil k Otci“.
Po dobytí Nankingu bylo podle čínských kronik zabito přes sto tisíc lidí. Město bylo spáleno do základů. Hongovo tělo bylo spáleno, jeho popel vystaven a rozprášen, aby se jeho duch nikdy nemohl vrátit.
Dědictví ohně
Povstání Tchaj-pingů bylo více než válkou – bylo to střetnutí víry, zoufalství a chaosu. Zanechalo po sobě spálenou zemi, rozvrácené hospodářství a miliony osiřelých.
„To, co začalo jako sen o ráji, skončilo největším masakrem dějin,“ píše Jonathan Spence.
Dynastie Čching sice přežila, ale nikdy se z rány zcela nevzpamatovala. Slabost, kterou Taipingové odhalili, otevřela cestu koloniálním mocnostem – Britům, Francouzům i Japoncům.
A tak, jak poznamenal čínský historik Luo Er-gang:
„Hong Siu-čchuan chtěl otevřít brány nebe. Místo toho otevřel brány pekla. A z jejich žáru se už Čína nikdy zcela nevynořila.“
Seznam použitých zdrojů:
1. Encyclopaedia Britannica. Taiping Rebellion | Causes, Effects, & Facts [online]. [cit. 2025-11-07]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Taiping-Rebellion
2. CANTON, J. A. This religious revolt nearly toppled China’s last imperial dynasty [online]. National Geographic History Magazine, 10. 12. 2020. [cit. 2025-11-07]. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/history/history-magazine/article/this-religious-revolt-nearly-toppled-china-last-imperial-dynasty
3. PLATT, Stephen R. Autumn in the Heavenly Kingdom: China, the West, and the Epic Story of the Taiping Civil War. New York: Alfred A. Knopf, 2012.
4. SPENCE, Jonathan D. God’s Chinese Son: The Taiping Heavenly Kingdom of Hong Xiuquan. New York: W. W. Norton & Company, 1996.
