Článek
Roku 1870 se v Nebrasce narodila Frances Sedláček – dcera českých přistěhovalců. Její rodiče odešli z Rakouska-Uherska hledat nový život, ale i tam je čekala tvrdá dřina. Doma se mluvilo jen česky, škola byla vzdálená a malá Frances vyrůstala spíše v polích než ve školní lavici. „Doma mluvila pouze rodnou češtinou svých rodičů a sotva chodila do školy, angličtinu se naučila až od drsných dělníků,“ vzpomínali pamětníci.
Z této chudé, ale houževnaté rodiny se zrodila dívka, která se nikdy nevzdávala. Později ji svět poznal jako Fannie Quigley – ženu, jež se stala postrachem vlků i legendou mezi muži z Yukonu.
Zlatá horečka volá
Na konci 19. století dorazily na americký středozápad zprávy, že na severu se dá najít zlato. Tisíce mužů sbalily majetek a vyrazily do kanadského Klondiku a na Yukon. Mezi nimi i Fannie – sotva metr padesát vysoká žena, která neváhala opustit prérijní Nebrasku a vydat se do země věčného ledu.
Cesta nebyla snadná. Představy o bohatství se rozplývaly v mrazivých pustinách, kde se spíše umíralo než bohatlo. Fannie ale nikdy nepatřila k těm, kdo by se zalekli. Sama putovala přes horské průsmyky, tahala těžké saně a mezi stovkami mužů si získala pověst výjimečné odolnosti.
„Byla tvrdá jako medvědí drápy,“ říkali o ní zlatokopové, kteří s ní sdíleli dřevěné chatrče i hladové zimy.
První zima
Zima na Klondiku a Yukonu není jen chlad. Je to mráz, který pronikne až do kostí a ticho, které se zdá být hlasitější než křik. Fannie zažila jednu zimu, kdy zůstala v Kantishně úplně sama.
Sníh zavál cestu, zásoby se tenčily a kolem chaty začali kroužit vlci. Seděla u malých kamen, poslouchala vytí a mluvila sama k sobě, aby neztratila rozum. „Ještě jeden den, Fannie. Jen to vydrž,“ šeptala.
Chytala ryby přes díru v ledu, lovila zajíce, a když vlci přicházeli blíž, vystřelila do noci. Každá noc byla bojem. Na jaře ji našli zlatokopové vyhublou, ale se stejnýma tvrdýma očima, jaké měla, když poprvé vstoupila na sever.
Medvěd grizzly u dveří
Byla hluboká noc, ticho přerušovalo jen skřípání ledu a občasný poryv větru, který rozechvíval stěny jejího srubu. Fannie se probudila, protože zaslechla nezvyklé praskání dřeva. Nešlo o obyčejné lupnutí, jaké způsobí mráz – tohle bylo těžké, rytmické. Někdo, nebo spíše něco, se dobývalo skrz její dveře.
Když vstala, zahlédla v mihotavém světle lampy obrovský stín. A pak ucítila pach – pronikavý, živočišný, nasládlý. U dveří stál grizzly, statný samec, kterého hlad zahnal až k lidskému obydlí. Jeho drápy škrábaly dveře, dech se srážel v obláčcích páry a v očích mu planula zvířecí rozhodnost.
Fannie se nezalekla. Vzala pušku, kterou měla vždy po ruce a pomalu, bez spěchu, zaujala pozici u stolu. Srdce jí bušilo, ale ruka byla pevná. Věděla, že jediná chyba znamená smrt.
„Tak pojď,“ zašeptala, sotva slyšitelně, jako by zvíře rozumělo lidským slovům.
Medvěd se vzepjal, jeho těžké tělo se otřelo o srub, dveře zaskřípaly pod jeho vahou. Pak udělal první krok. Ten okamžik byl nekonečný – svět se zúžil na jednu mušku pušky, na dech a na spoušť.
Výstřel rozťal ticho. Grizzly se zhroutil do sněhu těsně před prahem, jeho tělo zůstalo ležet nehybně, zatímco vzduchem se nesla ozvěna exploze.
Ráno, když se mrazivý klid vrátil, stáhla z medvěda kůži a maso rozporcovala. Byla to dřina, ale každý kus znamenal přežití. Maso pak vydrželo celé týdny – a stalo se záchranou nejen pro ni, ale i pro ostatní osadníky, kteří by jinak hladověli. V kraji, kde zima trvala půl roku a zásoby byly otázkou života a smrti, byla její odvaha hodnotnější než zlato.
Život v Kantishně
Fannie nakonec zakotvila v Kantishně, malé osadě v srdci dnešního Denali (centrální část pohoří Alaska Range ve státě Aljaška). Tam si postavila srub, pěstovala zeleninu na nehostinné půdě, lovila a vařila. Její kuchařské umění se stalo vyhlášeným a mnozí tvrdili, že zachránila život nejednomu vyčerpanému hledači zlata. Dokázala z ničeho vykouzlit vydatné jídlo a v kraji, kde se přežívalo na fazolích, nabídla lidem chleba, maso i bylinky z vlastního záhonu.
A přesto neztratila drsnou nezávislost. Žila podle vlastních pravidel, zřídka uznávala autority a v kraji plném mužů se nikdy nenechala odstrčit.
Setkání s Jackem Londonem
Její chata se stala legendou. Byla místem, kde se zastavovali zlatokopové, vědci i tuláci. A mezi nimi byl i Jack London – spisovatel, který z divočiny učinil symbol lidské houževnatosti. „Její chata v Kantishně hostila Jacka Londona,“ uvádí dobové záznamy.
Představme si ten obraz: mrazivá noc, v kamnech praská oheň, kolem stolu sedí unavení muži a mezi nimi hubený mladík s pronikavýma očima. Poslouchá, jak Fannie líčí své příběhy – vlky, medvěda, hladové zimy. Snad právě tehdy se mu v hlavě rodily základy příběhů, které dnes zná celý svět. Její chatrč tak nebyla jen útočištěm, ale i živou kronikou zlaté horečky.
Češka, která zvítězila nad severem
Fannie Quigley zůstala na Klondiku a Yukonu až do své smrti roku 1944. Nikdy nezbohatla, ale zanechala stopu silnější než pytle zlata. Stala se legendou, kterou si místní připomínají dodnes – symbolem odvahy, nezávislosti a nezdolné houževnatosti.
Její příběh ukazuje, že do dějin zlaté horečky se nezapsali jen muži s rýžovací pánví, ale i ženy s českými kořeny, které dokázaly zkrotit divočinu a obstát v zemi, kde slabí umírali.
Seznam použitých zdrojů:
1. GOODWIN, Doris. This Feisty Five-Foot Fry Cook Held Her Own During the Klondike Gold Rush [online]. HistoryNet, 14. 7. 2023 [cit. 18. 8. 2025]. Dostupné z: https://www.historynet.com/fannie-quigley-alaska-gold-rush/
2. HULLS, Tom. Fannie Quigley, the Alaska Gold Rush’s All-in-One Miner, Hunter, Brewer, and Cook [online]. Atlas Obscura, 21. 8. 2017 [cit. 17. 8. 2025]. Dostupné z: https://www.atlasobscura.com/articles/fannie-quigley-alaska-gold-rush
3. Klondike Gold Rush [online]. Prima Zoom, 2022 [cit. 18. 8. 2025]. Dostupné z: https://zoom.iprima.cz/vyroci/klondike-zlata-horecka
4. Fannie Quigley [online]. Wikipedia, 2025 [cit. 18. 8. 2025]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Fannie_Quigley
