Článek
Moře bylo klidné a dlouhé vikingské lodě se pomalu přibližovaly k pobřeží. Na přídi jedné z nich stál muž, jehož jméno znali od Severního moře až po franské království.
Björn Ironside.
Syn legendárního Ragnara Lodbroka. Válečník, o kterém se v severských ságách říkalo, že se narodil pro bitvu a slávu.
Před ním se zvedalo velké kamenné město. Nad střechami se tyčily věže a celé sídlo obepínaly hradby. Pro vikingské bojovníky, kteří vyrůstali mezi dřevěnými osadami Skandinávie, působilo téměř neuvěřitelně.
Právě tak si představovali město, o kterém slyšeli celé roky.
Řím.
Severští válečníci věřili, že před nimi stojí nejbohatší město křesťanského světa.
Jenže mezi nimi a pokladem stály vysoké hradby.
Syn Ragnara Lodbroka
Björn Ironside patřil mezi nejslavnější vikingské vůdce své doby. Podle severských ság byl jedním z několika synů Ragnara Lodbroka, legendárního krále a nájezdníka, jehož jméno se objevuje v mnoha středověkých pramenech.
Historici se dnes domnívají, že Ragnar mohl být spíše souhrnnou postavou vytvořenou z několika skutečných vikingských vůdců. Jeho synové však v pramenech vystupují častěji a šlo o reálné osoby.
Björn se v kronikách objevuje už během nájezdů na území Franků v polovině 9. století. Některé zdroje ho později označují za švédského krále a zakladatele dynastie, která vládla ve staré Uppsale.
Jeho pověst rostla.
„Björn toužil po slávě a chtěl navštívit země, které žádný muž ze severu dosud neviděl,“ uvádí starý severský text o Ragnarových synech.
Výprava do neznámého světa
V roce 859 vyplula jedna z nejodvážnějších vikingských výprav své doby.
Flotila měla podle některých kronik kolem šedesáti lodí. Spolu s Björnem ji vedl zkušený náčelník Hastein, muž proslulý svou mazaností.
Nejprve útočili na pobřeží franské říše. Poté zamířili na jih podél Pyrenejského poloostrova.
Vikingové už tehdy dobře znali řeky a pobřeží západní Evropy. Středomoří však bylo jiným světem.
Propluli Gibraltarským průlivem a ocitli se na moři, které bylo centrem starověké civilizace.
Napadali města na pobřeží dnešního Španělska. Některé prameny uvádějí, že útočili také na muslimská města v severní Africe. Pro Vikingy to byla první velká zkušenost se světem islámu, jehož obchodní lodě i pevnosti se v té době objevovaly po celém Středomoří.
Jejich ambice však směřovala dál.
K městu, o kterém slyšeli jen legendy.
Řím byl pro severní válečníky symbolem bohatství, moci a víry. Dobýt takové město by znamenalo slávu, jakou ještě žádný vikingský náčelník nezískal.
Rekonstrukce vikingského vylodění v L'Anse aux Meadows.
Hradby, které nešlo prorazit
Když vikingská flotila konečně zakotvila u pobřeží severní Itálie, bojovníci uviděli velké opevněné město.
Kamenné hradby byly vysoké a pevné. Věže hlídaly vstupy do přístavu a brány byly dobře střežené.
Vikingové byli skvělí bojovníci na otevřeném bojišti. Jejich lodě byly rychlé a dokázaly dopravit stovky mužů na nepřátelské pobřeží.
Obléhání měst však bylo něco jiného.
Neměli katapulty, beranidla ani obléhací věže. Přímý útok by znamenal velké ztráty.
Flotila proto zůstala stát u pobřeží.
A válečníci přemýšleli, jak se dostat dovnitř.
Myšlenka, která změnila všechno
Podle kronik tehdy přišel Hastein s plánem.
Nebyl to plán založený na síle.
Byla to lest.
Vikingové začali připravovat něco, co obyvatelé města vůbec nečekali. Něco, co se mělo odehrát uvnitř samotných hradeb.
To, co následovalo, se stalo jedním z nejpodivnějších příběhů vikingských dějin.
Brána se otevřela
Jednoho dne přišli k městské bráně poslové.
Přinesli zprávu, která zněla překvapivě pokorně. Tvrdili, že jeden z vikingských vůdců onemocněl a zemřel. Před smrtí prý přijal křesťanskou víru a přál si jediné.
Přijmout poslední svátosti a být pochován v posvěcené půdě.
Po dlouhém váhání obyvatelé města souhlasili.
Dovnitř vstoupil smuteční průvod nesoucí rakev.
Nikdo z obránců netušil, že právě v tuto chvíli začíná útok.
Město padlo
Události, které následovaly, se v kronikách popisují dramaticky.
Rakev se otevřela.
Muž, který měl být mrtvý, vyskočil ven se zbraní v ruce. Jeho společníci tasili meče a během několika minut pobili stráže.
Poté vyrazili ulicemi města k hlavní bráně.
Když ji otevřeli, čekala za ní celá vikingská armáda.
Do města vtrhly stovky válečníků.
Obrana se rychle zhroutila. Následovalo rabování, které bylo pro vikingské nájezdy typické. Domy byly vyrabovány, kostely vypleněny a mnoho obyvatel skončilo jako zajatci.
Vikingové byli přesvědčeni, že právě dosáhli svého největšího vítězství.
Dobytí Říma.
Pravda o slavném vítězství
Teprve později se ukázalo, že realita byla jiná.
Město, které Vikingové napadli, nebylo Římem.
Bylo to Luni, starý přístav na severu Itálie. Ve starověku býval důležitým centrem obchodu s carrarským mramorem, ale v 9. století už jeho význam klesal.
Pro severské válečníky však vypadalo dost velkolepě na to, aby ho považovali za slavné centrum křesťanského světa.
Skutečný Řím byl mnohem větší a lépe chráněný. Po nájezdu arabských pirátů v roce 846 nechal papež Lev IV vybudovat nové obranné hradby kolem Vatikánu, známé jako Leoninská zeď.
Dobýt takové město by bylo pro vikingskou flotilu téměř nemožné.
Příběh mezi legendou a historií
Příběh o lsti s falešným pohřbem se objevuje v kronikách, které vznikly až o více než sto let později. Proto dnes historici diskutují, nakolik je přesný.
Některé detaily mohou být přikrášlené nebo upravené, aby příběh působil dramatičtěji.
Jedna věc je však jistá.
V roce 859 skutečně vyplula vikingská flotila do Středomoří a podnikla sérii nájezdů na pobřeží Španělska, severní Afriky i Itálie.
A město Luni bylo v té době skutečně napadeno.
Ať už byla slavná lest přesně taková, jak ji kroniky popisují, nebo se během staletí proměnila v legendu, zůstává symbolem vikingské odvahy i vynalézavosti.
Seveřané totiž dokázali doplout tisíce kilometrů od svých domovů.
A někdy jim k dobytí města stačila jediná myšlenka.
Seznam použitých zdrojů:
1. „What happened when the Vikings tried to attack Rome?“ [online]. The Viking Herald [cit. 2026-03-05]. Dostupné z: https://thevikingherald.com/article/what-happened-when-the-vikings-tried-to-attack-rome/443
2. „The great raid of Hastein and Björn Ironsides“ [online]. War History Online [cit. 2026-03-05]. Dostupné z: https://warhistory.org/ru/%40msw/article/the-great-raid-of-hastein-and-bjorn-ironsides
3. „The Real Bjorn Ironside: Ragnar Lodbrok’s Most Famous Son“ [online]. TheCollector.com [cit. 2026-03-05]. Dostupné z: https://www.thecollector.com/real-bjorn-ironside-ragnar-lodbrok-son/
4. „Bjorn Ironside: Son of Ragnar Lodbrok and Legendary King of Sweden“ [online]. TheWarriorLodge.com [cit. 2026-03-05]. Dostupné z: https://thewarriorlodge.com/blogs/news/bjorn-ironside-son-of-ragnar-lodbrok-and-legendary-king-of-sweden
5. „Björn Ironside“ [online]. Wikipedia.org [cit. 2026-03-05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Bj%C3%B6rn_Ironside
