Článek
Na pobřeží severní Francie se shromáždil dav zvědavců. Většina z nich očekávala spíše další podivínský experiment než okamžik, který by mohl vstoupit do dějin. Vzduch byl prosycen kouřem z ohniště a kovovým pachem rozpáleného stroje stojícího na dřevěné rampě. Psal se rok 1874 a před nimi se nacházelo zařízení, které se vymykalo všemu, co tehdejší svět znal.
Konstrukce působila jako směs techniky a fantazie. Trup připomínal loď, křídla se rozkládala do stran jako pokus napodobit ptáka a uprostřed toho všeho byl parní motor, který měl dodat dostatek síly k překonání nejobtížnější překážky ze všech, vzduchu. Vynálezce Félix du Temple sledoval, jak se jeho celoživotní práce soustředí do několika minut, které rozhodnou o všem.
Když se tlak v kotli ustálil a vrtule se roztočila naplno, stroj se dal do pohybu. Nejprve pomalu, téměř váhavě. Poté se rychlost začala zvyšovat a kola ztrácela kontakt se zemí. Na krátký okamžik převzal váhu stroje vzduch.
Nebyl to let v moderním smyslu. Nebyla zde kontrola výšky ani možnost řízení. Přesto šlo o okamžik, který ukázal, že i stroj poháněný párou může alespoň na chvíli uniknout zemské přitažlivosti.
Patentový nákres z roku 1857 zobrazující parní létající stroj Félixe du Temple, „Canot planeur“.
Svět, který věřil páře
Devatenácté století bylo stoletím páry. Lokomotivy spojovaly kontinenty, parníky zkracovaly cesty přes oceány a tovární stroje měnily svět rychleji než kdykoli předtím.
Pára představovala technologii budoucnosti. Pokud dokázala pohánět vlaky a lodě, zdálo se logické, že jednou bude pohánět také letadla.
První konstruktéři proto nehledali jiné zdroje energie. Věřili, že řešení už existuje. Stačí jen zmenšit parní stroj natolik, aby se dokázal vznést do vzduchu.
Právě zde však začal problém.
Jak dostat do vzduchu kotel, vodu a uhlí?
Lokomotiva mohla vážit desítky tun. Loď stovky tun. Letadlo však muselo být lehké natolik, aby jej unesl samotný vzduch.
Parní motor nebyl pouze motor. Potřeboval kotel, zásobu vody, palivo, potrubí a pevnou konstrukci schopnou odolat vysokému tlaku. Každá součást byla nezbytná. Každá zároveň přidávala další kilogramy.
Konstruktéři se ocitali v začarovaném kruhu. Silnější motor vyžadoval větší kotel. Větší kotel znamenal vyšší hmotnost. Vyšší hmotnost vyžadovala větší křídla a větší křídla zase zvyšovala odpor vzduchu.
Mnoho experimentálních strojů nedokázalo dokončit ani rozjezd. Jiné se odlepily od země jen na několik okamžiků. Přesto se inženýři nevzdávali. Věřili, že řešení existuje.
Letoun Ader Avion III na 1. letecké výstavě v Paříži (24.–30. prosince 1908)
Hliník dražší než zlato
Félix du Temple patřil k těm, kteří pochopili, že rozhodujícím nepřítelem není nedostatek výkonu, ale hmotnost.
V sedmdesátých letech 19. století patřil hliník k nejvzácnějším kovům světa. Francouzský císař Napoleon III. nechával pro významné hosty vyrábět příbory z hliníku, zatímco méně důležití návštěvníci dostávali obyčejné zlaté.
Když Félix du Temple použil hliník pro konstrukci svého motoru, sáhl po materiálu, který byl tehdy symbolem luxusu a technologické budoucnosti zároveň.
Jeho lehký vysokootáčkový parní motor představoval na svou dobu mimořádně pokrokové řešení. Přesto ani to nestačilo k tomu, aby se pára stala skutečným vládcem oblohy.
Ruský admirál proti gravitaci
Mezi nejodvážnější průkopníky patřil také ruský admirál Alexandr Možajskij.
V osmdesátých letech 19. století postavil obří letoun s rozpětím přes dvacet metrů, poháněný dvojicí parních motorů.
Na vojenském cvičišti nedaleko Petrohradu se stroj rozjel po speciálně upravené rampě. Podle svědectví se na krátký okamžik skutečně odlepil od země, než ztratil rychlost a havaroval.
Odborníci se dodnes přou, zda šlo o skutečný motorový let, nebo pouze krátký skok. Jisté však je, že se Možajskij pokoušel vyřešit problém motorového létání téměř dvacet let před bratry Wrightovými.
Vyobrazení Možajského letounu v knize V. D. Spicina „Vzduchoplavba za 100 let“.
Netopýr poháněný párou
Jestli měl někdo proměnit parní letadlo ve skutečnost, byl to francouzský konstruktér Clément Ader.
Jeho letoun Éole, představený roku 1890, vypadal jako obří netopýr. Křídla měla rozpětí přes čtrnáct metrů a poháněl je lehký parní motor vlastní konstrukce.
Ader věnoval mimořádnou pozornost každému kilogramu. Jeho motor patřil k nejpokročilejším parním pohonným jednotkám své doby a představoval vrchol desetiletí experimentů.
Při zkouškách se Éole podle dobových zpráv na krátkou vzdálenost skutečně odlepil od země. Výška letu nepřesáhla několik desítek centimetrů, ale i to stačilo k vyvolání senzace.
Ader se nevzdal. Postavil ještě větší stroje Avion II a Avion III, do nichž investovala značné prostředky francouzská armáda. Výsledky však zůstaly rozporuplné a vojenské úřady nakonec projekt ukončily.
Byl to jeden z posledních velkých pokusů prosadit páru v letectví.
Ader Avion III
Létající kotel plný rizik
Parní letadla měla ještě jeden problém, na který se dnes často zapomíná.
Pilot seděl v těsné blízkosti tlakové nádoby zahřáté na stovky stupňů. Výbuchy parních kotlů nebyly v 19. století ničím neobvyklým. Docházelo k nim na lodích, v továrnách i na železnici.
Zatímco dnešní letadla převážejí palivo v nádržích, průkopníci parního letectví létali s kotlem, který se při poruše mohl proměnit v ničivou bombu.
Konstruktéři proto nebojovali pouze s gravitací. Bojovali také s fyzikou materiálů a s nebezpečím, které představoval samotný zdroj energie.
Proč pára prohrála
Na konci 19. století se objevil nový soupeř.
Spalovací motor byl menší, lehčí a nepotřeboval vozit stovky kilogramů vody. Poskytoval výrazně lepší poměr výkonu k hmotnosti, což byla vlastnost, kterou letectví potřebovalo ze všeho nejvíc.
To, co konstruktéři s párou nedokázali vyřešit během desítek let, nabídly benzínové motory během několika roků.
Když roku 1903 bratři Wrightové uskutečnili první řízený motorový let, bylo zřejmé, že éra parních letadel končí.
Poslední vzpoura páry
Zdálo se, že spalovací motor parní letadla definitivně porazil. Ve třicátých letech 20. století se však objevili američtí bratři George a William Beslerovi, kteří se rozhodli dokázat opak.
Vzali dvouplošník Travel Air 2000 a nahradili jeho benzínový motor moderním parním strojem. V roce 1933 letoun opakovaně vzlétal, létal a přistával před zraky novinářů i leteckých odborníků.
Parní pohon měl několik překvapivých výhod. Motor byl mimořádně tichý, nepotřeboval převodovku a poskytoval vysoký krouticí moment už při rozjezdu. Dobové zprávy uváděly, že letoun mohl startovat na velmi krátké vzdálenosti a přistávat téměř neslyšně.
Přesto přišel příliš pozdě. Benzínové motory byly stále lehčí, výkonnější a praktičtější. Beslerův letoun tak zůstal zajímavou technickou kuriozitou a zároveň posledním významným pokusem vrátit páru do letectví.
Dvouplošník Travel Air 2000 s moderním parním strojem v roce 1933
Zapomenutá cesta do oblak
Parní letadla nikdy nedobyla svět. Přesto nešlo o slepou uličku. Každý experiment přinesl nové poznatky o konstrukci křídel, vrtulích, stabilitě a chování letadla ve vzduchu. Právě na těchto zkušenostech později stavěli průkopníci moderního letectví.
Parní letadla prohrála svůj boj s fyzikou jen o několik let. Kdyby konstruktéři dokázali kotle ještě o něco odlehčit a motory ještě o něco zefektivnit, možná by první kapitola dějin letectví vypadala úplně jinak.
Místo charakteristického bzučení spalovacích motorů by první letiště zaplňoval sykot páry a kouř z uhlí. K tomu však nedošlo. Parní letadla zůstala zapomenutou kapitolou technických dějin, ale také důkazem mimořádné odvahy generace vynálezců, kteří se pokusili dostat do oblak technologii zrozenou pro železnice a tovární komíny.
Seznam použitých zdrojů:
1. Wikipedia. Steam-powered aircraft. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Steam-powered_aircraft
2. HandWiki. Engineering: Steam-powered aircraft. Dostupné z: https://handwiki.org/wiki/Engineering%3ASteam-powered_aircraft
3. Flying Magazine. A Steam-Powered Airplane, Anyone? Dostupné z: https://www.flyingmag.com/blogs-fly-wire-steam-powered-airplane-anyone/
4. Encyclopaedia Britannica. History of Flight – The generation and application of power: the problem of propulsion. Dostupné z: https://www.britannica.com/technology/history-of-flight/The-generation-and-application-of-power-the-problem-of-propulsion
5. Wikipedia. Ader Éole. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ader_%C3%89ole
6. Wikipedia. Ader Avion III. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ader_Avion_III
7. Wikipedia. Du Temple Monoplane. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Du_Temple_Monoplane
