Článek
Dne 21. července 1861 se krajina severní Virginie probouzela do parného letního dne. Silnice vedoucí k potoku Bull Run byly plné vozů, jezdců i civilistů z Washingtonu, kteří si přijeli prohlédnout to, co považovali za téměř divadelní představení. Politici, úředníci i jejich rodiny věřili, že válka skončí jednou rozhodnou bitvou. Mnozí si přivezli piknikové koše a dalekohledy.
Na obou stranách fronty však stály armády plné nezkušených mužů, které čekala tvrdá realita moderní války.
Na levém křídle konfederační linie, u nenápadného kamenného mostu přes Bull Run Creek, velel plukovník Nathan George „Shanks“ Evans. Nebyl slavný, nebyl obdivovaný, nebyl považován za výjimečného. Na West Pointu absolvoval v roce 1848 na samém chvostu ročníku. Přezdívku „Shanks“ – Kolena – získal kvůli slabým nohám a nepříliš impozantní postavě. Jeho pověst důstojníka, který má blízko k alkoholu a daleko k disciplíně, ho provázela celý život.
Pod jeho velením bylo zhruba 900 mužů. Dobrovolníků, kteří většinou nikdy předtím nestáli v boji.
Rozkaz zůstat. Instinkt odejít.
Evansův úkol byl prostý: držet Stone Bridge a vázat nepřítele. Konfederační velení předpokládalo, že hlavní útok Unie přijde právě zde. Skutečný plán generála Irvina McDowella byl však jiný.
Zatímco menší federální síly měly u mostu pouze předstírat útok, hlavní síla – přibližně 13 000 mužů – se vydala severně lesy, aby obešla levé křídlo Konfederace a udeřila do jejího týlu. Pokud by se tento manévr podařil, jižanská armáda by se rozpadla během několika hodin.
Evans si pohybu nepřítele všiml jako jeden z prvních. Signální praporky na vzdáleném kopci přinášely varování, která nešla ignorovat. Federální kolony pochodovaly lesem, mimo hlavní bojiště, příliš organizovaně na to, aby šlo o náhodu.
V této chvíli měl Evans splnit rozkaz a čekat.
Místo toho se rozhodl jednat.
Matthews Hill: rozhodnutí, které nemělo vyjít
Evans nechal u Stone Bridge jen symbolickou ochranu a se zbytkem brigády vyrazil k Matthews Hill. Pochodoval přímo proti hlavnímu proudu federálního útoku. Postavil se silám, které ho převyšovaly více než desetinásobně.
Byl to hazard na hraně zkázy.
Na Matthews Hill se během několika minut rozpoutal boj, jaký Amerika dosud nezažila. Neorganizované salvy, kouř z černého prachu, křik raněných. Evansovi muži ustupovali, znovu se řadili, znovu se snažili držet linii. Každý metr půdy byl zaplacen krví.
Evans byl neustále v pohybu. Jezdil podél linie, povzbuzoval, nadával, rozdával rozkazy. Podle pamětníků působil nečekaně klidně.
Více pamětníků zmiňuje, že u sebe vozil malý soudek whisky. Je doloženo, že pil během tažení, pil v polních táborech i v době, kdy měl vykonávat velitelské povinnosti – a to způsobem, který jeho nadřízení považovali za porušení vojenské kázně, nikoli za společensky tolerovanou konzumaci.
Ať už tehdy pil, nebo jen budil dojem neotřesitelnosti, jeho chování mělo zásadní efekt: jeho muži neutekli.
Dvě hodiny proti dějinám
Evansova brigáda dokázala nemožné. Federální postup se zpomalil, pak zastavil. Minuty se měnily v desítky minut, desítky minut v hodiny. Přibližně 120 minut zadržoval Evans s 900 muži armádu Unie o síle 13 000 vojáků.
Tento čas byl pro Konfederaci zásadní.
Velitelé Jihu pochopili rozsah hrozby a začali přesouvat posily na Henry Hill. Právě zde se měla rozhodnout bitva. Když na bojiště dorazily jednotky Thomase J. Jacksona, situace se začala obracet.
Brigádní generál Barnard Bee tehdy ukázal na Jacksonovy vojáky a pronesl slova, která vstoupila do historie:
„Podívejte se na Jacksona, stojí tam jako kamenná zeď!“
Zrodila se legenda Stonewall Jacksona.
Rozpad Unie a konec iluzí
Federální útok se začal hroutit. Nezkušené jednotky Unie ztratily soudržnost, rozkazy se rozpadaly v chaosu. Ústup, který měl být organizovaný, se změnil v paniku. Jeden z důstojníků Unie později hořce vzpomínal:
„Naše vojska už nešla shromáždit. Ústup se změnil v bezhlavý útěk.“
Cesty zpět k Washingtonu zaplnili prchající vojáci i civilisté, kteří ještě ráno přijeli sledovat bitvu jako podívanou. První Manassas skončil drtivým psychologickým vítězstvím Konfederace a krutým vystřízlivěním Severu.
Bitva u Bull Run – dobová ilustrace z roku 1862 zachycující ústup federální armády. Autor neznámý. (public domain)
Sláva, která netrvala
Nathan „Shanks“ Evans byl po bitvě oslavován. Jeho instinktivní rozhodnutí bylo označováno za klíčové pro vítězství. Byl povýšen a stal se brigádním generálem. Krátce se zdálo, že před sebou má velkou kariéru.
Jenže First Manassas byl jeho vrchol.
Evansova výbušná povaha, konflikty s nadřízenými a stále zřetelnější slabost pro alkohol ho postupně odsouvaly stranou. To, co na bojišti působilo jako odvaha, se v zázemí měnilo v problém. Několikrát čelil obviněním z nevhodného chování a zanedbání služby. I když byl formálně očištěn, jeho reputace utrpěla.
V roce 1864 utrpěl vážné zranění při nehodě kočáru. Na bojiště se už nikdy nevrátil.
Muž jednoho rozhodnutí
Nathan G. Evans zemřel v roce 1868 ve věku 44 let. Nezapsal se do dějin jako velký stratég celé války. Přesto jeho jméno zůstává neoddělitelně spjato s bitvou u Bull Run.
Muž se slabostí pro whisky, s 900 muži proti 13 000, který se rozhodl neposlechnout rozkazy. Na dvě hodiny zastavil armádu Unie. Dvě hodiny, které změnily průběh první velké bitvy občanské války a rozbily iluzi rychlého vítězství.
Dějiny někdy neurčují ti největší a nejčistší hrdinové. Někdy je formují lidé plní rozporů, kteří se v jediném okamžiku rozhodnou riskovat všechno – a tím změní běh událostí.
Seznam použitých zdrojů:
1. Nathan G. Evans [online]. National Park Service, neuvedeno [cit. 2026-01-21]. Dostupné z: https://www.nps.gov/people/nathan-g-evans.htm
2. Nathan G. Evans (1824–1868) [online]. American Battlefield Trust, neuvedeno [cit. 2026-01-21]. Dostupné z: https://www.battlefields.org/learn/biographies/nathan-g-evans
3. This Confederate Officer Couldn't Go To War Without His One-Gallon Whiskey Jug [online]. HistoryNet.com, neuvedeno [cit. 2026-01-21]. Dostupné z: https://www.historynet.com/shanks-evans-civil-war/
4. First Battle of Bull Run [online]. Wikipedia, neuvedeno [cit. 2026-01-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/First_Battle_of_Bull_Run
5. Manassas National Battlefield Park: Historical Handbook [online]. NPS History, neuvedeno [cit. 2026-01-21]. Dostupné z: https://npshistory.com/handbooks/historical/15/hh15e1.htm
