Článek
Nad pobřežní plání u Černého moře se vznášel prach a slunce pálilo do přileb, štítů a kopí, která se leskla v jeho paprscích jako nekonečné pole kovu. Kam až oko dohlédlo, stály řady mužů připravených zabíjet a umírat.
Na jedné straně vojáci Byzantské říše, dědice starověkého Říma. Muži, kteří pochodovali pod prapory nejmocnějšího státu východního křesťanstva a věřili, že jejich vítězství je jen otázkou času. Na druhé straně Bulhaři vedení carem Simeonem I., panovníkem, který snil o tom, že jednou pokoří samotnou Konstantinopol.
Vojáci ještě netušili, že za několik hodin bude země pod jejich nohama nasáklá krví. Že zástupy mužů, které nyní zaplňovaly obzor, se promění v osamocené skupiny prchajících přeživších. Že jména mnohých z nich zmizí a zůstanou po nich jen kosti roztroušené na bojišti.
Když se ráno 20. srpna roku 917 obě armády postavily proti sobě u řeky Acheloy nedaleko dnešního bulharského Pomorie, začala jedna z největších a nejkrvavějších bitev evropského raného středověku.
Car, který se chtěl stát císařem
Bitva u Anchialu nebyla obyčejným pohraničním střetem. Byla vyvrcholením dlouhého zápasu mezi dvěma státy, které soupeřily o vládu nad Balkánem.
Bulharskému státu tehdy vládl Simeon I., muž, který je často označován za největšího panovníka bulharských dějin. Nebyl jen válečníkem. V mládí studoval v Konstantinopoli, naučil se řecky a poznal fungování byzantského světa lépe než většina jeho protivníků. Právě tam v něm pravděpodobně uzrála myšlenka, že Bulharsko nemusí stát ve stínu říše, která se považovala za pokračovatele starověkého Říma.
Za jeho vlády se Bulharsko rozrostlo v mocnost, jejíž vliv sahal od Dunaje hluboko do Balkánu. Simeon však nechtěl pouze rozšiřovat hranice. Toužil po uznání, po císařské hodnosti a po postavení rovném vládcům Konstantinopole.
Pro Byzantince představovala taková ambice nepřijatelnou výzvu.
Vztahy mezi oběma státy se po smrti císaře Lva VI. rychle zhoršovaly. Následovaly války a diplomatické krize. Simeon několikrát ohrozil samotnou Konstantinopol a v císařském paláci začínalo být jasné, že tento problém nelze odkládat donekonečna.
Byzanc sází vše na jednu kartu
V Konstantinopoli padlo rozhodnutí, které mělo konflikt jednou provždy ukončit.
Byla shromážděna jedna z největších armád, jaké Byzantská říše v 10. století postavila do pole. Přesné počty vojáků neznáme, ale odhady se pohybují mezi 25 a 35 tisíci muži. Na svou dobu šlo o obrovskou sílu. Do války byli povoláni vojáci z evropských i maloasijských provincií, zkušení veteráni i elitní jízdní jednotky. Bulharů bylo méně, přibližně 15 až 25 tisíc.
Velením byzantské armády byl pověřen Lev Fokas, jeden z nejzkušenějších vojevůdců říše.
Plán byl jednoduchý. Najít Simeonovu armádu, porazit ji v otevřené bitvě a zničit bulharskou moc, aby už nikdy nepředstavovala hrozbu.
Byzantinci navíc počítali s útokem kočovných Pečeněhů ze severu. Bulharsko mělo být sevřeno mezi dvěma nepřáteli a rozdrceno.
Jenže spojenecký plán se rozpadl ještě před zahájením rozhodujícího tažení. Pečeněhové nakonec nezasáhli a celá tíha operace zůstala na bedrech byzantské armády.
Přesto se zdálo, že vítězství je na dosah.
Byzantská armáda skládá přísahu před bitvou u Anchialu proti Bulharům v roce 917. Ilustrace od neznámého autora ze 13. století.
Ráno vítězů
Dne 20. srpna 917 se obě armády střetly na široké pobřežní pláni u řeky Acheloy.
První hodiny boje se vyvíjely přesně podle představ byzantských velitelů. Jejich vojsko postupovalo vpřed a zatlačovalo bulharské řady. Těžká pěchota tlačila nepřítele zpět, jezdectvo podporovalo útok a zdálo se, že Simeonova armáda ztrácí půdu pod nohama.
Kronikáři později zaznamenali, že Bulhaři skutečně začali ustupovat. V byzantských řadách rostlo nadšení. Vítězství se zdálo být nablízku.
Jenže právě tehdy se začala rozehrávat past.
Simeon dobře věděl, že pokud chce zvítězit nad silnějším protivníkem, musí jej připravit o největší výhodu. Disciplínu. Potřeboval, aby se byzantské jednotky při pronásledování roztáhly a ztratily soudržnost.
Přesně to se stalo.
Jak se Bulhaři stahovali, byzantské oddíly postupovaly stále dál. Mezi jednotlivými útvary vznikaly mezery a velení ztrácelo kontrolu nad průběhem bitvy. Muži v předních řadách už mysleli více na pronásledování nepřítele než na vlastní bezpečnost.
V tu chvíli Simeon vydal rozkaz.
Peklo na boku armády
Za vyvýšeninami čekala část bulharské jízdy ukrytá mimo dohled protivníka.
Nyní se dala do pohybu.
Stovky jezdců se vyřítily z úkrytu a udeřily na bok byzantské armády. Náraz přišel v okamžiku, kdy byly císařské jednotky nejzranitelnější. Vojáci, kteří ještě před několika okamžiky věřili ve vítězství, byli najednou napadeni ze směru, odkud útok nečekali.
Zmatek se šířil rychlostí požáru.
Důstojníci se snažili obracet jednotky proti novému nebezpečí, ale rozkazy se ztrácely v hluku boje. Některé oddíly pokračovaly vpřed, jiné se pokoušely ustupovat a další se snažily vytvořit obranné postavení. Místo organizované armády vznikala změť izolovaných skupin bojujících každá za sebe.
Pak přišla panika.
A právě panika bývala ve středověkých bitvách často smrtelnější než meče, kopí nebo šípy.
Bulharské síly porážejí Byzantské u Anchialu v roce 917. Ilustrace neznámého autora ze 13. století.
Zkáza byzantské armády
Jakmile se první vojáci dali na útěk, začal se hroutit celý systém. Zprávy o porážce se šířily rychleji než rozkazy. Muži zahazovali štíty, odhazovali výstroj a snažili se uniknout z bojiště.
Bulhaři je bez milosti pronásledovali.
To, co následovalo, už nebyla bitva. Byl to masakr.
Prchající Byzantinci se tlačili k řece i do okolních kopců. Mnozí zahynuli pod kopyty koní. Jiní byli pobiti během útěku. Někteří se utopili ve snaze zachránit si život. Rozsah katastrofy byl tak velký, že jej současníci dokázali jen obtížně popsat.
Středověké kroniky hovoří o desítkách tisíc mrtvých. Tak vysoká čísla jsou pravděpodobně přehnaná, ale přesto byly ztráty obrovské. Byzantská armáda přišla snad o více než polovinu svých mužů a některé jednotky byly prakticky vyhlazeny.
Velitel Lev Fokas unikl jen s hrstkou přeživších.
Obrovské vojsko, které ráno nastoupilo do bitvy s přesvědčením, že zničí Bulharsko, přestalo během jediného dne existovat jako bojeschopná síla.
Plán bitvy u Anchialu (917)
Kosti na bojišti
Rozsah porážky se stal legendou.
Kronikář Lev Diákon, který oblast navštívil o několik desetiletí později, tvrdil, že na místě stále nacházel lidské kosti. Ať už jeho svědectví obsahovalo jakoukoli míru nadsázky, vypovídá o tom, jak hluboko se bitva zapsala do paměti tehdejších lidí.
Anchialos nebyl jedním z mnoha střetnutí mezi Bulhary a Byzantinci.
Byl to okamžik, kdy se rozpadla největší vojenská operace, jakou kdy Byzanc proti Simeonovi podnikla. Okamžik, kdy se mocenské poměry na Balkáně převrátily ve prospěch Bulharska.
Vítězství, které otřáslo říší
Po Anchialu se Simeon stal nepopiratelným pánem Balkánu. Jeho armády pokračovaly v taženích a byzantská vláda musela přejít do obrany. V následujících letech se Bulhaři několikrát objevili před samotnou Konstantinopolí a zdálo se, že Simeonův sen o císařské koruně je blíž než kdykoli předtím.
Přesto ani tak velké vítězství nestačilo k dobytí města. Konstantinopol chránily mohutné théodosiánské hradby, nejsilnější opevnění tehdejšího světa, a také loďstvo ovládající okolní moře. Simeon mohl vítězit na pevnině, ale císařské hlavní město zůstávalo nedosažitelné.
To však nic nemění na významu jeho triumfu.
Bitva u Anchialu patří mezi největší vítězství evropského raného středověku a mezi nejhorší porážky, jaké kdy Byzantská říše utrpěla. Když onoho srpnového večera roku 917 zapadalo slunce nad Černým mořem, na bojišti ležely tisíce mrtvých a jedna velmoc právě zjistila, že není neporazitelná.
Bulharský car Simeon dosáhl svého největšího vojenského triumfu. A Balkán dostal nového pána.
Seznam použitých zdrojů:
1. Wikipedia. Battle of Achelous (917). [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Achelous_(917)
2. Balkan Military History. Battle of Anchialos 917. [online]. Dostupné z: https://www.balkanhistory.org/anchialos-917.html
3. Hellenica World. Battle of Anchialus. [online]. Dostupné z: https://www.hellenicaworld.com/Byzantium/History/en/BattleOfAnchialus.html
4. HistoryMarche. Battle of Achelous, 917 AD – Documentary. [online]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=3IbeM9sf4NU
5. Military Wiki. Battle of Achelous (917). [online]. Dostupné z: https://military-history.fandom.com/wiki/Battle_of_Achelous_(917)
